Trnovník akát opět na scéně

Tisková zpráva Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

5/2026, strana 31

Včelaři patří mezi tu část veřejnosti, která hlasitě volá po biodiverzitě. Jednou z mála výjimek v tomto apelu, kterou včelaři nejen berou na milost, ale přímo vyhledávají, je přítomnost nektarodárného trnovníku akátu. 

Na jižní Moravě, kde trnovník akát (Robinia pseudoacacia) většinou meduje, jde o výborný zdroj včelí pastvy a medu se specifickými vlastnostmi. Mezinárodní vědecký tým nyní přišel s novými poznatky, které se ho týkají.

            Původem severoamerický strom se v Evropě masivně rozšířil během 20. století. K prvním institucím, které začaly systematicky akáty odstraňovat, patří Správa národního parku Podyjí a Magistrát hlavního města Prahy. Na jejich území aktuálně skončil výzkum, ukazující, že samotné vykácení akátu ještě neznamená návrat původního lesa.

Vědci z Botanického ústavu a Biologického centra Akademie věd České republiky sledovali na jedenácti místech v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku, jak se vrací původní flóra a fauna na své místo poté, kdy byly v lokalitě vymýceny invazní akáty. 

„Půda si akát pamatuje ještě dlouho poté, co zmizí. Akát totiž s pomocí bakterií váže vzdušný dusík a výrazně tak obohacuje půdu o živiny. V podrostu akátin proto převažuje několik běžných druhů, například kopřivy, kterým nadbytek živin vyhovuje. Ty v půdě zůstanou ještě několik let po jeho odumření nebo odstranění,“ konstatoval hlavní autor studie Vojtěch Lanta. „Nadbytek živin brání návratu původních rostlin. Vegetace sice vykazuje známky zlepšení, ale obnovuje se jen pomalu,“ dodal. Na rozdíl od obnovy rostlinstva se například druhové složení brouků, na něž se studie zaměřila, poměrně rychle přiblížilo společenstvům původních doubrav. 

Jak se ukazuje, likvidace invazního akátu sama o sobě nestačí. Botanici proto doporučují kombinovat odstraňování akátu s dalšími opatřeními, jako je cílený výsev původních druhů, řízená pastva, případně i odstranění horní vrstvy půdy. Jen tak lze dosáhnout dlouhodobé obnovy druhově bohatých a stabilních porostů.

 

Původní znění studie: Lanta V. et al. 2026. Recovery after extirpation of an invasive tree? Effect of black locust (Robinia pseudoacacia) removal on soil, vegetation and saproxylic beetles. Journal of Environmental Management 399:128705. https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2026.128705

 

 

Květy trnovníku akátu jsou zdrojem včelí pastvy, avšak rostlina má negativní vliv na biodiverzitu. Foto Emőke Dénes. Licence Wikimedia Commons CC BY-SA 4.0

Podrost akátin je chudý. Přežívají v něm rostliny jako kopřiva nebo svízel, které snesou nadbytek živin. Foto Zuzana Chlumská

Pohled na akátinu po ošetření a odstranění stromů. Foto Jiří Rom

Cílem vědců a ochránců přírody je vrátit na akátiny původní světlé doubravy s druhově bohatým podrostem. Také zde si včely najdou svou pastvu. Foto Jiří Rom