Již před předložením nového chovatelského řádu se o něm dost diskutovalo také na internetu. Někteří změny v něm vítali, jiní zase spatřovali v nových návrzích problémy do budoucna. Na tom není nic neobvyklého. Diskuze je potřebná a užitečná, pokud je skutečně vedena, neboť si z ní vezmeme poučení. Škoda, že podněty z internetové diskuse nebyly použity pro zpracování předloženého návrhu. Diskuse byla vedena jen na úrovni chovatelské komise a chovatelů. Vzhledem k tomu, že závěry vyúsťující v návrh nového CHŘ mají dopady na celý obor včelařství, připadá mi to málo. Nevím jak a zda vůbec někdo provedl analýzu současného stavu. Pokud si však nedokážeme přesně určit, kde se nacházíme a co chceme do budoucna, těžko pak můžeme najít správné prostředky, jak svých cílů dosáhnout.
Nejvážnějším zásahem do starého CHŘ bylo zvýšení potřebného počtu včelstev u tzv. šlechtitelských chovů ze současných 40 na 80, přičemž toto se mělo týkat chovatelů nových, tedy těch, kteří na této úrovni chtějí podnikat po 1. 1. 2008. Co z toho mimo jiné vyplývá? „No, když současným chovatelům limit nezvýšíme, tak návrh asi projde, protože většina si řekne: Po nás potopa!“ Jestliže je návrh založen na takové možnosti a principu, je za ním jistě i něco jiného, partikulárního, než jen snaha prosadit zlepšení plemenitby u nás, ne?
Přítel Dlab, který návrh nového CHŘ přednesl, to zdůvodnil tím, že snahou je eliminovat nosematózu u šlechtitelských chovů. Bohužel tento argument nebyl podložen žádným výzkumem domácím ani zahraničním, který by toto dokazoval. Tvrzení, že včelstva, kde se chovají matky, nebo se z nich odebírají včely a plod do chovných úlků, jsou více stresována, a tudíž je zde předpoklad nebo i skutečně vyšší výskyt hmyzomorky včelí (Nosema apis), nemá opodstatnění. Je to totéž, jako kdybychom tvrdili, že výnos včelstva je závislý na jeho kondici a vhodném stanovišti. Obojí je za určitých okolností pravda, avšak výsledek je ovlivněn i jinými faktory, které mohou mít v konečném důsledku různou váhu. Zdůrazňovat jen jeden z nich je podle mne tendenční a navíc to znevažuje teoretické znalosti a praktické zkušenosti včelařů v ČR. Jsou to mimo jiné i čtenáři MV a členové PSNV-CZ, kteří se svými způsoby ošetřování snaží rizika nosematózy eliminovat na minimum vhodnou zootechnikou. Mezi včelaři i odborníky se po léta traduje, že nosematóza je nemocí slabých včelstev (početně i kondičně). Nechce se mi věřit, že by někdo mohl vážně tvrdit, že je nemocí včelaře s malým počtem včelstev bez ohledu na to, jaká ta včelstva jsou a jaký způsob chovu matek i ošetřování používá. Právě zmíněné počty včelstev byly velmi kritizovány a nenašel se v ÚV nikdo, kdo by tento požadavek podpořil.
Přítomní včelaři upozornili i na jistou nereálnost chovat takto matky při zaměstnání. Vždyť kvalitní chov se nepozná podle toho, co se o něm kde usnese. Kvalitní chov prokazuje i své přednosti v praxi, tedy u včelstev, medným výnosem. Ten, kdo se chovu matek věnuje, ví, jak náročná činnost na čas a celou organizaci to je. Návrh nového CHŘ kupodivu ani nepočítá s možností, kdy se několik chovatelů sdruží, chov provádí společně a také pod společným názvem vystupují navenek. Ve světě je to celkem běžná praxe. A o chybějícím začlenění moderních šlechtitelských postupů nemluvě. Jde tedy skutečně o modernizaci CHŘ?
Mezi významné výtky patřilo i to, že by více měli být podporováni chovatelé produkující plemenné, tedy inseminované matky. Zazněla i připomínka, že ve šlechtitelských chovech inseminuje jen malý počet chovatelů matek (v diskusi zaznělo číslo 5 chovatelů). Asi i nad tím bychom se měli vážněji zamyslet, zda není na čase více podpořit právě tuto oblast chovu.
Velice důrazně zaznělo i to, že zvýšení počtu včelstev pro rozmnožovací chovy na 80 by ztížilo novým chovatelům přístup k dotacím, což je diskriminující. Může se to vážně odrazit i v kvalitě a počtu matek v budoucnu. Zde je třeba zcela jasně definovat, proč matky dotujeme. Když se toto opatření začalo uplatňovat, sledovalo se tím zvýšení zájmu o matky kraňského plemene, podněcovalo to poptávku na trhu. V návaznosti na to se začala zvyšovat i strana nabídky, tedy počet chovatelů a množství odchovaných matek. V tom možná bude celý zádrhel. Pokud již není potřeba poptávku stimulovat, je na čase se nad účelností těchto dotací zamyslet a možná je i přehodnotit. Není-li tomu tak, není ani třeba omezovat nabídku. Logiku by naopak mělo podpoření strany nabídky, což by se mělo příznivě projevit v nižších cenách matek, a tím i ve větším uplatnění na trhu.
Z nového chovatelského řádu vyplývá, že registrované chovy (tzv. užitkové chovy) budou kromě evidence na úrovni okresů evidovány i chovatelskou komisí ČSV. Myslím, že je to opatření správným směrem a přispěje to vyšší provázanosti s včelařskými praktiky. Kvalitě registrovaných chovů by jistě prospělo, kdyby byly povinny vést průkazná hodnocení výkonnosti včelstev a doprovodných vlastností. Přimlouval bych se i za to, aby registrace byla podmíněna odběrem plemenných inseminovaných matek ze šlechtitelských chovů. Velice nepříjemné však bylo konstatování, že by právě tito chovatelé nemohli dotace na matky čerpat. I s tím byl vysloven silný nesouhlas a o tomto bodu se diskutovalo hodně. Při splnění výše uvedeného, to jsou právě chovatelé na úrovni okresů, kteří intenzivně pomáhají rozšířit kraňské plemeno, starají se o kvalitní trubce od plemenných matek a také obnovu včelstev. Můžeme je takto diskriminovat odříznutím od dotací? Uvědomujme si, k čemu jsou vlastně dotace ve vládním nařízení určeny? Jsou určeny na obnovu včelstev, ale je opravdu každá dotovaná matka matkou nového – obnoveného včelstva?
Jako další bod, kterým by se měla chovatelská komise zabývat (navrženo jedním členem ÚV), je to, že by chovatelé neměli ve svých provozech chovat včelstva více linií nebo kmenů. Zapomnělo se asi na to, že v chovech, kde se inseminuje, lze bez problémů s dostatečně širokou základnou včelstev udržet několik linií či kmenů současně, a to dlouhodobě bez větších problémů. Jen v chovech, kde je připařovací výběr založen na principu volného páření (včelínové oplození), je tato výtka opodstatněná.
Byl jsem zaskočen tím, že v plemenářských cílech je sice zdůrazňována snaha šlechtit včelstva na temperament a odolnost vůči nemocem, avšak bez toho, abychom boj proti nemocem postavili na odpovídající místo. Přijde mi to jako kdybychom chtěli včelařit bez včel nebo pracovat ve prospěch včelařů bez nich. Pokud nezavedeme jasné hodnocení těchto vlastností, jako je tomu třeba u zmíněného temperamentu, bude to jen pouhá proklamace, která se ve výsledcích plemenářské práce neprojeví. Zaráží mě to především proto, že bojujeme s morem plodu a varroázou. Pokud bychom např. nezavedli závazné hodnocení hygienických testů, mohli bychom se v budoucnu dočkat toho, že postupně spálíme a znovu cíleně obnovíme všechna včelstva v ČR. Je to přímo obludná představa a nevím, komu by to prospělo. Také s tímto požadavkem na skutečné hodnocení odolnosti včel vůči nemocem by se chovatelé měli zabývat se vší zodpovědností za obor.
Z výše uvedeného je patrné, že návrh nového CHŘ není dobře zpracován. Kromě řady jiného mu chybí argumentace jednotlivých opatření a jeho celkový záměr. Vyzývám proto odpovědný tým, členy ČSV, připravující návrh CHŘ, aby zohlednili všechny připomínky, náměty i nesouhlasná stanoviska z posledního ÚV ČSV. Jedině tak vytvoříme podmínky pro další zdárný rozvoj oboru bez diskriminací.
Ing. Leoš Dvorský, člen redakční rady Moderního včelaře