Editorial

Marie Šotolová

4/2024, strana 4

Přátelé,  toto číslo Moderního včelaře píšu doma. Minulé jsem totiž vytvářela ve Štýrském Hradci během studijního pobytu. 

Vyzkoušela jsem si, co to je být digitální nomád, a říkám vám – nic moc. Před prací na každém čísle mám v zásobě články-trvalky, takže jsem neměla potíž naplnit obsah. Ani jsem nestrádala díky internetu nedostupností doplňujících informací. Jenže se mi docela obyčejně stýskalo po včelách.

Nejsem moc velký cíťa, avšak chtě nechtě, jak kolem mě v předjarní oblevě proletěla nějaká včela, přepadly mě myšlenky na ty mé o tři sta kilometrů dál. Postěžovala jsem si tamnímu včelaři s nadějí, že mi vyjádří svou soustrast. Jenže ten si hbitě rozpomněl na své vlastní trápení, když ho povinnosti odvelí od česna na více než jednodenní dojezdovou vzdálenost. Prý ten stesk nespasí ani chytrý telefon, kam mu přichází online data snímaná v úlech čidly. Naopak šílí, protože se nemůže rychlostí blesku podívat pod víko, co se děje. Když míjí cizí včelnici, tak má prý neodolatelné nutkání se tam podívat do včel, stejně jako láká ženy dělat cukrbliky na cizí děti v kočárku, když ty jejich jsou pryč. Útěchu mi neposkytl. Jen poznání, že člověk přilne až absurdně k tvorečku, který ho ke své existenci moc nepotřebuje, s našincem nemluví, nemazlí se, a dokonce ho někdy bolestivě bodne třeba do ucha.

Po měsíčním odloučení ale už chápu včelaře, kteří, poté kdy přijdou o včelstva a prohlašují, že s chovem končí, vydají se o prvním jaru shánět ke koupi alespoň jeden oddělek. Anebo ty, kteří kvůli úbytku fyzických sil už skutečně včelařit nemohou, a přesto zůstávají členy včelařských spolků a zodpovědně platí členské příspěvky, jen aby se běžícího života medonosek mohli alespoň zprostředkovaně dotknout a vstupovat do ohnivých debat, které umí vést jen včelaři, se svou zkušeností, vzpomínkou, dávnou radostí.

Většina z vás, kteří jste právě otevřeli Moderního včelaře, zřejmě včely má a zrovna teď pobývá na včelnici častěji než jindy. Možná s povzdechem, že je to fuška. Přátelé, vyjeďte na měsíc, a po návratu se budete se včelami těšit a velebit osud, že vás ke včelaření dovedl a dal vám poznat, jak jsou včely prima. Na to vemte jed. Ale ne ten včelí!