Začátek projektu byl postaven na faktu, že část pracovníků bude tvořit nová včelstva a část bude chytat roje. K tomuto účelu vyvinula univerzita v Pretorii feromon, kterým je plněna kapsle ze specielní, k tomu účelu vyvinuté hmoty. Ta pozvolna feromon uvolňuje. Životnost kapsle je asi půl roku. Tato kapsle se vkládá do pětirámkového chytacího boxu. První test v oblasti Limpopo byl skvělý a mnoho boxů bylo brzo obsazeno roji. V Jihoafrické republice se včelaří se včelou Apis mellifera scutellata. Je to drobná včela, žlutě zbarvená. Je agresivní a pro včelaře zvyklého na kraňku je to velký rozdíl. Najdou se ale i vcelku mírné kolonie. Je velice aktivní a za úplňku létá za snůškou i v noci.
Chov matek, jak ho známe u nás, se nedělá, a tak je v populaci velká variabilita. V Pretorii jsem se zúčastnil prohlídky včelstev bez kuřáku, rukavic a kukly, která proběhla v naprosté pohodě bez jediného žihadla. Na druhé straně jsem dostal nejméně 200 žihadel skrz ochranný oděv při běžné prohlídce včelstev v Levubu. Je třeba být připraven. Jakákoli netěsnost v pracovním oděvu se může vymstít. V porovnání s u nás chovanou kraňkou je drobnější i velikost díla. Moje naměřené hodnoty jsou: dělničí buňka 4,7 mm a trubčí 6,9 mm široká.
Úly se zde používají jen Langstrothy, jako ostatně všude jinde ve světě (kromě střední Evropy). Síla stěny je pouze 19 mm. U nás se těžko prosazuje síla 25 mm. Trend je podle mého názoru 19 mm. Před časem jsem plánek na stavbu Langstrotha se sílou stěny 19 mm ( 3/4 palce) objevil na internetu a velice se mně osvědčil. Navíc výroba je téměř bez odpadu. Prkna se ohoblují na sílu 19 mm, z nich se nařežou stěny nástavku, ze zbytků horní loučka 19 x 27 mm a z posledních zbytků dolní loučka 19 x 10 mm.
Pro včelstva drobnější včely Apis mellifera scutellata je přizpůsoben i rámek, který je široký místo 35 jen 32 mm. V normalizovaném nástavku je pak místo deseti jedenáct rámků. Vrchní loučka rámku je 24 x 15 mm spodní 16 x 7 mm. Délka rámku zůstává na 448 mm. Plodištní rámek je vysoký 232 mm (originál Langstroth), medníkový pak 137 mm (Langstroth 1/ 2). Na krmení se používá vnitřní krmítko široké jako dva rámky.
Apis mellifera scutellata je zajímavá tím, že má kratší vývojový cyklus než kraňka. Matka 14–15, dělnice 18–20 a trubec 23–24 dní. Tato krátká doba nevyhovuje roztočům varroa, proto jsou na včelách vidět jen sporadicky.
Viděl jsem také jen jedno včelstvo se zvápenatěním plodu. Co je ale dost rozšířené, je braula (včelomorka). Na matce jich je někdy vidět až 15, což je otřesný pohled. Braulu jsem u nás viděl naposled před asi 25 lety. Nejsem si jistý, ale mám za to, že zcela vymizela v souvislosti se systematickou léčbou Varroázy fumigací.
Dále se vyskytuje malý úlový brouk Tumida. Zpočátku jsem si ho spletl se zavíječem voskovým. Larvy byly podobné. Rozdíl byl v tom, že Tumida dokončuje svůj vývoj v zemi a na rozdíl od zavíječe zanechává úl naprosto čistý, bez zámotků. Zavíječ voskový působí škody jako u nás, jen s tím rozdílem, že k totální likvidaci díla potřebuje s ohledem na větší teploty mnohem méně času.
Mezistěny zde mají větší počet buněk. Někteří včelaři používají jen kousek mezistěny jako startovací pás. V tomto ohledu je včelařský provoz v JAR zaveden jako u nás. Ve svých začátcích jsem tento postup používal když jsem měl nedostatek vosku. Místo celé mezistěny jsem tehdy použil jen půl a stavba proběhla většinou v pořádku. Jen v ojedinělých případech bylo dílo vystaveno našikmo. Čím je pásek z mezistěny kratší, tím je větší procento šikmé stavby. V Jihoafrické republice se nepoužívají žádná léčiva. To se jistě projevuje i na kvalitě medu. Mohu potvrdit, že je velice dobrý.
Zdálo by se, že včelaření v JAR je téměř bez problému. Problém ale existuje v podobě Apis mellifera capensis. Tato včela je původem z jihu, z oblasti Kapského města. V poslední době expanduje na sever a osobně jsem jí zahlédl i v oblasti Limpopo na severu JAR. Je to parazit, který obsadí normální včelstvo a za krátký čas ho zdecimuje. Velká zvláštnost u této včely je schopnost parteno genetického rozmnožování, tedy bez oplození. Jinými slovy – co včela, to matka. Taková včela obsadí normální včelstvo a začne klást vajíčka z kterých se líhnou dělnice. Capensis je trošku větší než scutellata a tak „napadený“ plodový plást vypadá jako „hrboplod“ od vykladené matky. Na toto mně specielně upozornil Dr. Per Kryger na včelnici univerzity v Pretorii. Capensis je tmavá včela.
Pohodoví a dobrosrdeční Afričani
Afričani (mám na mysli farmáře) jsou dobrosrdeční a maximální pohodáři. Až mi to někdy lezlo na nervy. Zjištění, že jeden nebo dva dny vlastně nic neznamenají, je pro evropského člověka, zvyklého žít podle hodinek, šok a zároveň procitnutí. Oni ale mají vlastně pravdu, že v podstatě o nic nejde.
Jedno se jim ale nedá upřít. Když člověk něco potřebuje, neřeknou že to nejde, ale pomůžou. A když nedokážou pomoct sami, tak někoho najdou. Při sjednávání kontraktů na umístění včelstev na farmách se většinou neřešila otázka jestli se včelstva na farmu umístí a nebo ne. Řešilo se jen, kam je bude nejlepší umístit s ohledem na další farmářské práce. Většinu mého pobytu jsem bydlel na základně sám, ale v žádném případě jsem se necítil osamocen. Soudržnost farmářské komunity byla vidět na každém kroku. Asi to je tím, že je to minorita společnosti.
Vodu a GPS navigaci vždy s sebou
Na závěr ještě k vybavení. Na každý výjezd na stanoviště, kromě včelařského vybavení, jsem měl natankovanou nádrž, kanistr ledové vody, mobilní telefon a satelitní navigaci GPS s náhradním zdrojem.
V tomto směru jsem byl vybaven opravdu špičkově. GPS dokázala zaměřit bod s neuvěřitelnou přesností, byla v něm mapa celého světa. Našel jsem tam vesnici v Čechách, která nemá ani deset stavení. Prostě paráda. Můj domorodý řidič se nestačil divit, když v noci zabloudil při přejezdu z Pretorie do Levubu a my jsme pak bezpečně na-šli cestu na základnu pomocí krabičky velké asi jako dva mobilní telefony. Bez GPS bychom asi hodně bloudili.
Je zajímavé, že i přes mimořádně příznivé podmínky pro chov včel, je zde cena za med pro včelaře příznivější než u nás. Nad touto situací bychom se měli zamyslet a poučit se. Všude ve světě zemědělský producent dostává spravedlivou cenu za svoje výrobky, až když vytvoří náležitý tlak na zpracovatele a výkupce. V tomto ohledu
bychom si měli vzít příklad z našich zemědělců. O tom se můžete více dočíst v následujícím článku o zakládání odbytových družstev.