Což se ovšem netýká včelařů. Ti, i když by neměli do čeho šťouchnout, tak si něco díky své vrozené přičinlivosti najdou. Zatímco národ cucá mojito a maže se krémy s ochranným faktorem 50+, makají pořád jak vzteklí.
Někdo tahá těžké nástavky do medárny, druhý pádí s vytočenými zpátky na včelnici, aby včely vylízaly zbytky medu. Další se lopotí s mytím medometu a funí při zdvihání čeřicích nádob na stůl, aby z nich stočil úrodu do sklenic.
Pak jsou tu rámky... Ať se člověk snaží, jak chce, vždycky nějaká loučka nepřežije kolotoč v medometu. Jistě, dá se koupit rámek nový, ale to je proti přesvědčení každého správného včelaře. Přece by nevyhodil něco, co lze opravit. Přepočítat mu čas, který tím zabije, na peníze, a podotknout, že jde o těžký prodělek, může jen pako, co si ničeho neváží, většinou se rekrutující z mladší části rodiny. A to ještě drze podotýká, že nezakalkuloval ani dobu potřebnou k nákupu jednotlivých louček ani cestu do Bauhausu kvůli hřebíčkům včetně spotřeby nafty. My však víme, že není rámek, který by nám srdce dovolilo vyhodit.
Přestože je na něm díra vedle díry po zavíječi a byl určen skutečně, ale skutečně jen pro poslední medobraní s tím, že pak jeho osud naplní oheň. Zlaté oči. Jsou zde ovšem dva přístupy. Ten první, který jsme zmínili, se váže na medobraní, a jeho protagonisty jsou pilňoušové, kteří se hned s radostí chopí kleští a kladívka. Pak je ten druhý a sami si dosaďte, zda častější nebo ne, kdy torza rámků putují v pytli na půdu s tím, že až jich bude víc, vyplatí se k nim sednout a „to uvidíš, jak mi to bude odsejpat.“ Kvůli chystané výměně střechy tak máme doma letos navíc několik set prázdných, venkoncem zbytečných rámků, které na své znovuzrození čekaly čert ví kolik let.
Prostě začíná léto, sladký čas nicnedělání a slastného poflakování se, pokud však nevčelaříte. V každém případě pozor na přehřátí, doslovně i obrazně. Receptem budiž přesun pod pergolu s Moderním včelařem v ruce.