×

Časopis MODERNÍ VČELAŘ je dostupný ve stáncích a trafikách po celé ČR!

Klobouk dolů před polskými včelaři

Klobouk dolů před polskými včelaři

Zcela zaplněný autobus absolventů a studentů kurzů Včelař – farmář se vydal v termínu 26. 4.–1. 5. 2016 do Polska. Po zastávce ve Starém Městě u Bruntálu, kde má svůj včelařský provoz nejznámější podnikatel v oboru Jan Kolomý (www.apis-kolomy.cz), už směřovalo 51 včelařů na polskou stranu Tater.

Pouť po polských včelnicích začala malým překvapením hned za hranicemi, kdy se sice v hustém dešti, ale v dobrém rozmaru včelaři vydali do kopce k panu Josefovi Lalikovi (78). Včely chová za svým malým hospodářstvím postaru ve vlastnoručně zhotovených klátech a košnicích. Čtenáři Moderního včelaři věděli, kam jedou, protože si o tomto malebném koutku země přečetli již v čísle 6/2014 v článku I v haleně chatrné bývají rozumy jadrné.

 

První oficiální zastávkou byla továrna firmy Lysoń v Kétech (http://lyson.com.pl). Produkci plastových úlů, medometů, ale i včelařského oblečení či mezistěn nebo forem na svíčky zná napříč Evropou každý, kdo alespoň jednou zavítal na nějakou oborovou prodejní výstavu. Vidět, jak se ze sudů plastové drti rodí úly, byl zážitek. Nicméně, je to práce tvrdá, ať už kvůli manipulaci s kovovými formami na nástavky, anebo v důsledku intenzivního pachu umělé hmoty. Hala, kde se sestavují oblíbené nerezové medomety, už byla přívětivějším prostředím.

 

Nejvíc se ovšem každému líbilo v podnikové prodejně, kde jeden nevěděl, co by si odvezl raději. Každý si alespoň in natura prohlédl zařízení, které viděl někde ve firemním katalogu a nedovedl si ho zcela představit. Navíc se mohl zeptat obsluhy, co jak funguje. Kdo byl nerozhodný, přivítal informaci o firemním zastoupení Lysoně v České republice u zastoupení Vast - Oil.

 

Další den vystřídaly plastové úly „vymazlené“ ležany a kláty v obci Ptaszkowa.

 

Následoval přejezd do Stróže a večerní beseda s majitelem firmy Sadecki Bartnik (www.bartnik.pl). Jde o největší firmu na zpracování medu v Polsku. Její historie začala v šedesátých letech, kdy maminka dnešního majitele koupila jedno jediné včelstvo, aby rodina měla svůj med. Její syn Janusz Kasztelewicz vystudoval vysokou zemědělskou vysokou školu v Poznani, když se vrátil v roce 1974 domů, měl už 74 včelstev. Dnes jich chová 1 500 a kromě toho ročně dodá včelařům 12 až 13 tisíc matek linií Dobra, Karpatka a Vigor (našeho

Květoslava Čermáka).

 

Hlavní oblastí činnosti je však zpracování a plnění medu pro obchod. Vlastní produkce stačí na měsíc, ostatní dny v roce zpracovává Sadecki Bartnik med nakoupený v Polsku, ale i v České republice. V roce 2015 tu vykupovali med za 12 zl/kg, jednodruhový za 15-17 zl/kg, medovicový med z listnáčů za 20 zl a z jehličnanů, nejraději jedlový, za 25 zl. Vosk vykupují za 25 zl/kg, stejně jako v České republice ho nemají dost, a propolis za 150 zl/kg. Ročně tu připraví do obchodních řetězců ve sklenicích a pro velkoobchod v sudech 1 500 až 2000 tun medu. 90 % tohoto medu zůstává v Polsku, ale jde i na vývoz: do Anglie, Irska, Kanady a také do Chicaga k polským krajanům. I zde řeší výkupní ceny, protože konkurenční ukrajinské a bulharské medy jsou stejně levné jako čínské.

            Mimořádnou pozornost věnují vstupní kontrole medu. 25 let prý stačily kontroly medu proti světlu, ale bohužel včelaři sami majitele naučili nutnosti kontroly. Nároky na fyzikálně-chemické rozbory stouply po vstupu Polska do Evropské unie. Pokud vzorek neprojde, platí náklady na analýzu včelař.

Podle J. Kasztelewicze se v medu projevují čím dál méně rezidua léčiv a jakost medů se zlepšuje. Přičítá to velké aféře, kdy se do mediální masáže, srovnatelé s naší kauzou Včelpo, dostal před deseti lety jeden z velkých světových řetězců. Důsledkem byla velká lidská tragédie, kdy si postižený zpracovatel medu vzal život, zůstalo po něm 200 tun medu, bankovní úvěr 6 milionů zl, rozestavěná firma a devítiletá dcerka. Poté se na kvalitu medu začalo mnohem více dbát.

Sadecki Bartnik má vlastní laboratoř (se 3,5 pracovními úvazky), která rutinně provádí klasické analýzy medu. Nás ale překvapil americký analyzátor antibiotik a reziduí v medu za 150 000 zlotých. Investice byla zcela nezbytná pro to, aby med odebírali němečtí zákazníci. Laboratoř si další analýzy nechá ještě dělat na jiných zahraničních pracovištích, kde si navíc ověřuje přesnost svých měření. Bohužel, i když včelař sám nehřeší a dbá na včelstva, může se přesto dostat do problémů, když jeho včelstva vyloupí úly, kde se používá něco zakázaného. Zmínil též rezidua přípravku Nosemacid, který je povolený v sousedním Bělorusku, ale v Polsku ani v ČR ne. Další potíže může přinést průnik léčiv do medu ze starých plástů.

 

Analýzu, která potvrzuje geografický původ medu, zadává firma ve francouzské laboratoři Eurofins Analytics France. Některé zkoušky si objednávají ve Velké Británii, v Německu i polském Výzkumném ústavu včelařském. Samotné vlastní měření si ještě kontrolují s referenčními laboratořemi v zahraničí v rámci tzv. okružních testů a těší se z minimálních odchylek.

Na pesticidy se v Polsku medy testovat nemusí. Nicméně při exportu do Německa je třeba počítat s nákladem na analýzu ve výši 1 500 eur na jednu šarži. Všechny vzorky medu uchovávají ve firmě 4 roky. Samozřejmě zde dělají na zakázku rozbory medu pro jiné včelaře.

 

Z hygienických důvodů jen za sklem bylo možné pozorovat balicí linku. Zaujal signalizátor kovových prvků. V momentu, kdy by se do sklenice dostalo něco kovového, linka se okamžitě samočinně zastaví. Kromě standardních obalů provozuje Sadecki Bartnik také linku na atypické obaly. Pokud jsou sklenice ze sklárny dobře zabalené, před plněním je nepředmývají.

 

Protože majitel firmy pan Janusz Kasztelewicz je skutečným podnikatelem, využil evropské dotace a bankovní úvěry nejen pro rozvoj produkce a zpracování medu, ale také pro investice v celém areálu. Kromě samotného provozu je tak možné se tady podívat do velkorysého včelařského muzea, využít služeb penzionu, anebo se dobře najíst a napít vlastního piva s medovou příchutí. Dětem pro radost tu mají mini zoo s hospodářskými zvířaty, přičemž říkají, že nejdůležitějším zvířetem na zemi je včela. Maminky mohou zatím nakupovat med v stylovém obchůdku. Nejcennější je jedlový, tedy velmi tmavý, medovicový.

Sadecki Bartnik navíc vydává knížky. Od roku 1995 už má na kontě 45 včelařských titulů. Dokonce inicioval natočení stovky instruktážních filmů; řada z nich je volně k vidění na webu firmy.

 

Je tu zaměstnáno 80 lidí. Provoz je velmi moderní, splňující veškeré normy HACCAP. Investice dosáhly 6 milionů zl, z toho 2,5 milionu zl činily dotace z Evropské unie.

O budoucnost firmy je postaráno, mladší syn je podle otce v chovu včel lepší nežli on sám, starší se stará o turismus.

Pan Kasztelewicz se svým hostům velmi věnoval a také je dobře bavil. Pánská, tedy většinová část zájezdu, se smála nad jeho radou, že: „Pokud manželka nemá ráda včely, je ji třeba upozornit, že každé dva roky se mění matka.”

 

Srdce romantiků ovšem zaplesala v Tomaszow Mazowiecki. Tady, uprostřed lesů, kam zajížděli lovit ruští carové, se skrývají skutečné brtě. Jde o projekt experimentálního chovu včel tak, jak byl obvyklý v dlouhé historii Evropy. Rozsáhlý článek přineseme v Moderním včelaři 4/2016, kde vyjde koncem srpna.

 

Předposledním provozem, kde na Čechy čekala polská medovina a rozžhavený gril, bylo rodinné včelařství Tkaczuk (http://pasiekatkaczuk.pl) se 3 000 včelstvy. Skvělá byla degustace medu. Zatímco pohankový med už je přece jenom mezi českými včelaři známý, jednodruhový med z komonice bílé byl objevem s těžko popsatelnou vůní a chutí po jemném citronu. O Tkaczukových jste se mohli dočíst v Moderním včelaři 4/2015 na str. 30-31.

 

Pětidenní sled exkurzí vyvrcholil u manželů Wildeových (http://pasiekawilde.pl). Rodinná firma je největším polským producentem matek. Reportáž jsme v předstihu přinesli v Moderním včelaři 5/2015 na str. 42-43. Myslím, že pár lidí, kteří se chtěli v našich podmínkách pustit do velkochovu matek, pokleslo po exkurzi na mysli. Takovou dokonalost nelze snad překonat. Pan profesor Jerzy Wilde slíbil podělit se v zimě s čtenáři Moderního včelaře o své celoživotní zkušenosti s touto specializací, takže budeme v redakci doufat, že nezapomene.

 

Vše výše popsané by však bylo českým včelařům utajeno, nebýt styků průvodce, včelaře a fotografa Milana Motyky, který byl tak velkorysý, že se o své známosti podělil. Dveře byly otevřené o to víc, že Milan Motyka vládne plynně polštinou. Ing. Petr Texl, který zájezd organizoval za PSNV-CZ, nestačil celý týden po návratu odpovídat na nadšené maily a přeposílat je dál.


Klíčová slova:
MV Info


Příští číslo vychází 5. 8. 2019

Příští číslo vychází 5. 8. 2019

V našem e-shopu si můžete zakoupit Učebnice Včelař I a II., starší ročníky časopisu Moderní včelař 2005 - 2018 nebo rovnou objednat předplatné na aktuální rok!

V našem e-shopu si můžete zakoupit Učebnice Včelař I a II., starší ročníky časopisu Moderní včelař 2005 - 2018 nebo rovnou objednat předplatné na aktuální rok!

E-mail pro předplatné: predplatne@magnetpress.cz