Bylo jich 118, takže do konce letoška jich bude desetkrát do tuctu.
Zdalipak by nebyl na místě lifting, řekla jsem si při té příležitosti. Myslím časopisu, ne sebe, protože jsem zbabělec a představa skalpelu v rukách plastického chirurga mě děsí. Papír ovšem zmlazující kúru snese. Ale přiznávám, že úvahy o potřebě systémového zásahu nás provázejí už pár měsíců. Jde hlavně o mnohem větší provázanost s internetem, o trendy směrem k vyšší míře vizualizace, o využití umělé inteligence pro prezentaci článků i o globalizaci.
Právě nyní probíráme s vydavatelem, tedy Pracovní společností nástavkových včelařů CZ, z. s., všechny možnosti s ohledem na ekonomickou udržitelnost vydávání časopisu a cenotvorbu předplatného přijatelnou pro běžného včelaře. To, že do stylu našeho měsíčníku musíme setsakra rychle a razantně sáhnout, je nasnadě. Jinak nám ujede vlak a už ho nikdy nechytneme. Na stole tentokrát neleží ani tak obsahová proměna, jako přístupnost časopisu s ohledem na bleskově se rozvíjející digitální prostředí, které co minutu mění čtenářské návyky. Stačí projít město a všimnout si, s jakým tempem mizí trafiky. Anebo se zeptat známých, kolik jich přešlo od četby k poslechu audioknih a podcastů.
Chceme se proto do zmíněného liftingu pustit už od nového ročníku 2027. Souběžně si však stále hýčkat tištěné vydání. Držte nám palce, ať omlazení můžeme uskutečnit, protože stojí peníze, stejně jako služby plastických chirurgů. Náklady však musí být v souladu s příjmy a nesmí ohrozit ochotu předplatitelů věnovat na koupi našeho časopisu určitý peníz. To vše proto, aby Moderní včelař dostál slovu moderní ve svém názvu a nebyl nakonec nemoderní Moderní včelař.
Dobré, nosné nápady vás, čtenářů, jsou vítány! Jen je musíte poslat na šéfredaktorskou adresu marie.sotolova@psnv.cz do konce října, kdy končí příprava ročníku 2027. Předem děkuji.