Editorial

Petr Kellner

4/2020, strana 4

Milí  přátelé, doba je rychlá a klade na nás stále vyšší nároky. Asi to všichni znáte. Často nestíháte nebo zapomenete pro nějakou nenadálou povinnost na jinou. 

 

I mně se daří být často v záklonu v práci, doma, na zahradě no a sezóna je tu, takže taky ve včelách. Takto se mi povedlo zapomenout na uzávěrku nového čísla Moderního včelaře, do kterého jsem už v zimě slíbil článek. „Aha, to jsem prošvihl!“ zamrazilo mě, když jsem se podíval  do internetového kalendáře. Do uzávěrky mi zbývaly tři dny. A to jsem sobě i paní šéfredaktorce sliboval, že nebudu odevzdávat články na poslední chvíli. Tak jsem si v hlavě nahonem sesumíroval plány na nejbližší tři dny nebo spíše noci, jak napíšu nahrubo článek, pak jej dopiluji a pořídím fotky.

 

Nyní mi dovolte parafrázovat klasika. Vždycky se vyskytne jenže, které mění běh světa. Tentokrát to jenže byla synova písemka z matematiky. Ke konci týdne se Šimon vrátil z kolejí. „Píšeme test na neurčité integrály,“ nejistě mi hlásil ve dveřích, „nepodíval by ses se mnou na to, prosím?“ pokračoval a dokonale naboural mé plány nahonem dodat slíbený článek. Po třiceti letech bez matematiky jsem musel nastavit pět nočních hodin, než jsem se do toho vpravil natolik, že jsem byl schopen rozdávat rady, které by mu byly k užitku. Ráno jsem ještě honem vybral nějaké lehčí příklady. „Než se vrátím z práce, podívej se na to.“ vytáhl jsem ho z postele a frčel do pracovního procesu. „No fajn,“ oddychl jsem si, ale ten článek  jsem pořád neměl. Tak jsem přes den nevynechal ani skulinku a dělal na článku v každičké vyšetřené pauze. Do toho telefon: „Tati, já si s tím nevím rady.“ „To není těžké, “ uklidňoval jsem syna a snažil se jej popostrčit.

 

O následném víkendu muselo všechno stranou, ale v pondělí ráno už jsem měl klid, zvládl jsem obé. Než syn odjel do školy, už rozdával spolužákům rady, jak řešit ten či onen příklad. Článek i fotky jsem měl taky do redakce odevzdané. Pokojně jsem si četl v časopise o včelách a uvažoval o letošním začátku sezóny. Do toho SMS: „Nemas nejake rousky, synku?“ píše mi maminka. „Takhle brzy pyl od včel nesbírám, mami.“ odepsal trochu rozespale. Teprve z druhé její SMS mi došel můj omyl. Maminka je už starší podobně jako její telefon, a tak píše esemesky bez diakritiky. Světem se šíří virová nákaza a ona shání roušky nikoliv pyl. Vystřízlivěl jsem. Kdybych neřešil integrály, nepsal na poslední chvíli článek pro Moderního včelaře a radši se pořádně vyspal, nemusel jsem teď být totálně out. Obyčejní smrtelníci mají touhle dobou jiné starosti než včely. I když i včelám by se nějaké roušky proti virům v nadcházející sezóně také hodily.