Editorial

Marie Šotolová

6/2021, strana 4

 Milí přátelé, tak jsem onehdy poslouchala v rádiu rozhovor s chovatelem čmeláků. Samozřejmě došlo na srovnání se včelami a důvody, proč se ve sklenících používají k opylování právě čmeldové.

Do uší mi brnkla věta, že, když se říká „poletuješ tady jako zmatená včela“, tak přirovnání odráží včelí chování pod střechou haly, protože jí chybí přímé slunce. Nechci se pouštět do věcné polemiky, zda tomu tak skutečně je, protože mě zaujalo jen spojení „jako zmatená včela“.

V životě jsem takové přirovnání neslyšela. Protože jeden nemusí vědět všechno, zabrousila jsem na www.prirovnej.cz a našla mně do té doby zcela neznámé perly Nenápadná jak tarantule na šlehačkovém dortu, Směje se jako retardovaná hyena či Je vystrašená jak kočka v aquaparku. Jenže nikoli hledané. Meritu věci se tam týkalo jen úsloví Je zmatený jak lesní včela po postřiku. Ale to je něco kvalitativně jiného, jak je každému z nás jasné. Chuděra lesní včela maximálně tak zmateně zírá, co to má v sosáku, ale jistě zmateně nepoletuje, protože se spíš ukládá k spočinutí na věky.

            Jak je to tedy s tou zmateně létající včelou, netuším. Když při práci zavřu nějakou včelu v místnosti, zmateně tam poletuji nanejvýš já, zatímco kamarádka neomylně směřuje k oknu, po chvíli bzukotu kliďánko usedne na sklo a trpělivě čeká, až ji vypustím ven.

Ani když se obloha zatáhne k černočerné temnotě, žádné včelky na včelnici sem a tam chaoticky nelétají, naopak zcela cílevědomě mizí co nejrychleji do úlů. Zmateně opět pobíhám já a snažím se na jednu dobrou pobrat co nejvíc nářadí, abych se stejně jako ony co nejdřív ukryla ne v úlu, ale ve stodole. Sáček s troudem, zapalovač, připínáčky, obrtlíky a rámky mi co chvíli ve spěchu upadnou, takže se moje zmatenost zvyšuje. Zatímco včely už sedí pěkně v suchu na svém díle, na mě začínají dopadat v lepším případě dešťové kapky, v horším kroupy. Říkám si, že to ten čmelákář popletl, protože pravdě neodpovídá „poletuješ tu jako zmatená včela, leč jako zmatená včelařka“.

Anebo „jako zmatená novinářka“, protože ta se taky často pohybuje značně nekoordinovaně, hledajíc v redakci tu cár papíru s důležitou citací, tu zrovna setsakra potřebnou navštívenku, tu knížku v modrém obalu, který je samozřejmě zelený, a na jejíž stránkách sedí nakreslené včely jak přibité. Kdepak včely a zmatené! Však si přečtěte v dnešním Moderním včelaři, jak si umí ve svém životě poradit s rozmyslem.