Editorial

Marie Šotolová

10/2017, strana 4

Čtenářky milé, čtenáři milí,

vzpomněla jsem si onehdy na svou dětskou představu o umělcích, podle níž na ně sedne múza, a oni ve svatém vytržení tvoří, aniž je může cokoli vyrušit, i kdyby jim doma vybouchl plynový kotel.

Za deset let muzejní praxe a dvacet let redaktorování v rozhlase jsem spolupracovala s mnoha výtvarníky, spisovateli, herci a hudebníky. Přátelé, ani jeden nevzpomněl múzu. Unisono mluvili o uzávěrkách, hodně o honorářích, a ještě víc o všech, kteří jim házejí klacky pod nohy. Náznaky tvůrčího pnutí se daly slyšet jen mezi umělci ze záliby, amatéry v tom špatném smyslu slova, většinou po půlnoci u baru.

Přesto však musí Něco přimět přirozeně lenivého člověka vzít ro ruky tužku nebo smyčec a začít si s psaním, kreslením, s muzikou. Nakonec jsem dospěla k názoru, že je k tomu nevede žádná duševní ušlechtilost, ale vlastnost drben tetelících se nedočkavostí pustit do světa, co se zrovna dozvěděly. Jediný rozdíl je v tom, že umělci mají potřebu vykecat do široka tajemství nikoli sousedky, ale své vlastní duše.

Novináři, kteří stojí většinou oběma nohama mnohem více na zemi, stojí mezi oběma skupinami. Jako stará klepna, když natrefí na novinku, už je myšlenka poslat ji dál neopustí. Zároveň jako lidé tvořiví ji ve své mysli uhnětou do nejpůsobivějšího tvaru. Přemítání o tom, jak by bylo dobré to či ono zveřejnit, je ovšem mnohem příjemnější nežli moment, kdy je nezbytně nutné sednout ke klávesnici a začít psát. Pokud by nebyly uzávěrky, všichni by měli rentu a neútočila by ambice být jednička, tak by u snění na téma Článek dozajista zůstalo.

Přesně takto vzniká měsíc, co měsíc tento časopis. Éterem se prohánějí převratné informace, tvrdé redakční jádro se je snaží pochytat a s úpěním, že nastal čas, je vkládá do počítače a posílá na křídovém papíru až k vám domů.

Stejně jako v každých jiných novinách krouží kolem ještě druhá skupina zainteresovaných. Ta se také setkává s mnoha zajímavostmi, které by nebylo špatné sdělit ostatním, jen je však nesepíše. Závěrem dnešního editorialu proto sděluji: Múza je jen výmysl, proto na ni čekat netřeba. Nutno sednout ke stolu a to, co zaujalo, přetvořit do slov a mailem poslat na redakce@psnv.cz . Uzávěrky čísel jsou na webu, honorář pošleme a věřte, že i kritika nějakého čtenáře se dozajista najde. Vítejte mezi žurnalisty. Třeba vás to začne bavit tak jako nás.