Svá včelstva mám umístěna na lesním stanovišti Vysoká asi 12 km na jih od Plzně. Zejména v létě nemívám dost času se svým 22 včelstvům věnovat, a proto se snažím práci u včel si plánovat. Každý rok je sice trochu odlišný, ale v roce 2006 se mi plánování obzvláště nepodařilo.
Dne 17.července jsem vytočil med z posledních včelstev. Vytočené plásty jsem jako každý rok vrátil včelám k vysušení a odjel na dovolenou s úmyslem, že po návratu jen doplním zásoby a tím uzavřu dobrou sezonu s průměrným výnosem 42 kg na včelstvo.
Spousta medu navíc?
Ke včelám jsem se dostal až 5. srpna. Měl jsem v úmyslu redukovat počet nástavků na obvyklé 3 nízké nástavky Optimalu (NN). Ale hned u prvního otevřeného úlu jsem zjistil, že úl je plný medu. Zběžně jsem nahlédl do ostatních úlů a zjistil, že všude je stejná situace.Takže změna plánu: místo poklidného krmení budu muset vytáčet med. První den jsem vzhledem k blížící se noci stihl pouze přípravu na vytáčení a vytočil jsem med jen ze tří včelstev. Bylo ho na poměry mého stanoviště a začátek srpna neuvěřitelně mnoho – asi 30 kg na včelstvo! Krásně zralý, hustý, tmavý, voňavý z plně zavíčkovaných plástů od loučky k loučce. Medu byla spousta, u některých včelstev to bylo 4až 6NN plných bíle zavíčkovaných plástů. Takový výkon po sezóně jsem nečekal. Zcela se to vymykalo všemu, čemu bych byl do té doby ochoten uvěřit. A navíc, většina včelstev byla silná, ve vynikající kondici, s velkými plochami plodu.
K vytáčení medu od dalších včelstev jsem se dostal až asi za čtyři dny. Hned při odvíčkování prvního plástu mne radost z množství medu dobré kvality přešla – med v plástech byl ztuhlý – melecitózní.
Odstředivou silou medometu bylo možno vytočit bez poškození jen některé plásty ze včelstva. Tak jsem vytočil asi 210 kg tmavého hustého medu dobré chuti. Většina buněk v plástech však byla zaplněna „špunty“ ztuhlého medu s množstvím velkých krystalů.
Ke včelám se obvykle dostanu nejdříve kolem 18 hod., takže každý den jsem stíhal odvíčkovat a prohnat medometem plásty jen asi ze tří včelstev. Tekutého podílu v plástech s přibývajícími dny ubývalo, tak jsem brzy uvážil, že práce s odvíčkováním a honěním medometu je zbytečná. Proto jsem několik nástavků zbavených včel, ale plných zavíčkovaných plástů nastavěl do komínů podložených a přikrytých síťovinou s odhodláním je tak uchovat přes zimu. A v předjaří je vsunout pod plodištní nástavek a podnítit tím rozvoj včelstev. Dalších asi 20NN jsem vrátil na včelstva jako krmné komory a začal s doplňováním zimních zásob krmením. Doufám, že přes zimu včely spotřebují cukerné zásoby dodané krmením a k zásobám melecitózy se dostanou až v době častějších proletů v časném jaru, kdy budou mít dostatek vody. Koncem března plánuji krmnou komoru přeložit dolů, jako nejspodnější nástavek, aby se včelstva při přenášení zbytků nepřirozeně umístěných zásob melecitózy podnítila.
Jak dostat med z plástů?
Odvíčkované, z části vytočené plásty, v nichž zůstal melecitózní med, nebylo možné navzdory plánům v mých podmínkách skladovat. Na voňavé a téměř plné plásty nevytočitelného medu útočily desetitisíce včel, tisíce vos a stovky sršní. Bylo mi jasné, že plásty musím zbavit melecitózního medu, dát je vysušit a pak je teprve mohu uskladnit. Variantu všechny plásty roztavit na vosk jsem musel zamítnout. Proto jsem modifikoval obecně známý postup spočívající v namočení celých plástů po dobu dvou dnů ve vodě.
Nemám a ani jsem nechtěl shánět žádnou dostatečně velkou nádobu, abych do ní mohl potopit a nepoškodit velké množství odvíčkovaných plástů s množstvím medu. Ani nemám možnost dopravit na včelín potřebné množství vody k naplnění nějakého sudu, medometu či vany. Bylo mi jasné, že objem nádoby musí být minimální a současně se v ní musí potopit co nejvíc plástů. Přitom by bylo výhodné využít již existující včelařské vybavení a nepořizovat další jednoúčelovou a neskladnou pomůcku.
Navrhl a vyzkoušel jsem jednoduchý způsob rozpuštění melecitózního medu z plástů vhodný pro nízkonástavkové úly.
Na zem jsem položil mezidno, na něj postavil prázdný nástavek a ten jsem vyložil silným igelitem (80 × 80 cm stačí na vytvoření „nádoby“ z nástavku Optimalu o vnitřních rozměrech 435 × 435 × 180mm). Pokud se do „nádoby“ nejprve šikovně vloží první a jedenáctý rámek, igelitové stěny se nehroutí a vytvořená provizorní nádoba má šanci posloužit dobře svému účelu. Přesto doporučuji zpevnit tvar „nádoby“ v rozích pomocí lepicí PE pásky.
Do této improvizované nádoby jsem vložil odvíčkované plásty s nevytočitelnými zbytky medu (melecitózou) a přes ně položil strůpkovou fólii. Tím jsem v již bezsnůškovém období omezil slídění včel, vos a sršní přesto, že nádoby byly umístěny v těsném sousedství úlů. Na fólii kolmo na horní loučky jsem položil asi půl metru dlouhou lať (horní loučku rámku Optimal), zatížil cca 3kg závažím a poodhrnul strůpkovou fólii tak, abych mohl mezi plásty naléval vodu. Vodu jsem naléval pomalu až hladina dosáhla k horní loučce. Při náhlém nalití vody se poloprázdné buňky uzavřou vzduchovou bublinou a melecitózní med by se nerozpustil. Do této improvizované nádoby s mednými plásty se vešlo cca 18 až 22 litrů vody. Do osmi „nádob“ jsem nalil jen čistou vodu, do dalších osmi nástavků vodu s rozmíchanou vrchovatou lžící potravinářské kyseliny citrónové.
Druhý den jsem polovinu plástů z obou skupin vytočil na medometu. Znatelně méně zbytků nevytočitelného melecitózního medu v plástech bylo z nádob s roztokem kyseliny. Čichem bylo zjistitelné, že okyselený roztok už stihl za pouhých 24 hodin kvasit (alkoholovým kvašením?). Na medometu vytočené, ale stále příliš vlhké plásty jsem vložil nad včelstva přes částečně odhrnutou strůpkovou fólii k vyčištění a vysušení (maximálně 22 rámků 42 × 17 mm na jedno včelstvo). Včely vysušily plásty od kyselého roztoku perfektně. Plásty v nichž byly zbytky nedostatečně vymáčeného melecitózního medu sice také vyčistily a vysušily dobře, ale zbytky medu z nich soustředily do několika málo (cca dvou) plástů a zavíčkovaly – tento med už nejevil známky melecitózního tuhnutí, ale to mohlo být způsobeno tím, že jsem v té době už všechna včelstva krmil. Tyto plásty jsem ve včelstvech již ponechal jako součást zimního sediska. Druhou polovinu obou skupin plástů jsem nechal v okyselené i neokyselené vodě dva dny. Po vytočení v medometu už v plástech nebyly žádné zbytky medu. Včely všechny plásty vysušily bez problémů, ale ta sladká voda byla v porovnání s 24hodinovou značně nevábná – poblíž každé „nádoby“ jsem proto rýčem vyhloubil důlek v zemi a do ní ke své lítosti vše nechal vsáknout včetně roztoku vytočeného z plástů medometem. Tak proběhlo mé první významné utkání s melecitózou.
Několik myšlenek závěrem
Závěrem si dovoluji formulovat několik myšlenek, jak mne spontánně napadly v souvislosti s problematikou melecitózního medu. Melecitóza je pravděpodobně pro včely velmi lákavá a dokáží tím zanést každou volnou buňku v úle, dokonce i trubčinu v podmetu. Přesto melecitóza moje včelstva neoslabila, naopak při dostatku prostoru v úle včelstva koncem července mohutně plodovala. Stálo by proto za úvahu, kvalifikovaně modifikovat dosavadní metodiku chovu tak, aby respektovala možnost využití pozdní melecitózní snůšky bez újmy na kvalitě přípravy včel k vyzimování.
Nepochybně je třeba najít metodu včasné indikace začátku melecitózní snůšky. Domnívám se totiž, že přemnožení producentů tohoto druhu medovicového medu může být v následujících sezónách častější (objevují se úvahy
o tom, že v Česku se pravděpodobně mění klima blíže k subtropickému). Je tedy lépe umět včas blížící se „pohromu“ melecitózy zjistit a med dostat co nejdříve z plástů, než pracně později její důsledky napravovat.
Tekutá část melecitózního medu stočená do sklenic je mými odběrateli vysoce hodnocena z hlediska chuti. Ve sklenici však už koncem října začne med s tekutými částmi melecitózy krystalizovat hrubými krystaly. Od spodku sklenice se postupně zvětšuje podíl ztuhlého medu okrové až světle hnědé barvy a ubývá tekutého tmavého podílu medu. Většinou zákazníků požadujících „lesní med“ je takový netekutý a nehomogenní med odmítán. Je pak nutné med přiměřenou dávkou tepla ztekutit a vrátit mu tak atraktivnost tekutého „lesního“ medu. Svým zákazníkům sděluji, že melecitózní med obsahuje trisacharid melecitózu, tedy druh cukru, který se u nás vyskytuje poměrně vzácně a v medu ho zákazník
dostává v přirozené, dobře stravitelné formě. Víc informací zákazníkům sdělit nemohu. Marně jsem se snažil najít nějakou informaci o účincích melecitózního medu na lidský organismus. Cenu ztuhlého melecitózního medu jsem nesnížil, ale naopak zvýšil o 20 Kč za sklenici o obsahu 980g medu a zájem o tento med ihned stoupl. Ani nechci domýšlet, jak by se tato pro včelaře melecitózní „katastrofa“ mohla stát např. žádaným potravinovým doplňkem při prevenci „moderních chorob“. Vnímám to jako obdobu problematiky dříve obtížně uplatnitelného zkrystalizovaného řepkového medu. V současnosti je mými odběrateli nejžádanější pastovaný květový med, jen jsem se musel naučit ho pastovat a trpělivě propagovat.
Ing. Josef Kala