V poslední době se stal terčem ostrých útoků. Většinou však jde jen o snůšku nadávek a osobních invektiv, které neobsahují téměř žádná fakta. Zabývat se něčím takovým jsem vždy považoval za ztrátu času. Mezi tímto plodem lidského neštěstí jsem však nalezl i jedno konkrétní tvrzení.
Pan Vokoun z Prahy 4 nám napsal dopis. Soudě podle úvodního oslovení („Vážený pane šéfredaktore Moderního včelaře!“) jej vlastně napsal přímo mně. Přeje našemu časopisu odbornost a eleganci a na ukázku, jak si takovou eleganci představuje v praxi, neposlal tento dopis adresátovi (mně), ale rovnou do redakce Včelařství, kde jej bez meškání otiskli. Tam jsem si tedy tuto „svoji“ poštu přečetl: Úroveň časopisu ČSV se prý zlepšuje. Všiml jsem si. Odborné články už nezaujímají jen 4 strany, počet se zvýšil na 6–7, někdy i 12. Včelaři se slabším zrakem už nemusí hledat písmenka v podkladu barevných obrázků a grafických obrazců, ale opět přehledně na bílém pozadí. Z toho mám i já radost. Kdyby mi pan Vokoun svůj dopis poslal, odpověděl bych mu, aby se zamyslel, jakou roli v tom sehrál právě náš časopis. Když si čtenáři ještě na přelomu let 2003–2004 stěžovali, že Včelařství nepřináší téměř žádné odborné články a text na barevném pozadí se jim špatně čte, byli vedením svazu i jeho redakcí arogantně odmítnuti s tím, že věci nerozumí a obsah i forma Včelařství je v naprostém pořádku. Teprve když na to začal upozorňovat MODERNÍ VČELAŘ a ukázal, že včelařský časopis se dá dělat i jinak, najednou začalo odborných článků ve Včelařství přibývat a zpřehlednila se i grafická úprava.
To si pan Vokoun asi neuvědomil. Bezpečně to však víte Vy – naši čtenáři. Vždyť jen za poslední měsíc vás přibylo více než za celé letošní první čtvrtletí. Věřím tedy, že vám MODERNÍ VČELAŘ má stále co říci.
Vlastimil Protivínský, šéfredaktor