Když máme kliku, tak se náš prohřešek neprovalí a neozve se jedovaté „jó, to, kdybych tak udělal/a já.“
Mně se takhle už po několikátou sezónu daří tutlat, že jsem se zase nedopočítala do stovky. Slavomil Hubálek, soudní znalec pro psychologické profily těžkých zločinců, mě kdysi při složení psychotestů kvůli výkonu redaktorské práce pochválil, že umím velkou násobilku, ač mysl lidstva ovládly kalkulačky. Jenže došlo na mě.
Stále stejný příběh začíná vstupem na půdu, kam dávám na zimu nástavky. Sčítám: nástavků prázdných x, nástavků s prázdnými rámky xx, prázdných rámků mimo nástavky xxx, nových nezbitých louček v krabici xxxx, nástavků se soušemi xxxxx, vysokých den, co mohu případně použít jako nástavky xxxxxx. Znajíc se, čísla si zapíšu.
Pokračuji v dílničce u skříně s různými zbytky. A hele, tady musím několik započítaných rámků zase odpočítat, protože do nich kvůli zbytku vosku nepůjde dát mezistěna. Ale, když je vytavím, tak budou použitelné, tož je zase připočtu. Tenhle ale ne, protože se viklá a tenhle je nakřivo. Uvidíme, jak to nakonec vyjde.
Kolikpak máme na polici mezistěn? Přesně y. Jo, tady je yy krátkých, že z nich uříznu proužky na trubčinu. Pořád si to píšu. Něco mám ještě na druhém stanovišti ve stodole, ale to už si přece psát nemusím, tam je toho malinko, to si zapamatuju, a ještě bych tam ty poznámky zapomněla. Kolik že skladuju doma čerstvě odlitých mezistěn? Aha, yyy.
Bez varování, z hodiny na hodinu vygraduje dění na včelnici. Sousední pole je do rána v květu, včelstva přetékají z úlu, takže fofrem nasadit medníky, udělat oddělky a jejda, tady včely přemést a staré souše honem rychle nahradit novým materiálem. Na druhém stanovišti dtto. A jsem nahraná.
Ať jsem počítala, jak jsem počítala, rezervu řádně naplánovala, promyslela logistiku, zase mi budou chybět rámky a nástavky přebývat, či naopak, o mezistěnách nemluvě. Tvářím se, že to byl dlouho předem promyšlený tah nevložit do nástavku jeden trubčí rámek, ale zaplnit rovnou celý nástavek skromňoučkými pásky mezistěn pod horní loučkou.
Kdo by dobrovolně riskoval, že se mu za zády ozve „jó, to, kdybych tak udělal/a já,“ že? Bohudíky, že Moderní včelař má svých standardních 48 stránek. Mít jich jednou o dvě méně, podruhé o čtyři víc a po třetí počítat s vloženou osmistranou, to bych si musela zoufat. Čtyřicet osm stran je má životní jistota. Doufám, že i vaše, když MV dostanete na stůl nebo do mobilu. Protože mi něco říká, že nejsem sama, kdo se v sezóně s rámky, nástavky a mezistěnami ne a ne dopočítat.