Vždyť právě teď se v poštovních schránkách objevují báječné katalogy zásilkových zahradnictví. Za oknem hnusně, na terase zmrazky, ale člověk se probírá stránkami, z nichž se přímo sypou koše nejroztodivnějších květin. V první fázi si člověk zaškrtává tenhle neobvyklý tulipán, tuhle exotickou krásku, jejíž jméno ani nejde vyslovit, a tuhletu černě fialovou růži taky… Letos se ovšem stal předmětem mé touhy „včelí strom“ neboli čtverák Daniellův alias ampák hupejský (Tetradium daniellii). Zatím jsem o něm nikdy neslyšela, ale považte, že snese slunce i polostín, je plně mrazuvzdorný a hlavně – včelky se prý po něm mohou utlouct, protože kvete až v srpnu, kdy už je to se zdrojem včelí pastvy bída s utrpením. Jenže jako vždy přišlo procitnutí ze snu, kam s osmimetrovým stromem!
Další probuzení nastává po rodinné radě ochotné vzít na milost jen to, co se dá sníst. Stejně jako včely. A tak vpisujeme do objednávkového formuláře místo lila kosatce Heart of Hearts s červeným okem další maliník, japonskou krvavou trávu Red Baron nahradí brutnák a ušlechtilou kalu Odessa vytlačí obyčejné fazole. Co by člověk neudělal pro lásku svých bližních plemene lidského i kraňského.
Není však na místě se litovat. Podívat se na zahradu včelíma očima totiž přináší úplně nové vjemy. Plevel získá na půvabu, plnokvěté hybridy se ukážou jako pyšné princezny k ničemu, křoví zkrásní. Až letos dostanete zahradnické nabídky, staňte se na chvilku včelou. Otevře se vám úplně jiný svět. Mimochodem, o stromech plných nektaru a pylu píšeme tentokrát také my. Ať se vám tedy dobře plánuje jaro, plné mlsů pro všechny kolem, medonosky nevyjímaje.
