Kupte si zdraví za výhodnou cenu!

Včelí med (v obchodní síti označovaný jen jako med) vytvářejí včely ze slad­kých šťáv, které jim příroda nabízí vět­šinou v květech. Včely tyto šťávy sbírají, pomocí hltanových žláz přetváří a uklá­dají do svých voskových plástů k zahuš­tění a dalšímu zrání. Při něm se mění chemické složení medu a vzniká celá řada blahodárných látek.

Největší přínos medu pro lidský or­ganizmus spočívá v tom, že neobsahuje téměř žádný složitý řepný cukr, ale jen jednoduché cukry ovocný a hroznový. Lidské tělo totiž tráví řepný cukr velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho mi­nerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, tak často kazí zuby a řídnou kosti.

Naproti tomu s ovocným a hrozno­vým cukrem obsaženým v medu naše tělo žádnou práci nemá – tyto cukry mohou ihned přejít do krve a být k dis­pozici jako bezpečný zdroj energie.

Bohatá lékárna v každé sklenici medu

Tím ovšem blahodárný vliv medu zda­leka nekončí. Med to­tiž obsahuje obrovské množství dalších důležitých látek, které naše tělo obnovují a zmírňují nepříznivé vlivy prostředí. Z nich jmenujme alespoň ky­selinu glukonovou, ci­trónovou, jablečnou, nebo jantarovou.

Aminokyseliny se výrazně podí­lejí na chuťových vlastnostech medu. Nejvíce jich je v tzv. smíšených medech. Převažující aminoky­selinou je prolin.

Velmi významný podíl v medu mají enzymy, které v našem těle urychlují a usnadňují některé procesy látkové výměny. Nejdůležitějším z nich je inver­táza, která pochází právě ze včelích hl­tanových žláz.

Med je také bohatým zdrojem mi­nerálních látek. V jednom kilogramu medu jich bývá až 10 gramů! Největší zastoupení má draslík, po něm sodík, vápník a hořčík. Ze stopových prvků je významně zastoupeno například železo. Najdeme v něm ale i takové látky, jako například acetylcholin nebo adrenalin.

Med jako elixír mládí Už jste jistě nejednou zažili pocit vel­kého fyzického vyčerpání, zejména při namáhavé práci, těžkém sportu nebo po dlouhém turistickém výšlapu. Právě v takových situacích nejlépe oceníte med jako okamžitý zdroj nové energie, která je doslova během něko­lika desítek vteřin u každé vyčerpané buňky vašeho těla. Postačí jedna po­lévková lžíce medu a vy budete cítit, jak se vám do žil vrací síla. Podobné účinky má med také ve stresových situacích. Med je také nedílnou součástí rekonva­lescentních diet, zejména po složitých operacích.

Mají-li k němu přístup děti, logicky omezí konzumaci sladkostí s řepným cukrem, což podpoří zpevňování jejich kostry a omezí kazivost zubů.

Snad každá domácnost má bohaté zkušenosti s používáním medu při zá­nětech horních cest dýchacích. Využívá se však i v kosmetickém průmyslu.

Při průjmových onemocněních by­chom neměli jíst žádné sladkosti ob­sahující bílý cukr. Zatímco jednoduché cukry z medu přecházejí do krve oka­mžitě a do střev se vůbec nedostanou, bílý cukr se pro svoji složitou stravitel­nost dostává až do nižších pater střeva, kam přirozeně nepatří. Zde podporuje různé kvasné procesy, které léčbu ještě zhoršují. Nemocný organizmus přitom potřebuje mnohem více energie, než zdravý. Pokud pacient pije velké množ­ství bylinkového čaje bohatě slazeného medem, má dostatek energie i tekutin a zažívací ústrojí není nijak zatíženo.

Med se s oblibou podává při bo­lestech hlavy a u poruch spánku. Zajímavé jistě je i to, že je-li med podán při otřesu mozku během několika minut po úrazu, následky otřesu mohou být mnohem nižší, ne­boť jednoduché cukry vyrovnávají působení os­moticky aktivních rozpa­dových látek, které jsou odpovědné za následný tlak v lebce.

Med také tlumí se­kreci žaludečních šťáv, čehož lze velmi dobře vy­užít při léčbě vředového onemocnění.

Z medu se netloustne!

Někteří lidé s nadváhou se obávají konzumo­vat med pro jeho vysokou energetickou hodnotu. Tyto obavy jsou však zcela zbytečné. Převažujícím jednoduchým cukrem v medu je cukr ovocný – glukóza. Dostane-li tělo v medu větší porci energie, než právě potřebuje, nadbytečná glukóza se pře­mění na jaterní škrob glukogen. To pak přispívá k obnově jater poškozených škodlivinami.

Pro med nejlépe ke známému včelaři

Jak si dostatek kvalitního medu zajistit? Ideální je postavit si na zahradu několik úlů a mít med od vlastních včel. Pokud to možné není, kupujte med od zná­mého včelaře. Vybírejte si pochopitelně jen v domácnostech, kde se vždy dbá na hygienu a vše září čistotou. Od věci jistě není ani návštěva včelaře v době medobraní, která také mnohé napoví.

Velkou, ale opravdu velkou pozor­nost věnujte obalu. Nikdy nedávejte vče­laři sklenici od okurek, nebo jiných za-vařenin, aby vám ji naplnil. Víčka i skle-něné povrchy těchto obalů jsou stále nositeli různých vůní a pachů, které do medu rychle přechází. Až byste skle­nici doma po několika dnech či týdnech otevřeli a neobvyklý pach ucítili, zby­tečně byste podezřívali včelaře, že vám dal nekvalitní med. Tento drahocenný poklad zdraví si raději nechejte nalít jen do zcela nové nepoužité sklenice, případně zase jen do sklenice od medu.

Víčko by mělo být zásadně šrou­bovací, aby se med po cestě nevy­lil. Nejeden zákazník si už po návratu od včelaře domů musel nejdříve olízat medem oslazené osobní doklady.

Med také nekupujte za podezřele nízkou cenu. Cena medu se dnes běžně pohybuje mezi 90–120 Kč/Sk. Bude-li vám někdo jeden kilogram nabízet vý­razně levněji, raději se podívejte po ně­jakém včelaři ve vedlejší vesnici.

Velký pozor si dejte také na med prodávaný v hypermarketech. Většinou se jedná o levné medy ze zahraničí, z nichž mnohé jsou pančovány siru­pem z kukuřičného škrobu. Na etiketě takového medu se většinou dočtete, že surovina byla nakoupena v zemích EU. Zda tam ale předtím nebyl dovezen například z Číny, se už ale nedozvíte. Naopak med, na jehož etiketě je jméno, adresa a telefon konkrétního včelaře, by měl být zárukou kvality.

Vyzkoušejte světlý pastovaný med, je to opravdová lahůdka!

Přirozenou vlastností medu je jeho krys­talizace. Některý med tzv. zcukernatí rychle, jiný postupně. Vznikající krys­taly do sebe navzájem zapadají, čímž med nepříjemně ztvrdne a nezbývá, než jej rozehřát. Ale pozor! Většina jeho cen­ných látek se ničí při teplotě vyšší než 45°C. Vodní lázeň, do níž sklenici s me­dem vložíme, proto smí být teplá jen to­lik, abychom v ní dokázali udržet ruku.

Abychom zkrystalizovaný med vů­bec rozehřívat nemuseli, včelaři jej tzv.

pastují a to tak, že jej během krystali­zace občas promíchají. Vznikající krys­taly se při tom o sebe navzájem obru-šují, takže jich vzniká mnohem více, ale menších, nemohou do sebe zapa­dat a utvořit pevnou strukturu. Takový med sice změní barvu na světle krémo­vou až bílou, ale uchová si všechny své hodnotné látky a dobře se s ním mani­puluje. Pokud si jej například namažete na chléb, můžete si být jisti, že vám z něj nesteče a neulepí celý stůl.