V minulých týdnech se na mě obraceli včelaři, jestli nemám oddělek, že jim včely nedalekého nezodpovědného včelaře, který ještě nekrmí, vyloupily jejich včely. Nebo, že tam „museli něco stříkat“ a jim včely padly. Bohužel jsem musel tyto včelaře zarmoutit. Žádná otrava a ani vylupování nekrmenými včelstvy se nekonalo. Příčiny jsou jednoduché a přiznání si jich dost bolí, ale je to nezbytné pro nápravu a poučení se pro příště. Už v minulém článku jsem zmiňoval, že komunikace mezi včelaři a jednotlivými ZO a dál na OV je zanedbatelná nebo žádná. Dost smutné zjištění v době, kdy už snad i všichni včelaři mají a používají mobilní telefony. Příčiny těchto loupeží? Roztoči a zase roztoči! Zanedbání léčení, reinvaze a nesledování spadu roztočů během sezony. Následné přemnožení roztoče kleštíka včelího znamená přemnožení virů a to je ten největší problém, který nevidíme a pouhým okem nepoznáme.
Moje laická představa dalšího průběhu života včelstva: Včelstvo silně napadené viry se lidově řečeno zblázní a neví, co se s ním děje a co dělá. Včelstvo silně hučí, podobně jako když nemá matku, včely se vrhají na zásoby a vyletují ven a zase se vracejí. Strážkyně u česna jsou také zmatené a dají se do zásob, tohoto okamžiku využijí slídilky a přidají se. Loupež propuká velmi rychle a s neskutečnou zběsilostí všech včel. Během několika málo hodin je úl vyloupen a včely pryč. Pokud se těmto včelám podaří najít v okolí včelstvo na pokraji kolapsu, napadnou ho a loupež propuká s ještě větší intenzitou.
Zde bych uvedl příklad, který je vysledován mnou a našimi dvěma postiženými včelaři v časové posloupnosti. Uvádím dny a hodiny, nehodnotím, jen konstatuji průběh. Obrázek o správnosti zásahů si jistě udělá každý sám.
Je pátek ráno 24. srpna 8.15 hod. jsem v práci a zvoní telefon, zvedám ho. Ozývá se jeden včelař z naší organizace. Já ho nazývám Skleničkář (podle fumigace skleničkou). Oznamuje mi, že přivezl první dávku krmení a nemá komu dát. Ptám se, jak to? Vysvětluje, že ve středu 22. srpna uklidil medníky a připravil včelstva na krmení a dnes 24. tam včely nejsou, někdo tu něco stříkal. Říkám mu, že to je nejspíš varroáza. Pro jistotu volám okresní rostlinolékařskou správu, ti potvrzují mou domněnku – postřik to nebyl.
V 8.35 hod. píšu textovku sousedícímu včelaři, vím, že je doma, marodí: „Fando, 500 m od tebe padla Skleničkářova včelnice na varroázu a virózy. Zkontroluj spad a dění u svých včelstev.“ V 10.15 hod. přichází zpráva: „Pozoruji u jedněch loupež, dostal jsem několik žihadel, jsou zlé, jdu je přikrýt plachtou.“ Je 12.20 hod. a přichází zpráva: „Nedá se to zastavit, po okolí a na ulici se povalují chomáčky včel. Ještě štěstí, že jsou lidé v práci, jinak by mě asi sousedi vystěhovali i se včelama.“ Odpoledne 16.15 volám příteli Františkovi, jak to dopadlo. Smutně odpovídá. „Včelstvo je vyloupené a včely pryč, jen jsem to mohl bezmocně pozorovat...“
Zdá se vám, že to není možné, aby včelstvo zkolabovalo za dva dny? Bohužel ano, je to možné. Dokazuje to naše zkušenost.
Něco podobného jsem ještě nečetl, a tak jsem považoval za prospěšné tuto zkušenost popsat pro další včelaře. Věřím, že časem budeme více hovořit a psát o zkušenostech ze včelařiny, a to i těch, kdy musíme přiznat, že se nám něco nepovedlo nebo jsme dokonce něco zanedbali. Ač jsem pravidelně dělal kontrolu spadu, musím i já připustit, že jedno včelstvo jsem také při jedné z prohlídek odepsal. Ano, trvalo to dva dny a „bylo vymalováno“. Závěrem bych rád upozornil, že úl po takto zaniklém včelstvu není dobré osadit včelami dřív, než uděláme dezinfekci a plásty vyvaříme. V opačném případě si připravíme pěkně horké chvilky. Včely do tohoto prostředí nechtějí, jsou zlé, bodají, nemluvě o roznášení infekcí na další včelstva.