LPIS přináší první ovoce

Miroslav Sedláček

6/2018, strana 43

LPIS a jeho zveřejnění pro všechny a zejména včelaře přináší své první ovoce. Z mého pohledu však poněkud trpké.

Možná, že někdo na základě desítek emailů týdně od místních zemědělců ve smyslu „Chemická ochrana rostlin bude probíhat od 1. 4. do 15. 10. 2018“ chodí zavírat svá včelstva, a hlášení je mu přínosem. Myslím si, že je jich do jednoho procenta. 99 % včelařů závisí na správné aplikaci postřiků ze strany farmářů a dodržování zákona o používání chemických přípravků. Tedy jak tomu bylo do nedávna.

Co však zveřejnění stanovišť přineslo, je přilití oleje do ohně závisti a nevraživosti. Každý najednou vidí, jak mnoho je kolem něho včelařů. Ti tu sice byli již před pár měsíci, nežli byl registr zveřejněn, avšak pocit, že včely sousedních včelařů seberou nektar mým, nabyl nyní na intenzitě. Anebo že druzí neléčí, zatímco já ano, a nemoci mám od nich. Realita nebývá tak jasná, jaké jsou úsudky, a svalování viny na druhé nikam nevede.

Kam tím mířím? Někomu asi vadily moje první plné medníky, takže si v oploceném sadu udělal v dubnu táborák z mých 38 včelstev. V šestnáct hodin odpoledne za letu včel. Použil podpalovač PEPO deset let starý. Ze včel nemohl mít strach, neboť podpaloval přímo úly. Zbylo z nich deset koleček popelu. Věřme, že to byl bezdomovec, kterého při odebrání medných plástů včely pobodaly, a on jim vyhuboval ohněm. Pár zbytků zcela neohořelých plástů se našlo třicet metrů vedle ohniska, jako by je někdo odnášel a otíráním se o sebe vznikly ony nalezené úlomky. Možná byli pachatelé dva, dvoje byly stopy směřující od úlů.

Na tomto oploceném a uzamčeném stanovišti jsem neměl potřebu umístit fotopasti, takže pachatel může být v klidu. Byť za božího dne upálit 38 žijících a létajících včelstev je podle mě velký nápor na psychiku. Hasičský zásah začal v 17 hodin za slunného dne.

Už slyším, jak někdo říká, že jsem si to zapálil sám. Jenže já jsem na tomto stanovišti nebyl sedm dní. Navíc nejsem členem Českého svazu včelařů, takže nejsem pojištěný u Svépomocného fondu a nedostanu ani halíř náhrady. Paradoxně jsem tomu rád, jinak by ze mě někdo mohl udělat samopaliče a moraře. Pokud by vás to zajímalo, jiné pojištění volně stojících úlů v lesích či sadech, jež by za normální peníze krylo podobné události, neexistuje. Nebo o něm nevím.

Výsledek je suma sumárum: 38 včelstev x 3 500 Kč = 133 000 Kč + 38 úlů s medníkem, dnem, podstavcem x 5 000 Kč = 190 000 Kč. Celkem 323 000 korun, aniž počítám med.

Pokud někdo potřebuje, abych přestal včelařit, budu za odpověď považovat další spálené stanoviště. Zabalím to. Doprodám zboží, zastavím výrobu, propustím lidi a půjdu si po svém. Ať je pachatelem naštvaný včelař, nevčelař či psychicky labilní člověk. Nehodlám nikomu z nich dělat radost.

Druhý snímek je z loňska. To jsem se ještě usmíval, když na tomto, dle místních včelařů chabém stanovišti, jsem měl průměr 40 kg z řepky a pak další snůšku. Před třemi lety jsem dostal varování, že si tam včelstva nemám dávat a že mě odsud dostanou. Nevím a nechci kohokoli obviňovat, jen si říkám, že někteří včelaři kolem spáleniště mají štěstí, protože jim kdosi pomohl od výživové konkurence v podobě mých včel, takže letos mohou jejich včelstva donést ony plné medníky i za Sedláčkova včelstva. Celý případ šetří Policie ČR, žádné konkrétní podezření nemám.

Všem vám přeji, aby vás takové neštěstí nepotkalo, neboť to s člověkem opravdu zacvičí. A co teprve se včelami, které skutečně za lidské vlastnosti nemohou.