Díky naší průvodkyni jsme navštívili malebná místa Malty, hlavní město ostrova Valletu, tiché město Mdina a další zajímavosti. Ostrov je posetý obrovskými kaktusy opuncie, z jejíchž plodů, pichlavých hrušek, Maltézané vyrábí likér zvaný Bajtra. Na ostrově se také hojně nachází eukalyptus neboli blahovičník, rovněž včelám prospěšný. Neustále jsem pozoroval květiny a keře a toužil jsem zahlédnout včelu. Bohužel se mi to nepodařilo ani na ostrově Gozo, na který jsem spoléhal, z důvodu jeho bohatších zelených ploch.
Poslední šance
Najednou tu byl poslední den našeho maltského putování. Žádnou včelu jsem nezahlédl, a tak jsem si na Facebooku našel adresu včelařství Royal Bee ve městečku Mtarfa. Protože se nachází za městem Mdina, vyrazili jsme společně s manželkou a dalšími turistkami, které tam chtěly ještě nakoupit nějaké suvenýry, autobusem. Jeho výhodou je, že když si na začátku pobytu zakoupíte sedmidenní kartu, tak můžete jezdit po celém ostrově, ale problém je, že někde jezdí autobus pouze jednou za hodinu. S manželkou jsme se domluvili, že se sejdeme na zastávce v Mdině a společně s ostatními ještě navštívíme mořské akvárium nedaleko našeho hotelu, odkud jsme měli v 15.00 hodin odjíždět transferem na letiště.
V době, kdy jsem se na autobusové zastávce ve Mdině odloučil od nákupní výpravy, jsem měl na návrat do hotelu ve městě Bugiba zhruba tři hodiny. Okamžitě jsem natvrdo zjistil, že na Maltě je nutno používat angličtinu, v jejímž studiu jsem neustálý začátečník. Mou snahu o nalezení příslušné zastávky, odkud vyjíždí autobus do městečka Mtarfa, ztěžovalo navíc to, že tu mají autobusy stejně jako ostatní automobily volant vpravo, neboť se na Maltě jezdí vlevo. Po dvacetiminutovém přebíhání z jedné strany ulice na druhou jsem za pomoci několika málo anglických slovíček, která už nejsem schopen zopakovat, mě turistický průvodce pochopil a ukázal mi, že na Mtarfu se jezdí ze zastávky 51. Konečně jsem nastoupil do správného autobusu. Pro klid v duši jsem si zapnul Google mapy, kde jsem viděl, že se opravdu blížím ke kýženému cíli.
V cíli
Aniž jsem byl předem ohlášen, dostal jsem pozvání k prohlídce rodinné firmy Royal Bee. Dcera majitelů Rebecca Busuttil mě provedla medovým obchůdkem své maminky Rosity. Ochutnal jsem tu druhové medy, např. eukalyptový, nebo karobový, který mě nejvíce zaujal svou specifickou, až mandlovou chutí.
S Rebeccou jsem navštívil jejího otce Victora na nedaleké včelnici a tam jsem konečně spatřil vytouženou „rutnerku“. Moji hostitelé mě seznámili s historií této původní ostrovní včely, která se však dnes již chová společně se včelou italskou. Od roku 1992, kdy na Maltě nastaly problémy s varroózou, zde včelaři provádí selektivní chov včely maltézské, kterým se Viktor, jako uznaný chovatel, intenzivně zabývá. Včelaří v nástavcích Langstroth, které si sám přizpůsobil svým potřebám. Rebecce Busuttil, která se mimo jiné zabývá apiterapií a spolupracuje s proslulým rumunským apiterapeutem MUDr. Stefanem Stangaciem, jsem vděčný za přínosné seznámení s rodinnou firmou a jejími milými rodiči. Vlídnou atmosféru dokresluje řada pořízených fotografií.
Dobře to dopadlo
Letadlo jsem nakonec stihl na minutu přesně a z ostrova maltézských rytířů jsem odlétal s příjemným pocitem, že jsem si splnil přání setkat se se včelou maltézskou. Jsem rád, že jsem mohl přispět do mlýna svou prima zkušeností se včelaři na Maltě.
