Začínala před třiceti lety doslova na zelené louce mezi záhony na okraji Olomouce a dnes zde studuje 182 lidí. V poslední dekádě se katedra systematicky věnuje kromě vzdělávání studentů také základnímu apidologickému výzkumu, zejména imunitě a zdraví včel i kolapsům včelstev za využití tzv. občanské vědy.
Včela medonosná a další opylovatelé se nejen v České republice dostávají pod velký tlak průmyslového zemědělství, nedostatku pastvy a speciálně u nás ještě navíc pod negativní vliv extrémního převčelení. Proto se zdraví, imunitě a dlouhověkosti včel věnují kromě Olomouce také další akademická a vysokoškolská pracoviště.
Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity ve spojení s Biologickým centrem Akademie věd České republiky řeší uvedený okruh výzkumů už několik let. Nejdelší tradici ve vysokoškolském včelařském vzdělávání má Mendelova univerzita v Brně, která se nyní zabývá včelími nemocemi, šlechtěním a výživou včel, zejména pak strukturou včelích virů a molekulární biologií.
Na imunitu včel a jejich dlouhověkost se rovněž zaměřuje Masarykova univerzita v Brně. Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., v témže městě řeší kromě imunity včel také včelí viry.
Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu v Ruzyni řeší ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze otázku mikrobiomu včel ve vztahu k vitalitě a výživě včel. Na světové úrovni řeší analýzu markerů v medu, které umožní odhalit s vysokou mírou přesnosti jeho falšování.
Tato pracoviště kromě výuky v rámci bakalářského, magisterského a doktorandského studia zpravidla spolupracují na výzkumných projektech se zaměřením na:
· kolapsy včelstev, respektive dlouhověkost včel, imunitu a výživu včel;
· koexistenci opylovatelů v současné krajině;
· pravost medu.
Výzkumný ústav včelařský v Dole byl v roce 1997 zprivatizován na společnost s ručením omezeným, která si z podstaty věci musí na svou existenci vydělat komerčními aktivitami. Jeho hlavní náplní se tak staly vývoj a výroba léčiv, diagnostika včelích nemocí a analýza včelích produktů. Téměř třicet let proto není jeho posláním základní apidologický výzkum garantovaný státem, jak tomu bylo v roce 1919 při jeho založení. Nicméně pracovníci ústavu se individuálně stávají součástí výzkumných týmů, přičemž zpravidla na sebe berou roli praktického ověřovatele nastíněných hypotéz na své včelnici.
Sázka včelařského výzkumu na studenty vysokých škol a univerzit je sympatická. V České republice zaznamenáváme však souběžně velký zájem o včelařské učňovské školy, které ale ze sta procent nabízejí jen dálkovou formu studia. Zcela tak chybí včelařské středoškolské vzdělávání.
Jenže doby, kdy včelařství šlo tak nějak samo a postačila výměna zkušeností v rámci spolků, jsou dávno pryč. Nyní jsme svědky, jak v přírodě ubývají opylovatelé a naopak vzrůstá ekologická zátěž krajiny, kdy kolapsy včelstev nahrazujeme oddělky. Oficiálně se tváříme, že je vše OK, včelstev je zatím nadbytek. Jenže bez základního a aplikovaného výzkumu, a hlavně bez vzdělaných a informovaných včelařů, nebude obor včelařství udržitelný.
Výsledky výzkumů, doporučené moderní fungující metody a návody se vám proto snažíme zprostředkovávat v Moderním včelaři, a to nejen v tomto čísle.
