×

Časopis MODERNÍ VČELAŘ je dostupný ve stáncích a trafikách po celé ČR!

Editorial

Editorial

Přátelé,

tak jsem letos dopadla jako sedláci u Chlumce. Úvodníky by se sice měly nést v optimistickém duchu, leč jak to učinit, když má šéfredaktorka bídnou náladu. Důvod? Med – 0.

Mizérie začala na jaře u Netolic, kde naše včely každoročně pilně sbírají řepku. Ta letos vykvetla o tři týdny dřív a bleskově odkvetla. Včely, které ještě nebyly v síle, ji nestačily sebrat, takže jsem řepkový med nevytáčela. Kolem včelnice jsou sice hektary ovocných stromů, ale včely na květech byly spíše sporadicky. Že je nakonec tak obrovská úroda, je mi záhadou. Nicméně od dubna jsem se těšila na spásonosnou lípu, která kolem stanoviště roste v kvantech. Jenže ouha, lípy také nijak zvlášť nemedovaly. Žhnoucí slunce zřejmě nektar vysušilo.

Shrnuto a podtrženo: ze včelstva jsem vytočila ubohých 12,5 kilo květového medu. Poslední kapkou bylo, že jsem ho potřebovala rychle zpastovat, protože ve vidině normální snůšky jsem v zimě slíbila 40 kilo jedné spřátelené firmě, která ho potřebovala jako letní dárek svým klientům. Pastujte ale v tropech.

Naděje umírá naposled. Doufala jsem tedy, že vytočím med z šumavského stanoviště. Když jsem přidávala medníky, byly kolem plodiště rámky zanesené sladinou. Nečekala jsem proto zradu. Nastal čas otevření úlů s vidinou bohaté úrody, která by mi dala zapomenout na pohromu v nížině. Když jsem otevřela první medník, tak jsem viděla úplně suché plásty. Med nebyl ani ve věnečcích kolem plodu. Druhý úl totéž. A pak už jsem jen hlásila synovi, který mi přijel pomoci s očekávanými těžkými nástavky: „Nic, nic, nic…“

Za totálního břídila jsem byla v rodinném kruhu do chvíle, nežli jsem se dozvěděla, že nad medobraním splakal zkušený kolega z Beskyd, že rodinný známý z Krkonoš také nevytáčel a že včelaři z Podkrušnohoří jsou na tom s medovicovým medem podobně. Co jste mšice, co jste dělaly, že jste nám ten med v nedohlednu nechaly? Lesníci jsou zřejmě rádi, že nezažívají rok 2015, kdy přemnožené mšice zničily stříbrné smrky, ale včelaři pláčou. Ještě že padly unijní kvóty na cukr a krmení letos stojí málo peněz.

Jaké jsem si vzala z letošních medobraní nebo spíše nulobraní poučení? Za prvé neslibovat komukoli čerstvý med z nové snůšky. Za druhé už vůbec ne, že bude pastovaný. Za třetí držet dost medových zásob z poslední snůšky. A za čtvrté nebrat k medobraní kohokoli, kdo se diví, že na větu: „Nic si z toho nedělej, to se stane i lepším včelařům,“ odpovíte hlasitým táhlým zavytím.


Klíčová slova:
editorial