„Popravdě řečeno, se včelami začal na tomto místě bývalý děkan fakulty profesor Karel Voříšek. Stále se zde stará o pár včelstev a po dohodě mezi námi, protože je třeba respektovat staršího včelaře, došlo k rozšíření o další tři včelstva“, zasvěcuje nás do dění Vladimír Albrecht.
Jak se zdá, bez včel by byl nesvůj, protože ho provází od klukovských let. Když mu totiž při autohavárii zemřel dědeček, zbylo po něm 15 včelstev a s jeho otcem se stal ze dne na den včelařem. „Budiž mu ke cti, že mě k těm včelám také pustil, přitom mi bylo jen deset let, a dokonce mi jedny vyčlenil, abych se o ně staral pouze sám,“ pokračuje ve vyprávění. Dnes je prý jen víkendovým včelařem, protože v Krašovicích na Písecku, odkud pochází, má z časových důvodů pouhých šest včelstev. Plus ta, která máme právě před očima.
Jsme na Demonstračním a experimentálním pracovišti, kde roste, na co si vzpomenete, protože se tu studenti seznamují s technologií pěstování polních a zahradních plodin, ale třeba i s pleveli. Jsou tu jabloně, kukuřice, jahody, maliny, dokonce melouny. Ta pestrá vegetace, doplněná ještě lučním kvítím, pleveli a řepkou v doletu, se včelám líbí. Odměňují nás vyšší úrodou a medem. Letos jsem třikrát vytáčel a ze svých tří včelstev jsem měl 90 kg medu,“ říká náš hostitel.
Jak se ukazuje, nejde mu ani tak o medný výnos, ale aby pro včelařství nadchl další lidi. „V rámci řady akcí, například polních dní, má širší veřejnost možnost účastnit se praktických přednášek. Když kdokoli z kolegů projeví zájem, moc rád ho ke včelínu dovedu a trochu mu poodhalím, jak to ve včelstvu chodí. Studenti v rámci praxe včelařství systematicky neprobírají, pokud neprojeví zájem.“
A dodává, že je příznivcem jednoduchosti. „Úly zpravidla výrazně nezatepluji, mám nejobvyklejší rámkovou míru 39 x 24 cm, mezistěny drátkuji. Matky si většinou odchovávám sám, občas si je však kupuji od chovatelů. Jednak, aby nedošlo ke ztrátám při rojení, jednak proto, že nejsem vždy u včel, zastřihuji matkám křídla, včely se následně po vyrojení zpravidla vrací zpět. To samozřejmě platí pouze v případě prvoroje. Léčím konvenčně podle potřeby, ale musím zaklepat, zatím jsou včelstva zdravá a v dobré kondici. Počítám se zkrátka mezi klasické včelaře. Nicméně sem tam mě přepadne touha vyzkoušet něco úplně jiného. Takhle jsme experimentovali s australským samovytáčecím úlem. Zkušenost? Vysoká cena, úl k ničemu. Žlábek, kterým měl vytékat med, včely rychle zapropolisovaly a bylo po výhodě,“ konstatuje.
Vladimír Albrecht pracuje na fakultě jako tajemník třetím rokem. „Možná letos, určitě však příští rok, bychom rádi zvýšili počet včelstev, protože zemědělské univerzitě by pořádná vlastní včelnice slušela. Navíc letos zahajuje provoz Potravinářský pavilon jako výukové centrum pro zpracování zemědělských produktů s prodejnou přebytků. Zatím bez medárny, ale co není, může jednou být,“ zasnil se Vladimír Albrecht. Dosavadní produkce medu slouží Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů zejména jako originální dárek pro hosty, tzv. dárek s příběhem, dárek, který zaujme. Vladimír Albrecht je sice vystudovaný ekonom a má bohaté zkušenosti z podnikání, nicméně na zdejší včelstva nepohlíží jako na byznys. „Máme je zde nikoliv z finančního profitu, jde o zajištění jisté symbiózy v rámci stanoviště jako takového. Když se to nakonec ukáže jako ekonomická trefa, bude to bonus navíc. Podstatné je projevovat respekt jak ke včelám, tak k ostatním včelařům. To je to nejdůležitější, co mě z včelařství naučil odkaz dědečka a zejména otec,“ loučí se s námi v Suchdole Vladimír Albrecht.
