Přečetli jsme pro vás
Bee World červen 2013
- Článek „Minulost a současnost včelaření v Saúdskoarabském království“ mapuje situaci v této zemi. Ač ji tvoří převážně poušť, v horách na jihozápadě země daří vegetaci i včelám. Místní včelou je Apis mellifera jemenitica, včela medonosná arabská a v roce 1985 byla dovezena i včela květná, Apis florea.. Morfologicky je arabská včela nejmenší z plemen včel medonosných, se žlutým zadečkem s šedými nebo hnědými pruhy. V chovu je zcela mírná, což umožňuje včelařit zcela bez ochranných pomůcek. Má silně vyvinuté hygienické chování i grooming, kratší dobu zavíčkování plodu i periodické plodové přestávky, takže je do jisté míry varroatolerantní. Většina včelařů, i komerčních, používá klasické úly, protože jsou levnější než nástavky a nepotřebují medomet ani další zařízení. Zhotovují se buď z vydlabaného palmového kmene, nebo se složí do podoby dutého kmene z prkének a používají se jako ležany.
- O velmi komplexních vztazích mezi hostitelem a parazitem píše dr. Mark Brown z Royal Holloway University v Londýně. Tyto vztahy zkoumá na čmelácích. Vztahy hostitel-parazit jsou značně proměnné a závislé na tom, zda má parazit více hostitelů i zda více různých parazitů napadlo jednoho hostitele.
- O výhodách kočování po indických státech Jammu a Kašmír píší autoři z univerzity v Jammu. Se včelou výchovní (Apis cerana) mají včelaři bez kočování průměrný výnos 5–10 kg ročně, s kočováním až 60 kg.
- Tayfieldský včelín je jedním z nejstarších zachovaných včelínů ve Skotsku. Jeho vznik se datuje někdy kolem roku 1850. Ze třech stran má celkem 16 pestře barevných letáčů a uvnitř je uzpůsoben na košnice. Ve Skotsku včelíny nemají tradici, na košnice se používaly výklenky ve zdech.
Ivan Černý