Úvodem 3/2004

Vlastimil Protivínský

3/2004, strana 1

Těchto několik slov na úvod již třetího čísla časopisu MV začínám psát krátce před půlnocí 30. dubna, 16 minut před vstupem České republiky, Slovenska a dalších osmi zemí do Evropské unie. Z rozšíření dosavadní patnáctky mám radost. Jsem totiž přesvědčen, že když se národy a státy sjednocují k ještě užší spolupráci, je to mnohem lepší než kdyby spolu válčily. Evropská integrace je zároveň proces obdivuhodný, neboť dvacet pět členských zemí s sebou přináší odlišnou minulost, rozdílnou mentalitu, tradice, kulturu. Přesto dokázaly najít dostatečně silná pouta pro spolupráci.

Jistě se to podařilo hlavně díky snaze hledat více to, co nás spojuje, než to, co by nás mohlo dělit. Jistě je to i díky respektu a toleranci.

Napadá mě, zda tento unikátní projekt integrace není důvodem k zamyšlení: Když státy natolik rozdílné dokázaly najít společnou řeč, neměli bychom se o to snažit i my všichni jako jednotlivci? Pochopíme snadněji, že se nemusíme bát odlišných názorů lidí kolem nás? A obráceně: nakolik se vlastně mohou státy sjednocovat, kdybychom se my, jejich občané, nesnažili mít k sobě blíže? Kdybychom se pořád obávali těch, kdo myslí a žijí trochu odlišně než my?

Ti, kdo mají odlišné názory než my, nejsou naši nepřátelé. Často to naopak bývají lidé, kteří nám mohou nejednu naši mylnou představu poopravit, rozšířit a doplnit náš pohled na svět.

Ať už jde o věci zásadní, jako je pokojné a láskyplné soužití s nejbližšími v rodinách, nebo o věci relativně banální, jako je sjednocování včelích úlů a rámků, největší úspěchy jsou připraveny pro ty, kdo pochopili, že se vzájemně potřebujeme.

Hodiny odbily půlnoc a vy i já jsme najednou občané Evropské unie. Přeji vám, abyste ve sjednocené Evropě zažili ještě více osobních, pracovních a včelařských úspěchů, než dosud.

Vlastimil Protivínský