×

Časopis MODERNÍ VČELAŘ je dostupný ve stáncích a trafikách po celé ČR! Seznam najdete zde.

Med roku 2017 je za námi

Med roku 2017 je za námi

„Tak letos již potřetí. Jaké to bylo?“ Jednoduchá otázka, již slýchá každý, kdo byl v brněnském Středisku volného času Lužánky od pátku 15. do neděle 17. září, od těch, kteří tam nebyli. Odpovědí bude spousta podle toho, co kdo očekával a kvůli čemu tam dorazil.

 

Když s hrdostí říkáme, že potřetí, může to vypadat ve srovnání s téměř devadesátiletou londýnskou National Honey Show komicky. Nevadí, máme čas. To je jediná jistota. V budoucnu si povídejme o tom, jestli máme vůli jít dál, energii, ochotné ruce, nohy a hlavy s náměty. Jako účastník pravím, že to byla veliká zkušenost a dobrá práce. Velké bylo překvapení z rozsahu, do jakého se původně skromná akce dostává. A měl jsem radost z fajn setkání, diskusí, nápadů i kritiky. Trvá tedy naděje, že se myšlenka Medu roku stane skutečně tradicí.

 

Soutěž medů

Milým překvapením je stále rostoucí počet účastníků a vzorků. Letos jich bylo 153.

Státní veterinární ústav v Olomouci testoval víc parametrů než minule, což byl pro účastníky soutěže jistě bonus. Příjemným zjištěním byl růst kvality adjustace, zejména etiket, přičemž moc pěkné byly ty, které dělaly děti.

U medovicových medů se ukazují jisté stálé a opakující se  lokality, jako jsou například Valašsko nebo Brdy.

Obdobně tomu bylo u jednodruhových květových medů. Je ostatně dobře známo, že na jižní Moravě, řečeno s Janem Skácelem, „omamně kvetou akátové háje“. Valašský lipový med už má také svou pověst. Ale překvapivě se objevily další oblasti, jako Mělnicko či opět Brdy.

A vícedruhové květové? Dalo by se říci, že zde soutěž dopadla stejně jako v minulých letech. Opět triumfoval med z Prahy. Zase Ing. arch. Dagmar Šormová jakožto vítězka celková i vítězka této kategorie. Pražské medy se ale umístily i na místě 2. a 3.!. A v anonymním hlasování návštěvníků jasně zvítězil další med z Prahy, ač nebyl mezi porotou oceněnými. Je to téma na samostatnou diskusi i úvahu? Mají vůbec běžné medy z české krajiny šanci rovnat se medům z městských lokalit, kde se institucionálně a zcela jinak pečuje o rozmanitost a kontinuitu snůšky?

K soutěži medů patří řízené degustace, které probíhaly po oba dva dny. Setkaly se se značným zájmem příchozích.

 

Odborná konference

Její téma „Krajina pro trvale udržitelný chov včel“ odráželo aktuální problémy oboru, zejména úbytek diverzity pastvy pro opylovatele v naší krajině, což má další významné konsekvence pro jejich zdravotní stav. Naděje se potvrdily. Konference přinesla hodně zajímavých poznatků a názorů, byť některé plánované příspěvky nakonec kvůli vis maior, vyšší moci, nemohly zaznít. Abstrakta některých z nich jsou v pěkně zpracovaném sborníčku k celé slavnosti. Výpadek jedné z přednášek nabídl možnost  prezentovat nově vyšlé publikace Včelařství II a Včelkovánky, vydané PSNV-CZ.

Příspěvky o krajině ve vztahu k včelí pastvě, o pastvě samotné, o květech, stromech, producentech medovice, ale také o mizení zdrojů snůšky kvůli kácení nepůvodních druhů, stejně jako informace o  možnostech analyzovat  kvalitu medu, či o metodách jeho poškozování a falšování stály rozhodně za účast.

 

Program pro veřejnost

Nedělní přednášky MUDr. Jany Hajduškové o účincích medu na zdraví člověka a Radka Hykla o historii včelařství a o tom, co se děje za stěnami úlu, sklidily zasloužený potlesk.

Celý víkend návštěvníci ochutnávali všechny soutěžní vzorky medu a hlasovali ve vlastní soutěži. Ve zvláštní expozici si prohlíželi jejich úpravu a adjustaci. Tato veřejná degustace byla zážitkem sama o sobě: vidět tu spoustu lidí, dětí, včelařů i nevčelařů, moci si ochutnat a porovnat tolik vzorků na jednom místě, to bylo jednoduše k nezaplacení.

Patří se zmínit, že příchozí měli možnost koupit si publikace vydávané PSNV-CZ, včetně časopisu Moderní včelař. Samostatnou kapitolou byla skvělá výstava fotografií Milana Motyky. Někdo „holt“ má ten dar, to oko. Kolem stály stánky se vším, co včelky svou pílí nabízejí, od medu přes kosmetiku po masti a tinktury. S Marianem Mečiarem, který přijel ze Slovenska, si bylo možné popovídat o vosku a výrobě svíček tak, aby dobře sloužily a hořely. Joj!

Skvělá rodinná cimbálovka Pavla Kordíka hrála čím dál lépe. Děti si mohly nechat od Moniky Grycové pomalovat tváře. A věru zejména děvčata toho hojně využívala.

Med roku stále více vstupuje do veřejného prostoru, což je jen dobře. Organizátoři oslovili média dvěma tiskovými zprávami, dostali značný prostor v České televizi a pozadu nezůstaly ani sociální sítě. S pořadateli se bohužel nepřátelilo počasí. Deštivý a chladný víkend spíše lákal k čaji u kamen s vlněným plédem přes nohy. Na tom je potřeba ještě zapracovat ...

V reminiscenci na Rozmaré léto Vladislava Vančury tahle akce rozhodně „stojí za opakování“. Doufejme, že k němu dojde, opět se najdou peníze, lidé, vůle i nápady. Díky všem, kteří jakkoli pomohli.

 

Klíčová slova:
PSNV