Řeší problematiku environmentálních tvrzení a informačních povinností, aby se zamezilo takzvanému greenwashingu. Tedy vymývání mozků zelenou ideologií, která má se skutečným uplatňováním ekologických požadavků na pěstování a spotřebu nekontaminovaných potravin chemikáliemi jen málo společného. Zato má co do činění se snahou co nejdráž prodat. Podle Evropské komise nesou tři čtvrtiny produktů na unijním trhu nějaké environmentální tvrzení, přičemž více než polovina je vágní, zavádějící nebo neopodstatněná a téměř 50 % z 230 ekologických značek má nedostatečné ověření1.
Nová úprava vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/825 ze dne 28. února 2024 a jeho novelizací. Právní úpravu pro Českou republiku schválil ve 3. čtení 14. 10. 2026 Parlament ČR2. Text návrhu zákona se připravuje k zveřejnění a předání do dalšího legislativního procesu, kdy se zapracovávají přijaté pozměňovací návrhy a technické opravy. Lhůta pro jejich dokončení není stanovena, nicméně Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky již vydalo pokyny k aplikaci této novelizace.
Nejen producenti potravin, použijí-li termíny jako „ekologický“, „zelený“, „šetrný k životnímu prostředí“ a podobně, musí svá tvrzení hodnověrně doložit pro celý výrobek.
To sice již platí, avšak novela seznam nepovolených praktik rozšiřuje a některé přímo zakazuje. Nové regule se vztahují i na názvy výrobků, slogany a grafické prvky na obalech či na samotný vzhled zboží, aby spotřebitel nebyl uveden v omyl, že kupuje ekologický produkt, ačkoliv tomu tak není.
Označení udržitelnosti musí být založeno na certifikačních systémech, které zahrnují nezávislé ověřování. Zpřísňují se rovněž inzerce výrobků s omezenou trvanlivostí. Naopak se zavádí nový štítek „Garan“ zdůrazňující skutečnost, že produkt má delší záruku, než je zákonné minimum.
Důvěryhodnost environmentálního tvrzení již nyní stvrzuje tzv. Evropská ekoznačka (Ecolabel), kterou nese více než 120 000 výrobků, přičemž nadpoloviční většina producentů jsou malé a střední firmy, mj. i z České republiky. Význam této značky nepochybně s novelizací směrnice poroste. Webinář o podmínkách pro udělení této značky se konal 10. 11. 2026. Vše k podmínkám udělování značky včetně manuálu k užití je zcela k dispozici3.
Nově přijatá směrnice se týká rovněž včelařů. Nejen, že nadále nelze med označovat zdravotními tvrzeními, ale navíc je nutné se vypořádat s podmínkami například pro označení „med z ekologického chovu“. Je to přijatelné, jestliže jsou včelstva ošetřena jen organickými kyselinami? Bude smět být na etiketě uvedeno, že med pochází z neporušené přírody, bude-li stanoviště v horách, avšak bez statutu chráněné krajinné oblasti? Závazná legislativa chybí.
Naopak se nabízí možnost zažádat o Evropskou ekoznačku. Od věci by možná ani nebylo prověřit štítek Garan, protože obecně se za dobu trvanlivosti považují dva roky, což však med díky svým vlastnostem přesahuje.
Otázek praxe přinese jistě víc. Nyní je třeba vzít novou úpravu do úvahy při zadávání textu na tisk etiket, aby včelaři nehrozily sankce. Celá dokumentace k dané směrnici je na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu v sekci Přehledně o ochraně spotřebitele, které ji průběžně aktualizuje4.
Odkazy:
1. Arbinolo R. Can you trust that green label? New EU rules are making sustainable shopping easier. https://meta.eeb.org/2026/10/08/can-you-trust-that-green-label-new-eu-rules-are-making-sustainable-shopping-easier/
2. Sněmovní tisk č. 53: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&T=53
3. Manuál k užívání značky Ecolabel https://green-forum.ec.europa.eu/green-business/eu-ecolabel/how-apply_en.
4. Informace pro Českou republiku ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu.