Na jižní Moravě, kde trnovník akát (Robinia pseudoacacia) většinou meduje, jde o výborný zdroj včelí pastvy a medu se specifickými vlastnostmi. Mezinárodní vědecký tým nyní přišel s novými poznatky, které se ho týkají.
Původem severoamerický strom se v Evropě masivně rozšířil během 20. století. K prvním institucím, které začaly systematicky akáty odstraňovat, patří Správa národního parku Podyjí a Magistrát hlavního města Prahy. Na jejich území aktuálně skončil výzkum, ukazující, že samotné vykácení akátu ještě neznamená návrat původního lesa.
Vědci z Botanického ústavu a Biologického centra Akademie věd České republiky sledovali na jedenácti místech v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku, jak se vrací původní flóra a fauna na své místo poté, kdy byly v lokalitě vymýceny invazní akáty.
„Půda si akát pamatuje ještě dlouho poté, co zmizí. Akát totiž s pomocí bakterií váže vzdušný dusík a výrazně tak obohacuje půdu o živiny. V podrostu akátin proto převažuje několik běžných druhů, například kopřivy, kterým nadbytek živin vyhovuje. Ty v půdě zůstanou ještě několik let po jeho odumření nebo odstranění,“ konstatoval hlavní autor studie Vojtěch Lanta. „Nadbytek živin brání návratu původních rostlin. Vegetace sice vykazuje známky zlepšení, ale obnovuje se jen pomalu,“ dodal. Na rozdíl od obnovy rostlinstva se například druhové složení brouků, na něž se studie zaměřila, poměrně rychle přiblížilo společenstvům původních doubrav.
Jak se ukazuje, likvidace invazního akátu sama o sobě nestačí. Botanici proto doporučují kombinovat odstraňování akátu s dalšími opatřeními, jako je cílený výsev původních druhů, řízená pastva, případně i odstranění horní vrstvy půdy. Jen tak lze dosáhnout dlouhodobé obnovy druhově bohatých a stabilních porostů.
Původní znění studie: Lanta V. et al. 2026. Recovery after extirpation of an invasive tree? Effect of black locust (Robinia pseudoacacia) removal on soil, vegetation and saproxylic beetles. Journal of Environmental Management 399:128705. https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2026.128705