Včelařská komunita na včelomorku obecnou nahlíží jinak. Většinou ji považuje za škůdce (hnízdního parazita), který je sice relativně málo škodlivý, ale při přemnožení je zapotřebí v zájmu včel a včelařova hospodářského prospěchu zasáhnout. Někdy je výskyt včelomorky ve včelstvu dokonce nesprávně řazen mezi nemoci s názvem včelomorkovitost. Proto bych rád přispěl k diskusi o skutečné míře škodlivosti včelomorky a alespoň trochu vylepšil negativní pohled včelařů na toto výjimečné stvoření.
Výchozí situace
Už dvě desetiletí včelařím na jižní Moravě s poměrně velkým počtem včelstev. Po celou dobu patřilo mé setkání se včelomorkou mezi ojedinělé zážitky. Skoro to vypadalo, že v důsledku plošné aplikace akaricidů proti kleštíkovi bude včelomorka vyhubena. V poslední době se její populace evidentně opět obnovuje, a to pravděpodobně kvůli vzniku rezistence k používaným akaricidům (Přidal 2010).
Přemnožení včelomorky na mé včelnici
Ve svém provozu jsem včelomorku objevil krátce před rokem 2015 na relativně izolované lesní včelnici v lokalitě s poměrně stabilní a nadprůměrnou snůškou. Evidentně tu našla dobré podmínky k životu a během několika let se namnožila do té míry, že byla přítomna ve většině ze 40 včelstev. V některých úlech bylo včelomorek tolik, že na jednom plástu bylo možné pozorovat i několik desítek jedinců. Některé matky byly včelomorkami doslova obaleny. Bylo evidentní, že jejich celkový počet ve včelstvech dosahoval řádově mnoha stovek. Za této situace jsem uvažoval o zásahu.
Vyhodnocení vlivu včelomorek na medný výnos
Ještě před vyřešením situace jsem chtěl zjistit, do jaké míry včelomorky včelám škodí. Přesná otázka pak zněla: jak ovlivňuje početnost včelomorky medný výnos včelstev?
V roce 2018 jsem vyšetřil vzorky včel smyvem, čímž jsem zjistil procento napadení včel včelomorkou. Vzorek cca 200–300 včel jsem odebral koncem července z nástavku medných zásob bezprostředně nad plodovým tělesem. Smyv jsem provedl jarovou vodou přes dvojité síto podle běžné metodiky pro monitoring kleštíka. Hodnoty medných výnosů v roce 2018 jsem získal vážením odebraných nástavků závěsnou váhou. Výsledky zobrazuje graf.
Interpretace výsledků
Bodový graf zobrazuje hodnoty zjištěné u 40 včelstev. Každý bod náleží jednomu včelstvu. Poloha jednotlivého bodu (včelstva) na ploše grafu odpovídá zjištěným hodnotám napadení včelomorkou (osa X) a medného výnosu (osa Y).
Z hodnot napadení včelstev včelomorkou (osa X) lze odhadnout celkový počet včelomorek ve včelstvu. Pokud např. ve vzorku 300 včel byly tři včelomorky, je vypočítaná míra napadení 1 %. Při předpokládané letní velikosti včelstva přibližně 50 000 jedinců by 1% napadení odpovídalo celkové populaci přibližně 500 jedinců včelomorky přítomných ve včelstvu. Můžeme proto odhadovat, že ve skupině nejzamořenějších včelstvech početnost včelomorek dosahuje přibližně 2 000 jedinců.
Z grafu je zřejmé, že ani takto vysoká populace včelomorek nemá negativní vliv na medný výnos včelstev. Naopak je zde naznačena slabá tendence pozitivní, což by mohlo znamenat, že vyšších výnosů dosahují včelstva s větším počtem včelomorek. Tento vliv je však neprůkazný. Zmíněný nečekaný výsledek je možné interpretovat také tak, že vitální silná včelstva s nadprůměrným výnosem medu vytvářejí lepší podmínky pro množení včelomorek, aniž by se projevil negativní vliv parazitismu.
Nemoc, parazit nebo komenzál?
Ve světle zjištěných poznatků je vhodné poopravit tradiční náhled na vztah mezi včelou medonosnou a včelomorkou obecnou. Přítomnost včelomorky ve včelstvu rozhodně není nakažlivá nemoc, kam ji řadí M. Peroutka, V. Drobníková a D. Titěra v knize Včelařství (Veselý a kol. 2003, s. 121). Definici onemocnění to neodpovídá zejména proto, že včelomorka mechanicky ani metabolicky nenarušuje tkáně včely medonosné, na rozdíl například od kleštíka.
Výstižně popisuje vztah včely a včelomorky A. Přidal jako přechod od komenzalismu k potravnímu parazitismu v závislosti na početnosti včelomorek (Přidal 2007, s. 28). Uvedené zjištění absence negativního vlivu na včelstva při poměrně vysoké početnosti včelomorky ukazuje, že společná existence včely a včelomorky má spíše charakter komenzalismu, kdy jedna strana má ze soužití prospěch, aniž by škodila straně druhé. Termín komenzál se překládá do češtiny jako spolustolovník. Myslím, že je to pro náš případ výstižné označení. Včelomorka přisedá ke stolu hojnosti, aniž by škodila, a daří se jí zejména tam, kde ani včelstva netrpí nedostatkem.
S ohledem na biologickou výjimečnost včelomorky obecné by bylo vhodné vzít ji na milost a rehabilitovat ji v očích včelařů, jakkoliv není pohled na matku obalenou hroznem včelomorek pěkný. Kvůli nejisté pozici divoce žijících včelstev v soudobé krajině jsou naše včelnice a včelíny jedinou šancí na zachování tohoto hmyzího druhu.
Dva určující faktory současného rozšíření včelomorky
Na závěr bych rád připomněl dva faktory, které se zdají být pro existenci včelomorky v současných podmínkách klíčové.
Včelomorky se rozmnožují na zavíčkovaných zásobách, proto jsou pro jejich prosperitu důležité dobré snůškové podmínky, nebo spíše trvalá přítomnost velkých ploch zavíčkovaných zásob. Již Jiří Savvin ve Včelařské encyklopedii z roku 1956 včelomorku charakterizoval jako červeného „broučka“, který se velmi často vyskytuje v krajích, kde je vysoký výnos medu (Svoboda a kol. 1956, s. 719).
Dalším limitujícím faktorem je nynější způsob tlumení kleštíka. Na své včelnici, ze které pochází prezentovaná data, jsem nikdy nepoužil jiný způsob než fumigaci Varidolem s účinnou látkou amitraz. Na rozdíl od mých jiných včelnic zde stačily k udržení velmi nízké míry napadení kleštíkem 1–2 fumigace v bezplodém období. Vůči amitrazu je již místní populace včelomorky nepochybně rezistentní. Naopak se všeobecně ví, že na účinnou látku tau-fluvalinát je včelomorka velmi citlivá. Její výskyt je vyloučen všude tam, kde se používají u nás dostupné přípravky MP 10 FUM, M1-AER, Gabon PF 90. Hubení včelomorky může být také vedlejším efektem při použití kyseliny mravenčí, jak prokázal A. Přidal (2010).
Literatura:
1. Přidal A. Parazitismus, nemoci včel a názvosloví živočichů. Moderní včelař 2007/1, s. 27–29.
2. Přidal A. Včelomorka obecná a kyselina mravenčí. Moderní včelař 2010/4, s. 136–137.
3. Svoboda J. et al. Včelařská encyklopedie. Praha 1956, 815 s.
4. Veselý V. et al. Včelařství. 2. vyd., Praha 2003, 270 s.
