×

Časopis MODERNÍ VČELAŘ je dostupný ve stáncích a trafikách po celé ČR! Seznam najdete zde.

Editorial

Editorial

Přátelé, je to jasné, začíná shánění vánočních dárků. Dnešní editorial mi proto dovolte věnovat právě jim, a nejen štědrovečerním. Vždyť každý je rád, když si na něj někdo vzpomene a přinese mu jen tak z radosti, že existuje, nějakou drobnost. Jako třeba tatínek tři oříšky své Popelce. Dneska se s vámi podělím také o trojici, ne sice ořechů, ale neobvyklých pozdravů z různých dob, a dokonce od různých bytostí.

            První dárek k narozeninám jsme dali hned na titulní stranu tohoto čísla Moderního včelaře. Jde o dárek k narozeninám. Malíř Jiří Bernard namaloval svému kamarádovi Ing. Josefu Kalovi z Hvožďan přes celý dům celou Včelařskou epopej. V pozadí je panorama Třemšína, významné hory Brd. Před ním historický, dosud používaný, včelín v sousední vesnici. Patron včelařů svatý Ambrož s knihou pod košnicí dokládá, že pro řádné včelaření je nezbytné vzdělání. Vedle stojící královna usiluje o jeho přízeň. Pod úly rostou křemenáče, protože je kolem pěkná příroda. Odměnou za zdárnou práci se včelami je dobře uzrálá medovina. Obrázek a před ním se konající prezentace zdejších včelařů s ochutnávkou medových produktů významně přispěly k vítězství obce Hvožďany v soutěži Vesnice roku 2017 Středočeského kraje. To vše těší jak pána domu, který je včelařem, tak okolojdoucí. Prostě je to dar jak hrom.


            Na druhý zvláštní dárek jsem narazila při četbě Včelařského kalendáře starého přesně 100 let. Tedy z roku 1917. Velká válka se tehdy zdála být nekonečná. Vojáci, ještě před pár lety usazení na svých gruntech v Čechách a na Moravě, strádali na bojištích předaleko od domova. Ti, kteří byli z včelařských rodin, se mohli těšit alespoň na trochu medu zaslaného polní poštou podle přísných instrukcí. Balík s nejvyšší možnou váhou 5 kg musel odesílatel ihned vyplatit 60 haléři. Adresu vojína v poli bylo nutno napsat co nejpřesněji, tedy udat i pluk, setninu atp. V pravém rohu dole se napsalo číslo polního poštovního úřadu. U balíku se vkládal opis adresy i dovnitř zásilky. Balíky mohly obsahovat trvanlivé poživatiny, tzn. také med v zaletovaných plechových krabicích. Balíky se balily do voskovaného plátna drsnou stranou navrch nebo do nepromokavé látky či do dřevěných pevných beden. Papírové a lepenkové obaly se nepřipouštěly. Doporučovalo se balíky ovázat motouzem, aby mohly být „snadněji uchopeny a neseny“. Na ústřižku průvodky nesmělo být žádné sdělení. Za balíky pošta neručila a nehradila tedy odesílateli škody v případě ztráty. Věřme, že na válečná pole Bosny, Hercegoviny a v krajinách obsazených c. a k. vojskem došla alespoň nějak ta plechovka s medem. Vždyť znamenala mnohem víc než jen sladkost.

 

            Do třetice dárek-nedárek. Vzpomněla jsem si totiž o Dušičkách na fotografii pořízenou Petrem Texlem. V reálu nebyl ani podzim a zřejmě nešlo ani o hrob nějakého včelaře. Ale to nám nebrání doufat, že až zavřeme oči, přijdou se za námi včely podívat. Bude to takový zvláštní dárek, který si nemůže koupit ani největší boháč za milion.

 

 


Klíčová slova:
editorial