Editorial

Marie Šotolová

Milí přátelé, léto je v rozpuku a silnice brázdí v kvantech turisté z měst, natěšení na samotu přírody. 

Což znamená, že se nám včelařům pletou pod kola. Zrovna teď jsme totiž na cestách imrvére neboli furt, jak se říká u nás v jižních Čechách.

Šťastlivci s úly na zahradě u domu, nechť tento editorial přeskočí. Ti ostatní vědí, o čem je řeč. Stačí mít jedno stanoviště, udělat sběrné oddělky a popovézt je dál, aby auto startovalo, co chvíli. S každým dalším stanovištěm se včelař víc a víc hroutí u každé benzínky. A do toho trne, aby se mu při práci ve včelách neobjevila před česny zbloudilá rodinka s košíkem hub. Nejlépe před bouřkou, kdy jsou včely pořádně vzteklé, a s poznámkou, že asi bude krupobití a je třeba si pospíšit.

Pravda je, že jsme letos na včelnici vedli hovor, který se týkal úplně jiných návštěvníků. Jako vždy jsme na Šumavě kousek od potoka s perlorodkami udělali lože čtyřem oddělkům, aby měly blízko vodu. A opět jsme se začali dohadovat, jestli je neshodí jeleni, protože na všech loukách kolem jsou jejich bobky. Zase jsem přihodila každoroční hypotézu, že by česnem mohla prolézt do podmetu zmije, což se nepřekvapivě setkalo s posměchem, na který už jsem si za ta léta zvykla, ale stejně mi to nedá a zase ty zmije zmíním. Uznávám, že jsem je tam vídala jen já před šedesáti lety, ale co kdyby.

Jenže letošek nastolil úplně jinou otázku. Nemohl by oddělky převrhnout bobr? Na dohled se totiž objevily typicky překousané kmínky a potok se začal rozlévat do malinké přehrady. Anebo i vydra? Tu jsme nově zachytili na fotopast.

Vycvičena z redakce, že nejlépe je angažovat odborníka, svěřila jsem se se starostí o osud oddělků známému z Národního parku. Sice jsem se tam dozvěděla, že bobři to mají nahnuté, protože v trusu vlků se objevují jejich zuby. A že vydry lovící pstruhy nezbytné pro vývoj převzácných perlorodek nejraději nevidět, ale co naděláš, když jsou také chráněné. Ale jestli se bobr s vydrou mohou v noci povalovat na mých oddělcích, na to jsem se odpovědi nedočkala.

 

Zlatí turisté, kteří se zničehonic objeví u úlů, kde je nikdo nikdy nečeká. Pokud zrovna nedostanou žihadlo, bývají docela milí, a dokonce jsou ochotní obdivovat naše včely. Zvlášť, když jim předestřeme nějakou tu zajímavost, co tiskneme v Moderním včelaři, jako třeba zrovna tentokrát.