Řeč vůní: O rostlinách a lidech). Název sice opylovatele míjí, ale samotné záběry se čmelákům nevyhýbají.
Oč jde? Výzkumný tým vedený Consuelou De Moraes je v Curychu na prahu důležitého objevu. Během terénních pozorování se totiž ukázalo, že čmeláci se neomezují jen na sání nektaru, ale vykusují na listech drobné ranky. Poraněné rostliny pak začínají dříve kvést, než pokud by je čmeláci nepoškodili. Rostlina nejenže si uvědomuje své poškození, ale dokonce si uvědomuje, kdo je pachatelem. Aby udržela v přírodě své geny, urychlí rozkvět a následnou tvorbu semen. Co naopak vede čmeláky k okusování listů? Mají hlad a tuší, že svým zásahem vyprovokují kvetení, jinak řečeno urychlí produkci kýženého nektaru.
Hypotéze nechybí sice elegance, ale před vědci stále stojí mnoho neznámého. Především neví, jaké konkrétní molekuly mají celý mechanismus na svědomí. Pracovně mu říkají florigen a těší se, až ho odhalí. Jeho aplikace by totiž přinesla revoluci v zemědělství, protože možnost vědomé regulace rozkvětu plodin by zabránila škodám, které působí klimatické změny, když se rozkvět strefí do nevhodné doby.
Film není výhradně vědeckým dokumentem, ale dotýká se také uměleckého a filozofického vnímání přírody. Zatímco Florianne Koechlin odhaluje, že rostliny komunikují skrze vůně, umělecké duo Gerda Steiner a Jörg Lenzlinger zpochybňuje hranice mezi přírodou a umělostí. Vše spojuje vášeň pro rostlinný svět, v němž se odhalují složité interakce mezi rostlinami, hmyzem, konkrétně čmeláky, a lidmi.
Scénář a režie filmu byly v rukách Antshi von Moos, kamera je dílem Pascala Kohlera, hudba Pabla Jókaye.
https://psff.cz