Jak ošetření a vyšetření probíhá? Po poslední fumigaci, příp. aerosolu, (poslední termín tuším 15. prosince) se vysypou podložky a čeká se, kolik roztočů spadne. Ti na to mají 1 až 2 měsíce, jelikož kolem 15. ledna se sbírají směsné vzorky. Přitom těch 0 až 10 % spadu se uvádí za celé období zimního sezení včelstva a nikoliv za jeden či dva měsíce. Předpokládat, že zachytíme a přesně spočítáme uhynulé roztoče, je dle mých zkušeností naivní. Kolik včelařů má zasíťované podložky či diagnostická dna? Často se stávalo, že při mírných zimách někteří včelaři neměli co odevzdat,protože včely při proletu v prosinci ale i v lednu vynesly téměř veškerou měl. To se běžně stává u včelařů, kteří zimují včelstva klasickým způsobem v jednom prostoru (nástavku) a těch je, řekl bych, většina. Že se odběr měli provádí komisionálně, to si myslí už jen ten největší naivka. Měl se musí dle nařízení SVS řádně vysušit. Kdo zabrání včelaři, aby do vzorku nezasáhl a roztoče pod lupou nevybral? Dokonce jsem slyšel, že vzorek se dá „vykoupat“ v čistém lihu, roztoče vybrat a měl prostou kleštíků vysušit.
Celá akce – sběr měli, balení, odeslání a nakonec i technologie vyšetření v oleji je časově i finančně nákladná a z dnešního pohledu i zcela zbytečná. Co vím, tak se nikde v Evropě neprovádí a výsledky jsou nakonec neadekvátní vynaloženému úsilí.
Poslední příklad, jakou silou kleštík udeřil v zimě 2005/06 u nás na severu Moravy a nebo 2008/09 v celé ČR.
Hlavní předpoklad úspěchu ve vedení včelstev za přítomnosti roztoče je dokonalá znalost jeho biologie tzn. jak se chová, čím škodí, a hlavně jak se rozmnožuje. Toto většina včelařů podceňuje, pokládá za bezvýznamné a spoléhá na podzimní „léčení“ včelstev. Na biologický boj s varoózou byl kladen malý důraz a osvěta se orientovala spíše na to jak léčit, čím léčit, lépe řečeno jakým jedem roztoče trávit. Málokdo si v konečném důsledku totiž uvědomuje, že se nejedná o léčení včelstev, ale o trávení roztoče. Amitraz, fluvalinát, acrinathrin jsou nejen účinné látky léčiv, ale především jedy!
Bohužel se bez tzv. léčení, resp. tlumení, neobejdeme, ale při aplikaci
metody biologického boje s varoózou můžeme každopádně chemické ošetření značně omezit.
Je zřejmé, že v únoru, březnu parazituje kleštík na plodu dělničím. Samička klade
vajíčka, ze kterých se postupně líhnou a ještě v buňce dospívají roztoči. Jedinci z posledních vajíček nestačí dospět, neboť po 12 dnech vylézá dělnice z buňky. V dubnu se kleštík částečně stěhuje na plod trubčí, kde má lepší podmínky k rozvoji své populace. Trubčí plod chovají
včely v periferních oblastech úlu, tedy v poněkud chladnějších zónách, což roztočům možná vyhovuje. A nejen to. Stadium zavíčkovaného plodu u trubců je oproti dělničímu delší, v trubčí buňce dospěje více roztočů, tedy reprodukce roztoče na trubčím plodu je úspěšnější.
Pokud je ve včelstvu trubčí plod, kleštík parazituje převážně na něm. Včelstvo je relativně silné, je schopno využít snůšku, přinést med. V červenci ustává chov trubců a roztoči se hromadně stěhují na plod dělničí, a zde jsou škody největší, nejbolestnější. Kleštík parazituje na plodu, ze kterého se líhnou zimní včely a pokud nějak nezasáhneme zde, je často podzimní fumigace zbytečná. Líhne se málo zdravých včel, včelstvo slábne a často i hyne.
Nárůst populace roztoče lze graficky znázornit. Počet narůstá geometrickou řadou, grafem je parabola jejíž strmost můžeme pomocí biologického boje, tedy likvidací trubčího plodu, částečně zredukovat. Pokud v květnu vyřezáním zavíčkovaného trubčího plástu zlikvidujeme např. 10 roztočů, zachráníme několik desítek do zimy jdoucích včel líhnoucích se v červenci a srpnu. Vložením otevřeného trubčího plodu do čerstvého roje nebo oddělku lze vychytat téměř všechny roztoče. Podle mých zkušeností potlačuje likvidace trubčího plodu rojový pud, tedy zvyšuje užitkovost včelstva. A jsem přesvědčen, že zrovna trubci jsou nejlepšími přenašeči kleštíkovitosti včel, jelikož cizí dělnici včely do úlu nepustí, trubce ano. I proto se mi zdá sjednocování termínu podzimního zásahu fumigace zbytečné.
Z grafu je patrné, že každý včelař by se měl snažit, aby strmost paraboly byla co nejmírnější a hodnota výšky paraboly v září (počet roztočů) co nejnižší. Jak toho dosáhnout? Jedině redukcí počtu roztočů v období květen – srpen. Jak? Třeba použitím metody trubčího plástu nebo aplikací kyseliny mravenčí. Jsou to sice metody pracnější než chemie, ale každopádně ne tak zbytečné jako odběr a vyšetření zimní měli. Tímto směrem by se měla ubírat pozornost a úsilí včelařů a podpora odpovědných orgánů státu.
Ota Špalek Otaspalek@seznam.cz