Vloni se tam poprvé objevily dvě nové, obrovské včely druhu čalounice Megachile sculpturalis patřící do podrodu Callomegachile spp. a spolu s dalšími čalounicemi s pouhými dvěma zuby na kusadlech tak tvoří výraznou skupinu maltářek (Chalicodoma spp.).
Protože se tato samotářka často vyskytuje na jerlínu japonském při sběru nektaru a pylu, který nosí na spodní části zadečku svým larvám, obdržela české jméno čalounice jerlínová (https://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/skudci/uzitecne-organizmy-66-parazitoidi-calounice-jerlinove). Zavděk však vezme i dalšími květy, například komule, tzv. motýlího keře.
Čalounice jerlínová žila původně v Japonsku, Číně, Taiwanu a Koreji, odkud se dostala v 90. letech 20. století do Severní Ameriky. V roce 2008 byla poprvé zaznamenána u Marseille a začala se šířit po teplejších částech Evropy. Bylo jen otázkou času, kdy dorazí k nám. V roce 2024 ji zachytili vědci na Slovensku a v půlce července 2025 na jižní Moravě.
Zatím jde o vzácnost, zato nepřehlédnutelnou. Dělnice je totiž ještě větší než veřejnosti již dostatečně známá drvodělka. Má totiž 20–28 mm, ale není nafialovělá a je štíhlejší. Ráda vyhledává dutiny ve dřevě, v nichž si buduje hnízdo, které pak utěsní dřevěnou drtí a pryskyřicí. Proto se jí v angličtině také někdy říká pryskyřičná včela.
Strach z téměř třícentimetrové včely není na místě. Není agresivní a žihadlo používá zcela výjimečně. Nepředstavuje ani hrozbu pro biodiverzitu.
Bude-li vám přát štěstí a uvidíte ji, pošlete fotografii na e-mail kamil.holy@carc.cz nebo na web www.najdije.cz, protože vědci aktuálně shromažďují údaje o jejím šíření na našem území. Největší šanci, že ji spatříte, poskytují právě kvetoucí jerlíny japonské, které rostou v mnoha městech. Tak hodně štěstí.
