Byl potomkem staré české šlechty s kořeny doloženými již od 14. století. Zakladatelem rodové linie, ze které vzešel a jež je spojená se zámkem Radenín, byl Filip Nerius Kolowrat-Krakowský (1686-1773). Šlo o významného politika zastávajícího v letech 1748–1770 funkci nejvyššího českého purkrabího. Stranou politiky nezůstal ani jeho syn Leopold Vilém (1727–1809), nejvyšší kancléř Marie Terezie, posléze ministr vnitra a nositel Řádu zlatého rouna. To byl pradědeček našeho protagonisty. Mezi ním a Rudolfem žili v posloupnosti Filip František, člověk nedobré pověsti, jehož císař sesadil z úřadu krajského hejtmana kvůli hrubosti, které se dopustil na proboštu a řeholnicích při rušení kláštera v Doksanech. Následoval nejmladší z pěti synů Jindřich (1801–1878), který se svou manželkou Katharinou von Kleinberger zplodil hraběte Rudolfa Kolowrata-Krakowského.
Ten se sice narodil 9. 1. 1830 v Praze, ale rodina měla v majetku panství Radenín, nedaleké Hroby a velkostatek Oblajovice. Právě v Hrobech u Tábora choval včely, což rozhodně nebyla záliba v aristokratických kruzích běžná. Rudolf se však hluboce zajímal o biologii a získal si v tomto oboru renomé. Proslul jako šlechtitel. V roce 1872 si nechal poprvé poslat na lokalitu Hroby-Sedlečko cyperské včely (z ostrova Kypr). Pilné, mírné, s mimořádně plodnými matkami. Tehdy tam choval 300 včelstev jiných plemen a ono jediné kyperské. Během tří let údajně celý svůj chov pocyperštil. Ve velkoryse pojatém vzorovém včelínu pozoroval jak„cyperky“, tak jiná včelí plemena z Asie, Dalmácie, Hercegoviny. Založil tak první evropskou oplozovací stanici včelích matek. Se včelami neobchodoval, věren své šlechetné povaze je dával prověřeným včelařům do dobrých rukou, často na vzdálená místa. Pro vážnost, které se těšil, býval členem mnoha odborných spolků. Český včelař například ve své zprávě o kočovném sjezdu v Solnohradě r. 1872 referoval, že se ho účastnil Franz Hruschka. Seděl u jednoho stolu s Rudolfem Kolowratem-Krakowským, který mu jako vynálezci medometu připil na zdraví.
Jenže, není-li stanoviště, nejsou včely. Panství Hroby zdědil v roce 1878 po smrti Rudolfova otce mladší bratr Alois, který je ihned prodal spřízněnému rodu Baillet de Latour. Tímto datem zde končí aktivní včelaření. Rudolf se stal dědicem Oblajovic, které prodal za 160 000 zlatých p. Rennerovi z Vídně, a přestěhoval se do Prahy. Zde prožil další dvě desítky let. Když 25. června roku 1903 zemřel, psalo se o něm jako o „včelařském mecenáši prvního řádu, jemuž vděčnou paměť zachovají nesčetní ctitelé z kruhů včelařských“. Jeho skonem hrobská větev Kolowrat-Krakowských vymřela.
Pozůstalost luxusního včelařského vybavení, přenádherných úlů, sbírku preparovaných včelích plemen ze zahraničí i našich vyhynulých včel tmavých Apis mellifera mellifera dostala Hospodářská akademie v Táboře. Odtud celá sbírka putovala do Národního zemědělského muzea, v jehož depozitáři na zámku Kačina je dodnes uložena.
Literatura
- Český včelař, 1903, s. 143
- Mašek, P. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v Českých zemích. 4. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 326 s. ISBN 978-80-204-2349-8.
- Juřík, P. Kolowratové: věrně a stále. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2016. 151 stran. Universum. ISBN 978-80-242-5163-9.
- www.radenin.cz