Přítomnost včely medonosné v české krajině je historicky spjata s včelařskou tradicí a přináší nejen opylovací službu, ale i med a další produkty. V přírodě však tvoří pouze malou část celé mozaiky opylovačů.
Další opylovači
Vedle včely medonosné existuje široké spektrum volně žijících opylovačů. Jsou to včely samotářky, čmeláci, pestřenky, motýli a další druhy hmyzu, které často plní stejně důležitou, někdy i specializovanější roli. Právě tito „divocí“ opylovači jsou v posledních desetiletích nejvíce ohroženi zejména kvůli ztrátě přirozených stanovišť, intenzivnímu zemědělství, chemizaci krajiny a změnám klimatu. Na rozdíl od chovaných včel nemají člověkem zajištěnou cílenou péči a jejich populace se obnovují pomaleji.
Pro udržitelnou budoucnost přírody a krajiny je proto důležité vnímat včelu medonosnou jako jeden z důležitých druhů, ale zároveň věnovat větší pozornost ochraně a podpoře volně žijících opylovačů. Vyvážený přístup, který kombinuje odpovědné včelařství a ekologicky šetrnou péči o krajinu, je cestou k zachování biologické rozmanitosti a opylovacích služeb pro budoucí generace4, 5, 6.
Zde je několik příkladů, jak volně žijícím opylovačům pomoci. Benefit z těchto opatření však budou mít zároveň také včely medonosné.
Biopásy
Biopásy představují efektivní způsob, jak podpořit biodiverzitu a současně chránit opylovače. Tyto přírodní koridory slouží jako útočiště pro širokou škálu hmyzích druhů včetně včel, čmeláků, motýlů a dalších divokých opylovačů, kteří jsou v současnosti ohroženi ztrátou přirozených stanovišť v intenzivně obdělávané krajině. Biopásy nabízejí další výhody, jako je snižování eroze půdy, zadržování vody nebo filtraci živin, což napomáhá celkové ekologické stabilitě krajiny.
Kromě toho, že biopásy poskytují potravu, mohou sloužit jako ochranné zóny pro hnízdění včel samotářek, které hledají místa pro svá hnízda v zemi nebo v přírodních materiálech.
Biopásy jsou praktickým příkladem koexistence ekologické péče o krajinu s intenzivním zemědělstvím a jsou cenným nástrojem v boji proti úbytku opylovačů a degradaci přírodních stanovišť1.
Biodiverzitní zelené střechy
Neméně důležitá je také podpora opylovačů ve městech. K tomu napomáhají zelené střechy jako stále důležitější prvek městské krajiny, nejen kvůli zadržování srážkové vody či zlepšování mikroklimatu, ale také jako významná podpora biodiverzity. Zejména tzv. biodiverzitní střechy, navržené s ohledem na druhovou pestrost, mohou sloužit jako náhradní stanoviště pro různé skupiny hmyzu, včetně divokých opylovačů. V prostředí měst, kde přirozených biotopů ubývá, nabízejí potravu, úkryt a prostor pro hnízdění.
Klíčem k úspěchu je použití vhodných substrátů, promyšlená mozaika květnatých rostlin včetně suchomilných druhů a začlenění přírodních prvků, jako jsou kameny, písek, dřevo či hmyzí hotely. Díky tomu mohou na zelených střechách najít podmínky k životu včely samotářky, čmeláci, motýli a další opylující hmyz.
Z pohledu udržitelného urbanismu tak představují účinný nástroj, jak spojit ekologické funkce s architekturou a aktivně podpořit opylovače a další ohrožené druhy v městském prostředí3.
Podpora opylovačů okolo komunikací
Dálnice jsou často vnímány jako nezbytná součást krajiny, která však může negativně ovlivnit životní prostředí jak pro lidi, tak pro zvířata a rostliny. I když dálnice skutečně krajinu protíná, nemusí to vždy znamenat jen škody pro přírodu.
Naopak, v dnešní intenzivně zemědělsky a lesnicky využívané Evropě se ukazuje, že se dálniční koridory stávají důležitým útočištěm nebo migračním koridorem pro mnoho živočišných druhů. Travnaté svahy podél dálnic totiž nejsou postřikovány pesticidy, nehnojí se minerálními hnojivy a udržují se pouze sečením nebo mulčováním, což vytváří ideální podmínky pro světlomilné rostliny. Takové porosty se stávají rájem pro motýly, včely, čmeláky a další druhy.
Podpora opylovačů na zahradě
Podpořit opylovače nevyžaduje velké úsilí. Rovněž vaše zahrada může představovat cenné útočiště. Základem je rozmanitá výsadba nejlépe původních nektarodárných rostlin, které kvetou postupně od časného jara až do podzimu. Důležité je ponechat část zahrady méně upravenou, jako například kout s trávou sečenou jen jednou až dvakrát ročně, či staré dřevo, kameny nebo holou půdu, kde zahnízdí včelky samotářky. Vyvarujte se chemických postřiků, zejména insekticidů, které škodí nejen škůdcům, ale i prospěšnému hmyzu. Instalace hmyzích hotelů může pomoci některým druhům včel samotářek. Důležitá je celková pestrost prostředí. Každá kvetoucí zahrada bez chemie je malým krokem ke zdravější krajině.
Prospective life
Zavádění výše uvedených principů ochrany opylovačů podporuje strategický projekt Prospective Life (PROtect SPECies acTIVEly by LIFE)⃰ z Programu LIFE. Česká republika ho získala za účelem zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a řešení degradace ekosystémů.
Jedná se o desetiletý projekt, který navrhla Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky a Ministerstvo životního prostředí, aby se snížil negativní populační trend u nejohroženějších druhů v našem státě. Začal 1. ledna 2024 a slibuje připravit 44 nových záchranných programů, regionálních akčních plánů a programů péče pro vybrané druhy. Ve spolupráci se zemědělci, lesníky a veřejností chce zajistit vhodnou péči o stovky lokalit ohrožených druhů.
Součástí projektu je příprava Národní strategie k ochraně opylovačů. Dále aktualizace současné Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. Očekáváným přínosem je také zlepšení spolupráce i odborné a metodické podpory orgánů ochrany přírody v oblasti druhové ochrany.
Na realizaci věnuje 60 % financí Program LIFE a 40 % Ministerstvo životního prostředí.
https://aopk.gov.cz/life-prospective
⃰101104621 — LIFE22-IPN-CZ-PROSPECTIVE LIFE
Poznámka redakce: Na základě požadavku autorky článku text uvádí termín opylovač (nikoli redakcí Moderního včelaře uplatňovaný název opylovatel). Pojem opylovač je definován platnou evropskou legislativou, konkrétně nařízením o obnově přírody 2024/1919 pro hmyz opylující rostliny.
Literatura:
1. Benvenuti S. 2025. Wildflower strips in the agroecosystem for pollinator biodiversity restoration: Which plant species are capable of self-seeding. Ecological Engineering, Volume 212,107486, https://doi.org/10.1016/j.ecoleng.2024.107486.
2. Hula V. 2020. Dálnice a podpora motýlů. Veronica (3): 20–22.
3. Knapp S., Schmauck S., Zehnsdorf A. 2019. Biodiversity Impact of Green Roofs and Constructed Wetlands as Progressive Eco-Technologies in Urban Areas. Sustainability, 11(20), 5846. https://doi.org/10.3390/su11205846
4. Mouillard-Lample L. et al. 2023. Competition between wild and honey bees: Floral resources as a common good providing multiple ecosystem services. Ecosystem Services, Volume 62, 101538, https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2023.101538.
5. Potts S. G. et al. 2016. Safeguarding pollinators and their values to human well-being. Nature, 540(7632), 220–229.
6. Smith M. R. et al. 2015. Effects of decreases of animal pollinators on human nutrition and global health: a modelling analysis. The Lancet, 386(10007), 1964–1972.
