Dvacet let zpět
Tento úvodník měl být původně o obchodu s medem a ekonomice. Při přípravě podkladů jsem si ale uvědomil, že na konci letošního roku to bude právě dvacet let, kdy nejen včelařství, ale i my jsme stáli před změnou, jejíž průběh a dopady jsme nedokázali ani tušit.
Otřesy, které nyní potkávají i pokládají světové firmy, položily v minulých dvaceti letech mnohé tuzemské giganty. I na pohled neotřesitelné pilíře a symboly národní prestiže a technických tradic se otřásly a některé i zmizely. Na rozdíl od přestárlého včelařského oboru byly a jsou vedeny starými i novými proškolenými a studovanými kádry. Přesto mnozí neuspěli.
Jak v těchto dvaceti letech obstálo včelařství? Stavy včelstev i včelařů klesly zhruba o třetinu.
O celou třetinu říkají pesimisté a optimisté tradičně oponují, že jen o třetinu. Možná v každém okrese najde čtenář dříve zaplněné tovární haly, ve kterých se nyní prohání jen vítr a občas nějaký sběrač kovů.
Co by za to mnohé jiné, kdysi velké firmy a zčerstva zrození podnikatelé dali, kdyby jim dnes zůstaly dvě třetiny podniku a ubyla jen třetina zaměstnanců. Podíváme-li se na celkové zeštíhlení jiných oborů, včetně zemědělských, nemůžeme považovat redukci o třetinu za tragédii, ale spíše za obdivuhodný úspěch.
Vzpomněl jsem na témata úvodníků před dvaceti lety a podlehl marné iluzi, že napíši úvodník, který nebude zastaralý ani po dvaceti letech. Je to marnost, protože úvodník se má vyjadřovat k aktuálním problémům. Jak se změnily za minulých dvacet let podmínky i včelařství a jaké má být včelařství, aby mělo šanci přežít i další desetiletí?
Úvodníky před dvaceti lety volaly po vyšších dodávkách do výkupů za pevně stanovenou cenu, propagovaly soutěž o Zlatý úl a psaly o závazcích, že průměr vykoupeného medu na včelstvo převýší pět kilogramů. Prosím pamětníky o laskavost a případnou korekci, ale tak si to pamatuji já.
Jednotná výkupní cena bez ohledu na prodejnost a vodivost medu (a kdo o ní tenkrát věděl?) byla 35 Kčs za kilogram. Skoro dvě hodiny tehdejší průměrné hodinové mzdy.Téměř kilo másla. Dnes by podle průměrné mzdy vyšla výkupní cena na 280 Kč. Podle másla asi 100 korun. Výrazný rozdíl. Tehdy jsme na kilo másla pracovali v průměru přes dvě hodiny a dnes by při průměrné mzdě stačila necelá hodina.
Na máslo jsme si dříve vydělávali dvakrát delší čas. Podivné? Logické. Na co vše jsme si tehdy mohli kromě másla vydělávat? Sortiment věcí ke koupi, který byl tehdy k mání, byl velmi omezený. Ani když jsme směnili tehdejší peníze za trochu lepší tehdejší peníze, takzvané tuzexové koruny v průměrném kurzu pět ku jedné, mohli jsme v tehdejším Tuzexu nakoupit jen zlomek toho, co nabízí dnešní běžný hypermarket. Jak poměřovat ceny v penězích, které jsou nesrovnatelné? Kolik stál tehdy med? Sice si pamatujeme 35 Kčs, ale možná to bylo jen těch sedm tuzexových korun. Vždyť za dnešní peníze si na rozdíl od tehdejších můžeme koupit vše, co se prodává za peníze. Naši slovenští čtenáři nemusí navíc ani řešit problém kurzu.
Není většího symbolu prodělané změny než změna peněz. Změna z doby, kdy byl problém nakoupit, do doby, kdy je problém prodat. Z perspektivy dávné historie návrat do normálního stavu. Snad od dob pádu Římské říše byl většinou hlavní problém prodat a tržit než nakoupit. Ano, ta hlavní změna je změna z hospodářství nedostatku zboží a přebytku peněz k hospodářství přebytku zboží a nedostatku peněz. A to je změna velmi zásadní a výrazná. Tehdy byl zásadní problém, jak vyrobit, a dnes, jak prodat. Tehdy stačilo umět včelařit, dnes je to podmínka nutná, nikoli však postačující. Dnes je třeba umět efektivně včelařit a pokud chceme prodávat, tak musíme i umět prodávat.
Proč se ohlížet zpět?
Plakat za svým mládím a učit se. Myslím, že pohled do zpětného zrcátka není zbytečný, protože nám může dodat sebedůvěry z projetých zatáček a soutěsek.
Jaké je včelařství dnes a jak se změnilo? Přežilo. Je přežívající? Je živé? Ano!
A na všem živém jsou části odumírající, i části rašící. Věčný koloběh, kdy staří odcházejí a noví přicházejí, staré dělá prostor novému. Až staré odejde, přijde nové. Přizpůsobivé expanduje, nepřizpůsobivé ustupuje. Tak si příroda zajišťuje rovnováhu. To platilo snad vždy a není důvodu, aby to neplatilo i ve včelařině. Pokud se však nemáme spoléhat jen na prostou selekci, ale jako moudří tvorové se připravovat na změnu, potřebujeme vizi. K vizi i schopnost ji analyzovat a vybrat si strategii, jak jí dosáhnout. A tady je asi ta hranice mezi novým a starým. Není to jen prostý věk či čas, ale schopnost jít vpřed za svým cílem. Současnost nelze konzervovat, ve vzpomínkách je možné hledat posilu, oporu a zkušenost, ne však budoucnost. Budoucnost tvoří ti, kteří mají odvahu a chuť ji určovat. Kteří se staví čelem k výzvám a prosazují co chtějí. Budoucnost dělají ti, kteří tvoří.
Změna je život
Včelařství se změnilo stejně jako doba. Kdysi centrálně plánované a jednotné se změnilo v soutěživý chaos. I včelařství je dnes konglomerátem včelařů a jejich zájmů. Zájmů často protichůdných. A právě v tomto protikladu paradoxně nacházím oporu pro svůj optimismus. Protože soutěž, střet a konkurence je to, co zaručuje přežití. Bohužel, a zároveň bohudík, jen těm lepším.
Víra, že podřízení si jednotně zajistí budoucnost a přežití, je stejně lichá, jako víra, že monokulturní pole ze stejného genetického materiálu odolá divoké přírodě. Představa, že zájmy všech včelařů a dalších, kteří v oboru působí nebo na něm profitují, jsou jednotné a společné, je jen představou. Někdy mám pocit, že i vědomou kamufláží.
Pokud včelaříme jen pro radost a ne pro peníze, může tomu tak být. Pokud se v našem včelaření objevují peníze, začíná konflikt. Peněz je omezené množství a je to hra s konečným součtem. Tam, kde prodá jiný, neprodám já. Ten, kdo si sám vychová matku, ji ode mě nekoupí. Přijde nový včelař, přijde nový konkurent.
Je čas si přiznat, že zájmy včelařů jsou různé a mnohdy v protikladu. Stejně tak je ale mnoho společných zájmů. Proč si místo nalhávání nutnosti udržení jednoty za každou cenu nehledat společné zájmy, na kterých lze stavět, a respektovat odlišnosti a odlišné cíle.
Mohl bych zde uvádět velké množství dělících čar i spojnic. Nemusíme vidět problém celostátně, každý máme kolem sebe malý modelový prostor, na kterém vidíme střet i společný zájem – zdraví včel, prodej medu, zavčelení, noví včelaři a další. U každého okruhu budeme nacházet jiný pohled, když jej budeme hodnotit ze svého osobního zájmu i ze zájmu celku. A bude dobré, když si uvědomíme, jak moc včelaříme pro peníze a jak moc pro radost.
Oboje najednou částečně jde, ale vždy tam někde je, někdy i pro nás nezřetelná, linie, která z koníčka dělá byznys. A je otázka, jak moc lze spojovat a reprezentovat společně ty kteří dělají něco pro radost společně s těmi, kteří to dělají pro peníze.
V různosti a konkurenci je budoucnost
Jsem rád, že i Pracovní společnost nástavkových včelařů nechápe problém včelaření jen jako vyhraněnou úlovou otázku a dokázala najít mnoho společného, co spojuje včelaře všech velikostí, věku i zaměření. Přivádí ke včelaření nové, i když si pěstujeme konkurenci, snaží se o větší prevenci úhynů, i když by z úhynů měli mnozí z nás prospěch, předává zkušenosti a taky se baví a vzdělává. A hlavně včelaří.
Jsem rád, že přicházejí noví členové, i když o to těžší bude najít společnou řeč, ale zase získáme větší názorové spektrum i zkušenosti. A v různosti a konkurenci je právě budoucnost. I budoucnost PSNV. Možná příští změny nebudou tak zlomové a dramatické. Můžou být ale pozvolné a mnohem nebezpečnější, protože je nebudeme vnímat. Uteče to jako voda a dotace Evropské unie budou pryč. Krize vysává rozpočty a možná dojde i na včelařskou kolonku. Bývá nám podsouváno, že ohrožujeme dotace, ale je to stejné, jako kdyby těm, co se učí plavat, byla vyčítána potopa. A podívám-li se kolem sebe, vidím stoupat vodu. Je mnoho problémů, na které už se můžeme připravovat. Některé již jsou zde, jiné na obzoru. A to, jak budeme hrozby a rizika vnímat a jak na ně budeme reagovat, bude zřejmě rozhodovat o tom, kdo z nás bude i nadále úspěšně včelařit. Bez ohledu na to, jak moc se při včelaření ohlížíme na peníze, budou zde rizika pro zdraví včel. A nemohu se zbavit znepokojení, protože právě probíhající opojení ze skvělých výsledků zimních vyšetření je příliš sebeuspokojující, uklidňující a zavádějící. Vždyť v přírodě se skoro nic neděje přímočaře a ani se stejně neopakuje.
Není však důvodu si nyní kazit radost ze včelaření. Prohlídka včelstva v době rozvoje a chov matek mi dává největší radost. Pojďme si ji užít a sledujme včely, jak ví, co mají dělat.
Karel Jiruš