Poprvé jsem tuto větu zasyčela nad otevřeným úlem při medobraní. Ne, že bych nevěděla, jak správně foukat do rozzuřených včel, když muž tahá z medníku rámek kvůli kontrole, jestli je zavíčkováno, a včely nabydou dojmu, že se k nim dobývá mlsný medvěd. „Foukej pořádně, jak už ti to mám říct,“ vrčel a vypadal ještě vztekleji než okrádané včelstvo. Pusa mě svrběla, že odseknu „Drž si ten kuřák sám,“ ale to bych nemusela přežít bez úhony. „Tam foukej, tam! Do včel! Ne na mě!“ „Já na tebe nefoukám, foukám do včel.“ ,,Nefoukáš, foukáš mi do nosu.“ „Nefoukám, koukám, kam foukám.“ „To by i dítě foukalo líp,“ atd. atd. Takže jsem se ten den poprvé omezila na přidrzlé „Tak já už fakt nevím.“ Hádka se vyčerpala a my, v horku jak na Sahaře, jeli zpocení, utahaní, s kufrem plným medných plástů domů.
Jen, co jsme přijeli k okresce, objížďka. Samozřejmě přes vísky, pro které je název vesnice až příliš nóbl. Co chvíli jsme potkávali stejně postižené řidiče, kteří se tam také ocitli poprvé v životě. Leč ne všichni nadávali. V tom bohem zapomenutém místě, kde se teď střídalo jedno auto za druhým, chytil jakýsi včelař podnikatelskou slinu. Hbitě postavil ke křižovatce stůl, uprostřed kterého trůnila pětilitrová sklenice plná medu, od níž se do daleka odrážely zářící paprsky slunečního kotouče. Vedle pár prázdných zavařovaček a naběračka. Připevněný papír hrdě hlásal „Domácí med na prodej zde“.
Ten obrázek mi nešel z hlavy a svěřila jsem se plna zhnusení nad takovou kulturou prodeje a degradací medu mladší generaci, co má na rozdíl ode mě smysl pro obchod. A narazila jsem. Právě u takového medu se prý lidé zastaví, protože vidí, že je fakt domácí. Kdepak u sklenic na policích v chladném přítmí s vymazlenými etiketami.
„Tak já už fakt nevím,“ řekla jsem ten den podruhé, už ne drze, ale upřímně. Co když upatlaná rozehřátá pětilitrovka uprostřed vesnické silničky opravdu víc táhne než našlechtěná Facettka, v níž je sluncem samotný med? Ano nebo ne?
Ještě se třetím „Tak už fakt nevím“ jsem se toho dne potýkala. Ovšem už jen v myšlenkách, že netuším, jak stihnu všechno napsat do uzávěrky, když je třeba stáčet ten nešťastný med. Že jsem to stihla, o tom svědčí 48 stránek tohoto Moderního včelaře. Uf.