V tichosti a bez publicity se připravuje na svůj konec jeden z posledních molochů socialistického včelařství, Včela Předboj a. s., a to socialistický v pravém slova smyslu.
Přes dvanáct let je podporován a protěžován nesystémovými opatřeními, jako jsou nenávratné půjčky od ČSV nebo státní dotace pouze pro tuto společnost. Současně je prezentován jako jediný podnik, který zachraňuje české včelařství. Není a nebylo měsíce, aby ČSV a jeho tajemník MVDr. Peroutka ve „svém“ časopise nevelebil ohromné výhody, které Včela Předboj poskytuje včelařům. Opak byl ale pravdou, protože Včela Předboj svým socialistickým hospodařením neustále odsávala velkou část členských příspěvků, které včelaři platí na zajištění činnosti ČSV. Většina z nich ale bohužel neví (mimo ÚV, který tyto praktiky každoročně schvaloval), že ČSV tyto příspěvky používal ve velké míře na každoroční oddlužování tureckého hospodaření ve Včele Předboj.
Většina těchto kroků pocházela z dílny tajemníka ČSV Peroutky, který jako jediný stál ve všech představenstvech Včely Předboj od jejího založení. Diskriminoval a svým vlivem ubíjel v samých zárodcích rozvíjející se zdravé podnikáním oboru výkup, zpracování a prodej medu. Přitom nově se tvořící podnikatelé vyrůstali právě na neschopnosti Včely Předboj.
Podívejme se trochu chronologicky do historie Včely Předboj: Do roku 1990 to byl jediný monopolní výkupce, zpracovatel a vývozce medu pro celé tehdejší federativní Československo. Již na konci roku 1990 na konferenci moravských včelařů v Brně vyzval všechny včelaře ke spojení a zakoupení Včely Předboj začínající včelařský podnikatel Ladislav Špaček z Jaro-měře. Bylo to ale příliš brzy na to, aby byl vyslyšen. Znovu se pan Špaček pokoušel přesvědčit včelaře na celostátním aktivu produktivních včelařů v Praze v roce 1991 a opět neúspěšně. To byla stále Včela Předboj dominantním výkupcem, zpracovatelem a vývozcem na trhu. Toho využil ČSV a 17. 12. 1999 založil akciovou společnost Včela Předboj, a. s. Stalo se tak pomocí svých mocenských vlivů, které v ČSV přetrvávaly z dob socialismu a přetrvávají zde dodnes. Vznikla akciová společnost s majetkem v hodnotě 48,8 mil. Kč, kde majoritním akcionářem byl ČSV, dále restituenti a samotní drobní včelaři, včelařští podnikatelé a v neposlední řadě celé včelařské základní organizace. Ti všichni věřili v prosperitu Předboje a nakoupili si akcie za 15 mil. Kč.
Od samého začátku ale Včela Předboj, pod dohledem tajemníka Peroutky, hospodařila jako socialistická organizace, silně dotovaná příspěvky všech včelařů. Přesto, že v té době to byl moderní podnik, plně vybavený technologií i zahraničními kontakty na vývoz medu, hospodařil od samého začátku se ztrátou. V roce 1993 vstoupila do Včely Předboj opět socialistická organizace – Českomoravská kooperativa, a. s. Hospodaření Včely Předboj zůstalo nadále v červených číslech v řádu několika milionů korun ročně, a to za velké podpory ČSV. V roce 1996 bylo hospodaření z Předboje pro Kooperativu již silně ztrátové. K 31. 12. 1996 činila ztráta celkem 21 milionů Kč. Hospodaření v těchto letech nakonec pomohlo ostatním začínajícím soukromým subjektům. V balení medu to byli pánové Češka a Andrle, Novák a Straka, ve výkupu medu pak Halada a Špaček.
Posledně jmenovaný měl taktéž zájem v roce 1996 zadluženou Včelu od Kooperativy odkoupit. To samozřejmě nebylo po chuti ČSV v čele s jeho tajemníkem. To on nakonec prosadil, že Včelu Předboj od Kooperativy odkoupil ČSV, samozřejmě za peníze z členských příspěvků řadových včelařů.
Od této doby se ředitel pro Včelu vybíral pouze z osob spřízněných s panem tajemníkem, který do hospodaření Včely hovořil o to více. Za jeho vedení se ve Včele vystřídalo mnoho ředitelů, ale vždy se stejným výsledkem, jen se každoročně lišila velikost vytvořené ztráty.
V letech 1993–2001 byla Včela Předboj v zisku pouze v roce 2000, kdy obdržela od státu nenávratnou dotaci 4,5 mil. Kč. Samozřejmě, že tato dotace byla určena jen pro Včelu a se svazem spřízněné firmy, jako je Včelpo Obora a podobně. Ve zbývajících letech vytvořila celkovou kumulovanou ztrátu ve výši 38,9 mil. Kč. Zpočátku byla tato ztráta hrazena z peněz, které do Včely vložili její akcionáři. Později ČSV na ztrátovou činnost Včely půjčoval nemalé svazové prostředky, a to většinou bezúročně. Od roku 1997 do roku 1999 půjčil své Včele celkem 14,5 mil. Kč. Z toho Včela dodnes ČSV nevrátila ani korunu a ČSV si dodnes vyúčtoval pouze 400 tis. Kč na úrocích za tyto půjčky. Tyto úroky samozřejmě dodnes svaz nedostal zaplaceny, neboť není a ani nebylo z čeho.
Taková situace již nebyla udržitelná ani pro Peroutku, proto v roce 2001 rozhodl, že se bude hledat strategický, pokud možno zahraniční partner. Jaké však bylo zklamání vrcholných funkcionářů ČSV, že o kdysi dominantní podnik na výkup, balení a export medu nemá v roce 2001 nikdo zájem. Jeho vliv na trhu s medem byl totiž v té době už jen velmi malý. Proto bylo rozhodnuto hledat strategického partnera doma. K nelibosti většiny funkcionářů projevil zájem o koupi opět pan Špaček, který na výkupu, zpracování a balení medu naopak každoročně profitoval a zvolna rozšiřoval svou firmu. Za Včelu nabídl 11 mil. Kč s tím, že firmu postupně oddluží, zachová výrobu a díky rozšířené výkupní síti by se Včela rázem stala dominantní ve výkupu medu v ČR: Také drobní akcionáři by časem nepřišli zkrátka, jako je tomu nyní, protože prosperující firma by byla schopna časem i vyplácet dividendy.
To samozřejmě nebylo po chuti panu Peroutkovi, který naopak chtěl prosadit jím vybraného partnera, pokud možno straníka. ČSV proto nevypsal žádné výběrové řízení na odkup jeho podílu ze Včely, ale hned od počátku prosazoval tajemníkem vybraného partnera. Proto padlo, pro mnohé překvapující rozhodnutí, že se Včela prodá panu Léblovi a Kořánovi – podnikatelům, kteří o trhu s medem nevěděli zhola nic. Navíc Včelu získali za dosud utajovaných skutečností. Kupní smlouva je známa jen velmi úzkému okruhu lidí kolem Peroutky. Cena, která byla dohodnuta na údajných pět miliónů Kč, ale nebyla dodnes uhrazena a pravděpodobně ani nebude. Jenže pan tajemník neprodává svůj podnik, ale podnik ve vlastnictví ČSV, kam své prostředky nevložil on, ale řadoví včelaři a stát formou dotací.
V roce 2001, ještě před předáním Včely novému majiteli, bylo na její valné hromadě pod vedením ČSV odhlasováno, že celkový dluh 15 mil. Kč, které Včela ČSV dluží, se promění na další bezcenné akcie, jež sice ČSV vlastní, ale pro své včelaře, které zastupuje, jsou jen číslem na papíře. Tyto akcie se po ukončení rozprodeje promění na nulu.
Za dva roky hospodaření nového majitele dluh Včely narostl o dalších šest miliónů Kč. Ihned po převzetí firmy noví majitelé vyměnili téměř všechny zaměstnance a na vlivná místa si dosadili své lidi, většinou příbuzné, kteří problematiku medu vůbec neznali. Proto dovedli v letošním roce hospodaření Včely do takového konce, že v současnosti nezaplacený med svým výkupcům vrací, ať si s ním dělají co chtějí. Vůbec je nezajímá české včelařství, které měli údajně koupí Včely zachránit před podnikateli Haladou a Špačkem. Ti ale nyní, pod hlavičkou společnosti Český med, ze Včely Předboj tento nezaplacený med nakupují!
Pan tajemník po celou dobu existence Včely popíral před včelařskou veřejností a státními institucemi, že v zemi jsou i jiné podnikatelské subjekty, s kterými by bylo vhodné vést dialog o rozvoji českého včelařství. Vhledem k ignorování dalších firem byl v roce 2003 založen Svaz výrobců, obchodníků a zpracovatelů medu (SVOZM). Jeho členové chtějí problematiku českého včelařství řešit. Pan Peroutka bohužel dodnes organizaci ignoruje a to i přesto, že SVOZM sám spolupracuje se státními institucemi, majícími co do činění s medem. Dodnes v časopise Včelařství platí, že ne všichni členové SVOZM mají povoleno inzerovat nebo dokonce do časopisu psát články. Naopak to byla vždy protěžovaná Včela, která nás po několik let každý měsíc z několika stránek časopisu stále přesvědčovala, že je to pouze ona, Včela Předboj, kdo se v ČR zabývá výkupem, balením a prodejem medu, a že její výkupní a prodejní ceny jsou ty nejlepší. Opak je však pravdou. Výkupní ceny Včely byly až o 15 % nižší oproti konkurenci. Kdo nese za tento stav ve Včele morální, politickou a ekonomickou odpovědnost? Kdo by měl z toho vyvodit své osobní závěry?
České včelařství bylo přece pod vedením tajemníka Peroutky nikoliv zachráněno, ale podvedeno, okradeno, a to hned dvakrát. Jednou o 15 milionů Kč, které drobní včelaři vložili do svých akcií, podruhé o příspěvky a státní dotace všech včelařů, které nenávratně zmizely v socialisticky hospodařící Včele.
Položme si otázku, jak je to možné?
ČSV je bohužel jedinou zájmovou organizací v zemi, mající právo přerozdělovat státní dotace pro včelařství. Včelaři od ČSV nikdy neobdrželi veškeré dotace, které jim stát přiznal na zazimování včelstev. Státní dotace činí 150 Kč na včelstvo, přitom včelaři od ČSV dostávají o 16 korun méně. Těchto celkem osm miliónů korun ročně si ponechává ÚV ČSV pro svoji činnost a podporu svých spřízněných firem. Dalším podvodem na členy ČSV je systém vybírání členských příspěvků, které se vybírají jako v jediné společenské organizaci v ČR ne podle počtu členů, ale podle počtu včelstev.
Tak nastává paradoxně stav, kdy členové svazu platí různě vysoké příspěvky (rozdíl může být i několik tisíc Kč), ale při hlasování má každý člen pouze jeden hlas. Položme si otázku, kolik velkých, schopných včelařů je v ÚV ČSV a jakou mají váhu při prosazování svých názorů?
Nechejme tedy na zvážení všech rozumných včelařů, kteří mají zájem o budoucnost českého včelařství, zda ne-přišel čas na změny ve vedení ÚV ČSV.
V současnosti je do EU povolen dovoz levného čínského medu. Hrozí tudíž zhroucení stávajícího modelu českého včelařství. Dotace na zazimování včelstev, která má řešit opylování krajiny, musí být změněna na dotaci za prodaný kilogram medu. Jen tak budeme podporovat včelstva zdravá a silná, schopná zajistit opylování krajiny. Jen tak budeme podporovat schopné včelaře, kteří nežijí z funkcí a tedy ze včelařů, ale ze včel. Právě takoví včelaři zajišťují opylení krajiny, propagují nové metody včelaření a pracují pro rozvoj včelařství. Právě oni by měli usednout do vedení ÚV ČSV.
Zmíněné problémy a řada dalších je dílem současného vedení ČSV, které téměř beze změny přetrvává v této společenské organizaci z dob socialismu. Dokažme, že řadoví včelaři jsou schopni tento velmi nepříznivý vývoj v Českém svazu včelařů zvrátit. Demokraticky, zdola musí dojít k obměně těch včelařských funkcionářů, kteří se zastávají současné formy vedení. Dle mého zjištění je ve vedení svazu mnoho funkcionářů a rádoby odborníků, kteří sice přednáší, jak se má ve včelařství pracovat, ale v okamžiku, kdy mají dodržovat veterinární zákony tyto nejen nepropagují, ale sami hrubě porušují – viz soudní znalci a učitelé včelařství jako například pan Vydra z Brna. Nemám zájem nikoho udávat, protože jsem si jist, že celá organizace vedení ČSV pracuje na těchto alibistických principech. Cesta, kterou jde současná garnitura ČSV, je cesta do pekel; jasnou ukázkou, kam a za jakou cenu jsou schopni dojít, je Včela Předboj.
Kontakt na autora: Lubomír Češka, Nejdecká 101, Lednice 691 44