Toto uskupení zastupuje v sousedním Rakousku Spolek zájmových včelařů (Österreichischer Imkerbund) a uskupení profesionálních včelařů (Österreichischer Erwerbsimkerbund) vůči státní správě. S rakouským včelařstvím máme díky společné historii něco málo podobného, a to hlavně velkým procentuálním zastoupením malých včelařů. Další podobnosti už nenalezneme.
Každá z devíti rakouských spolkových zemí, mezi něž se počítá i Vídeň, má svůj vlastní svaz, který disponuje vzdělávacím centrem, respektive včelařskou školou. Měl jsem možnost navštívit tato centra ve Vídni a Linci. Jsou to středně velké objekty pro školení a schůze bez stálého personálu, kde jsou na zahradě včelstva v nástavkových úlech, a nechybí zázemí pro středně velký včelařský provoz. Včelaři tak mají na vzdělávací akce relativně krátké dojezdové vzdálenosti.
Profesionální včelaři jsou hybnou pákou rakouského včelařství, takže udávají směr v nových technologiích, pořádají výstavy a konference evropského formátu. Z jejich činnosti mají užitek i zájmoví včelaři. Určitě znáte jarní výstavy a konference ve Welsu, dříve v Grazu. Rakouští profesionálové jsou důstojně zastoupeni v Evropské asociaci profesionálních včelařů (EPBA).
V České republice jedeme tak nějak pořád postaru, „po socialisticky“. Zásadní vliv na státní správu má největší zájmový spolek, který se zaštiťuje mandátem okresních zástupců, ačkoliv už 23 let okresy jako vykonavatelé státní správy neexistují. Krajské úřady a krajské veterinární správy naopak nemají své včelařské protějšky.
Profesionální včelaři se v České republice stále hledají a tvrdě bojují o legislativní i dotační podmínky pro své podnikání. Po roce 1990 byli profesionálové mnoho let začleněni v rámci zájmového sdružení, což odporovalo jejich poslání, potřebám a možnostem. Nyní se sdružují v samostatné asociaci, ale v naší převčelené krajině nemají na růžích ustláno.
Státní správa si s námi včelaři neví rady, takže se spoléhá na doporučení různých zájmových skupin. Příkladem je hledání náhrady za nesmyslnou povinnost sběru zimní měli formou vypsání výzkumného projektu. Další neodůvodněný lobbing vede k určení hranice pro likvidaci stanoviště při napadení morem včelího plodu z původních 15 % klinicky prokázaných nakažených včelstev na 10 %. Jsme také jediný stát na světě, kde je zákonem zakázáno šlechtit původní zvíře, tedy včelu tmavou (Apis mellifera mellifera). Přitom plemenářský zákon byl novelizován mj. kvůli ochraně původních zvířecích plemen v souběhu s hospodářským využíváním zvířat.
V Moderním včelaři se vám snažíme zprostředkovat náhledy a informace ze všech směrů domácího a zahraničního včelařství. Sem patří i téma mého editorialu. Věřím, že kromě nabízeného zamyšlení nad situací českého včelařství versus svět najdete v tomto čísle ještě další inspirativní čtení.