Mnohem důležitější než počty článků jsou ale jejich témata. Jsou to témata dvojího druhu. Ta včelařská jsou buď nadčasová, nebo zastarávají v tempu úměrném novým odborným poznatkům. Jinak je tomu s články zabývajícími se aktuálním děním a situací v oboru. Právě na nich je dobře vidět, jak se náš obor probouzí a zrychluje. V prvních ročnících časopisu je pohyb dění v oboru pomalý a na měření času postačí přesýpací hodiny s ryskami „jeden sjezd“ a „další sjezd“. Kdyby časopis nebyl dvouměsíčník, ale dvouletník, tak by to vyšlo celkem nastejno. Ale nějakou dobu nazpět se tempo včelařského dění začíná znatelně zrychlovat, až nabere rychlosti, že bychom mohli vycházet jako noviny, a stejně by to nestačilo. Otevírají se otázky, které se buď povede vyřešit rozumně a ku prospěchu všech, nebo nebudou čekat a vyřeší se samy. Mezi mnoha jinými tématy mě napadá například vztah a soužití velkých a malých včelařů, dnešní úloha místních včelařských spolků, rozmach alternativního včelaření nebo plemena včel, která uspokojí potřeby profesionálních včelařů.
Sám jsem zvědavý na to, co příští sezony přinesou. Ukáže se, že alternativní cesty chovu včel mají jak biologickou, tak ekonomickou výhodu nad klasickými způsoby včelaření, ať už v úlech s pevnou velikostí nebo v nástavcích? Dokážou velcí včelaři dělat věci tak, aby jejich přítomnost byla pro malé včelaře přínosná? A dokážou to malí včelaři pochopit a využívat?
Zdá se také, že vznik několika nových včelařských spolků je na spadnutí. To je dobrá věc, protože přispěje k spolkové biodiverzitě, rozmnoží pohledy na věc, a tím, co se povede, jakož i případnými slepými uličkami, se mohou poučit všichni. Držím palce těm, kteří prošlapují nové cesty, a přeji, ať se daří.
Vážení čtenáři, Moderní včelař vám bude nadále přinášet jak odborné, tak i aktuální společenské informace z oboru a já vám přeji, abyste si užili toto i všechna příští čísla.