×

Časopis MODERNÍ VČELAŘ je dostupný ve stáncích a trafikách po celé ČR! Seznam najdete zde.

Kdo za to může? aneb proč nám hynou včelstva na varroózu

Včelaři v České republice se stále častěji potýkají s hynutím včelstev, za kterým stojí v nějaké míře roztoč Varroa destructor. Přesto podobně jako v roce 2014 dojde občas i  přes obvyklou péči k tomu, že mnoho včelařů má velké ztráty, někteří dokonce zůstanou zcela bez včel. A začnou se objevovat otázky: Co se stalo? Autor se snaží dobrat se řešení při respektování přirozeného způsobu života včel.

 

Co je špatně, když jsem léčil jako obvykle, podle osvědčeného schématu, za kterým stojí odborníci? Kdo ze sousedů zanedbal péči o své včely, když já vím, že jsem ošetřoval poctivě?

Společné většině otázek je to, že jako problém vidí pouze roztoče. Tedy, že někdo léčil málo, pozdě, či špatně, nebo vůbec, popřípadě se důsledně nelikvidovala divoce žijící včelstva, na kterých se jistě také roztoči množí a nikdo je nevybíjí. Snahou o řešení je potom vylepšení systému hubení roztočů s cílem dosáhnout tak nízkého stavu, aby již včelstvům neškodili. Jako viník je potom vnímán ten, komu kčelstva hynou, protože to svádí k závěru, že postižený při úhynu včelstev o ně zanedbal péči.

Co je v boji proti kleštíkům víc – léčiva nebo odolná včelstva?

Na podzim a v zimě 2014/2015 se podle zpráv z celé ČR vyskytli další včelaři, kteří z vlastní zkušenosti poznali, že i přes celoroční péči o včely mohou přijít. Nabízí se této trpké zkušenosti využít a zkusit si položit i otázky jiné, než je u nás obvyklé. Spočívá opravdu celý problém v nedostatečném vybíjení kleštíků? Jsou vinni skutečně jen kleštíci? A následně také divoce žijící včelstva? Včelaři, kteří buď neléčí, nebo neléčí důsledně? Ti, kteří chtějí tolerovat z různých důvodů určité procento kleštíků ve včelstvech? Nesprávně aplikovaná léčiva či to, že nejsou léčiva podávána plošně a preventivně? Nějaký chybějící úkon v nařizované metodice?

Nejsou na vině spíš neodolné včely? Nedá se odolnost včel postupně zvyšovat? Popřípadě jakými chovatelskými metodami můžeme postupně zvyšovat odolnost včelstev? Není to tak, že včelstva v odolnosti jak proti kleštíkům, tak proti virům a nosematóze jsou různě odolná? Neplyne to zcela jasně ze známých faktů o vzniku varroatolerance například u afrických plemen včely medonosné, či z pokusu na ostrově Gottland? Není snad pravdou, že i evropská plemena včely medonosné mají vlastnosti, díky kterým by uměla přežívat i neošetřovaná včelstva napadená roztočem Varroa, virózami a nosematózou? Není snad zřejmé, že ve včelách, kde se pravidelně důsledně plošně hubí roztoči, nelze účinně odhalit tyto vlastnosti, protože se nemohou vůbec projevit? Není naopak zjevné, že včely, které přežily osamoceně na stanovišti nějaký úhynový rok, je potřeba vyhledávat a zaměřit na ně pozornost, a ne hrozit majiteli sankcí? Není snad zcela zřejmé, že čím důsledněji postupujeme ve vybíjení kleštíků, tím menší šanci máme najít odolná včelstva? Není ještě zatím každému zřejmé, že „Pokud nejste částí genetického řešení chovu tolerantních včel, pak jste část problému.“? (viz http://ovcsvpardubice.blog.cz/0711/boj-proti-varroaze-tolerance-roztocu-vcelami-cast-1)

 

Budoucnost patří včelám šlechtěným na odolnost proti varroóze

Při tomto úhlu pohledu totiž problém už vypadá úplně jinak – dokonalý systém hubení roztočů nedovoluje nahradit neodolná včelstva odolnějšími, respektive nahradit matky neodolných včelstev matkami včelstev, která jsou odolnější, čímž tento systém velmi účinně brání zvyšování odolnosti včelstev. Naopak, jak včelstva přežívající u nedůsledně léčících včelařů, tak divoce žijící mohou být zdrojem potřebných genů pro odolnější včely.

 

Přístup státní správy je předmětem diskusí

Jak se z tohoto hlediska jeví při nařizování opatření, účinně bránící řešení problému – zvyšování odolnosti včelstev, role státní správy, je zřejmé. Pokud přijímáme to, že nám státní správa musí něco nařizovat u patogenů, plošně rozšířených po celé republice a neumíme se jich zbavit, proč se nezamyslet nad tím, co by mělo smysl nařizovat, aby to prospělo i zvyšování odolnosti včelstev? Třeba místo plošného vyšetřování měli na roztoče a plošného nařizování aplikace jedů bez znalosti zdravotního stavu jednotlivých včelstev nařídit spíš zákaz přesunu včelstev při úhynu v katastru větším než nějaká rozumná hranice (třeba 25 %). Zákaz přesunů zrušit, až by včelaři ve svém katastru velké úhyny zvládli. Nebo například v takových katastrech nařídit vyšetření měli na mor, zvl. před zrušením zákazu přesunů po zvládnutí úhynů. Vytvořit tedy prostředí, kdy by včelaři mohli zvyšovat stav včelstev pouze z místní populace a s evidencí původu. K tomu doporučit ozdravná opatření např. z dílny hnutí Šance pro včely, na jejichž smysluplnosti se zřejmě nedávno shodli včelaři několika spolků a sdružení.

Neměla by, když už voláme po nařizování, takováto opaření větší smysl jak pro zvyšování odolnosti včelstev, tak v prevenci šíření chorob, a také pro podporu místního spolkového života?

Myslím, že tato problematika stojí za zamyšlení. Řadím se ke včelařům, kteří jako cíl vidí přijmout nové podmínky (roztoče s přidruženými problémy), legislativně umožnit a učit se používat postupy včelaření, které mohou vést ke zvyšování odolnosti včelstev proti roztočům, přidruženým virózám a nosematóze. Rád bych, kdyby včelařské organizace a státní správa, když už včelaře k tomuto cíli přímo nevedou, mu alespoň nepřímo nebránily.

Také my, včelaři, můžeme problému pomoci, když nebudeme kupovat ani matky ani oddělky od těch, kteří problém neodolných včelstev ignorují. Raději si rozchovejme matky od svých včelstev nebo od kolegů, která úhyny přežila.

 

Co požadovat od specialistů na léčbu včel

Chtějme od odborníků navrhnout a umožnit používat postupy, které pouze nenařizují aplikovat do včel čím dál větší dávky jedů, ale pomůžou objevit odolnější včelstva. Ať se tyto postupy dostanou do legislativy a pokud možno, ať je jich co nejvíce, abychom si mezi nimi mohli vybírat. Sledujme, kteří odborníci či zástupci včelařů chtějí problém neodolných včelstev smysluplně řešit a ty podpořme. Snažme se domluvit s včelaři na místní úrovni na společném postupu. Nařizování a sankcionování tomu nemohou pomoci – nerespektují místní podmínky, navíc vedou k pasivitě včelařů. Ošetřujme včelstva tak, aby nehynula, ale abychom při tom mohli poznat jejich odolnost.

A nebojme se divoce žijících včelstev. Doufám, že se snad dožijeme znovu doby, kdy divoce žijící včelstvo nám nebude nepřítelem, kterého musíme zničit, ale radostí a inspirací pro náš chov a budeme ho chránit jako chtěnou součást přírody.