Nejen tento, ale i ostatní, dnes běžně prodávané výrobky na bázi včelích produktů a případně v kombinaci s bylinnými extrakty, mají svoji historii těžkých začátků. Uplynulo hodně vody v řekách, už se hodně zapomnělo a také nastupuje nová generace včelařů, kteří by se rádi dozvěděli, jakým způsobem se výrobky ze včelích produktů prosazovaly v minulosti. Proto jsem se rozhodl své vzpomínky sdělit listu papíru pro všechny, které to bude zajímat.
Asi od mých 30 let jsem snil nejen o plemenářské práci včel s využitím inseminace včelích matek, ale také o využití včelích produktů pro zdraví lidí. Z jiných zemí jsme dostávali informace o úspěších s použitím nejen medu, ale také mateří kašičky, propolisu, plástového pylu – tzv. perga apod. Avšak v naší zemi bylo povoleno jen využití mateří kašičky jako léku Vitaapinol dražé a mast a jinak nic. Řekl jsem si, že když je to možné jinde, proč by to nešlo i u nás? Začal jsem hledat možnosti podmínek schvalovacích procesů. Netušil jsem, jak to bude doopravdy v naší zemi obtížné. Chtěl jsem dosáhnou nejen vysoké úrovně, ale také schválení takových koncentrací účinných látek, které by zaručovaly co nejlepší výsledky pro konzumenta. Bylo mi jasné, že bez odborného týmu složeného nejen z profesionálů, ale i stejných nadšenců, jako jsem byl i já, to nebude možné.
V roce 1985 jsem poznal lékaře MUDr. Jiřího Brožka, který měl podobnou představu jako já a už mnohé zkušenosti s využitím včelích produktů v medicíně a moji nabídku ke spolupráci přijal. V oblasti farmacie jsem se kontaktoval s dnes již zesnulým profesorem Dr. Suchým, CSc., který měl zase bohaté zkušenosti s propolisem a také byl fanda do tohoto oboru. Začali jsme se schvalováním mateří kašičky s využitím denní dávky až 200 mg lyofilizované mateří kašičky, což je srovnatelné s asi 600 mg mateří kašičky nativní. První žádost na příslušných schvalovacích orgánech byla zamítnuta. Následovalo obtížné odborné dokazování o vynikajících vlastnostech mateří kašičky na Státním zdravotním ústavu v Praze, které po nějaké době skončilo dohodou o provedení studie, kterou řídil prof. Dr. Volf, CSc. Studie, která trvala skoro rok, dopadla nad očekávání dobře. Prof. Volf byl výsledky nadšen a sám se zasloužil o schválení povolené denní dávky 200 mg lyofilizované mateří kašičky.
Další problém vznikl se schválením využití pylu. Opět nastalo delší období překonávání odporu k pylu. Dokazování bylo pomocí literatury a výsledků studií v zahraničí, především s plástovým pylem perga, o kterém se psalo, že nevytváří skoro žádné alergie. Velice těžké bylo prosazování propolisu pro medicínské a veterinární využití, protože se v té době považoval za silný alergen a nikdo na schvalovacích místech nechtěl připustit jeho používání. Po dlouhých jednáních se využití propolisu podařilo také prosadit. Zásluhy na jeho schválení v denní dávce 50 mg propolisového extraktu pro potravinové doplňky měli hlavně prof. Suchý a MUDr. Turek, CSc., pro kosmetické výrobky pak Dr. Fiker, CSc.
Teprve po této těžké cestě schvalovacích procesů včelích produktů jako surovin bylo možné realizovat plány s výrobou výrobků ze včelích produktů. Jako první se zrodily výrobky Propolis spray a Propolis kapky. Hned za ním Med s mateří kašičkou, pylem, propolisem a vitamínem C, lyofilizovaná mateří kašička v ampulích a další výrobky. Bylo potřeba vyřešit ještě pastování medu, do kterého by se všechny komponenty vmíchaly tak, aby byly rovnoměrně rozptýlené. Ve světě byly známy metody pastování očkováním jemnými krystalky medu a pak za stálého míchání při nižší teplotě probíhala jemná krystalizace. V tomto problému nejvíce nezištnou pomocí byl Ing. Jaromír Bacílek, CSc., který navrhl pastování již zkrystalizovaného medu pomocí rozetření krystalů v jemnou pastu mezi válci za studena. Je to vynikající metoda, která zachovává veškeré hodnoty medu. Podařilo se mi sehnat starší válcovací zařízení a provést jeho rekonstrukci. Takto bylo vše připraveno k zahájení výrob prvních přípravků i v ČR. Mohlo začít uskutečňování snů mých a mých přátel.
Včelpo, které bylo zařízením ČSV a kde jsem se stal ředitelem, bylo připraveno k zahájení výrob. A tak se postupně uskutečňovala jednotlivá výroba nových přípravků, jejich propagace, prodeje do lékáren a prodejen se zdravou výživou. Po mém odchodu ze Včelpa se ujala dalších inovací výrobků a jejich zušlechťování a také úprav provozních prostor podle požadavků legislativy nová ředitelka Ing. Iva Šilarová. Mimo jiné zařídila schválení provozu pro potraviny (HACCP) a další požadavky z nařízení legislativních změn vstupu ČR do EU. Tak byla zachována kontinuita existence Včelpa v jeho cílech tvorby a inovace výrobků ze včelích produktů. I další změny ve Včelpu zůstaly věrné cílům započatých na začátku mých snů.
Blíží se mi nezvratně za rok a půl 70 let. Jsem rád, že k ocenění realizovaných snů mých a mých přátel došlo, a tak se potvrdilo, že to byla a je dobrá cesta. Mé poděkování patří všem, kteří se nebáli jít se mnou do rizik a těžkostí v prosazování nových cílů využití včelích produktů v oblasti humánní i veterinární medicíny a potravních doplňků. Všichni zúčastnění pracovali na těchto projektech pro dobro a zdraví lidí, a to všechno bez nároků na odměny a ocenění alespoň uznáním. Velice si jich vážím. Nejsou v tomto článku vypsáni všichni, ale ti, kterých se mé poděkování týká, to vědí.
Důležité je v započatém díle pokračovat, i když se vyskytnou někdy skoro nepřekonatelné překážky. Těmito vzpomínkami chci nejen přiblížit všem, jakými cestami musely projít první výrobky ze včelích produktů, ale také posílit mnohé podnikavé lidičky k potřebné trpělivosti. Obzvláště, když se jim zdá, že své cíle nedosáhnou pro překážky, které se skoro vždy vyskytnou. Jen vytrvalost přináší výsledky a radost. To také přeji všem mladším nadšencům a pokračovatelům.
Ing. Marek Škrla