Sršeň asijská může zkomplikovat dění ve městech, protože se stěhuje stále více tam, kde nachází více zdrojů potravy. Problém se tak netýká jen včelařů, ale z hlediska bezpečnosti, hygieny i kvality života také běžných obyvatel měst a obcí.
Znepokojivá terénní pozorování
Etienne Roumailhac, dlouholetý specialista na vosy a sršně včetně invazní Vespa velutina, pozoruje citelný úbytek hmyzu. Aktivně se podílí na jejím monitoringu, výzkumu a vzdělávání. Dosud vyškolil přes 3 000 kontrolorů sršních hnízd napříč Francií a Švýcarskem, jeho videa na YouTube (@EtienneLGF) zhlédlo více než 300 milionů uživatelů z celého světa a mnozí na základě jeho informací zaznamenávají svá vlastní pozorovaní sršní asijských. Sám je aktivním členem asociace Les Experts Guêpes et Frelons, která sdružuje odborníky a koordinuje širší sledování výskytu sršně asijské. Stal se tak součástí občanské vědy.
Podle terénních odborníků, kteří se velkým dílem řadí právě k občanské vědě, dochází již po více let k opakovanému potvrzení znepokojivých pozorování, kdy v zemědělské krajině dochází k dramatickému úbytku hmyzu, vzduch je nezvykle tichý, motýli i mouchy jsou vzácní. Počet hnízd sršní asijských je nižší na venkově, ale roste jejich počet ve městech.
Oportunistický predátor v ochuzeném světě
Sršeň asijská je nenápadný, ale oportunistický predátor. Hnízdí všude, kde si to jenom umíme představit (obr. 1–4). Jeho kořistí se může stát cokoli od uhynulých malých savců, ptáků, ryb, až po jím hojně lovené včely medonosné.
Ve svém původním asijském areálu koexistuje se sršní mandarínskou (Vespa mandarinia), která reguluje jeho populaci. V Evropě žádného přirozeného predátora nemá a jeho šíření závisí na dostupnosti potravy. Studie univerzity v Cambridge z roku 2021 ukázala, že sršně mají pestřejší stravu v prostředí s bohatou rostlinnou biodiverzitou. Jinými slovy, čím jsou pestřejší zelené biotopy, tím více mohou sršně diverzifikovat svou stravu1.
Ale co se stane, když hmyz zmizí? Ve venkovských oblastech způsobují intenzivně pěstované monokultury v kombinaci s masivním používáním fytosanitárních přípravků od začátku jara krajinu chudou na živé zdroje. Volně žijící hmyz se zde stává vzácným a sršně spolu s dalším dravým hmyzem tady nenacházejí potravu pro své larvy. Důsledkem může být pokles hustoty jeho stanovišť včetně sršních hnízd.
Města jako útočiště pro biodiverzitu i sršeň asijskou
Městská prostředí, která nejsou tak zatížena používáním pesticidů, naopak nabízejí větší rozmanitost. Kvetoucí balkony, zahrady a parky se stávají skutečnými rezervoáry života.
Jihokorejské a francouzské studie ukazují, že sršeň asijská vykazuje jasnou preferenci pro městská prostředí, která jsou vhodnější pro její hnízdění a krmení2. To zřejmě vysvětluje vysoký počet královen odchycených na jaře ve městech a zde rostoucí počet jejích hnízd. Ve městech je dostatek potravy, bezpečných míst ke hnízdění a pro každý živý organismus nezbytná voda, potřebná i ke chlazení během letních veder.
Venkovská včelstva častějším terčem útoků
V ochuzeném zemědělském prostředí se včelstva stávají oblíbeným terčem sršně asijské. Představují totiž stabilní a koncentrovaný zdroj bílkovin. Francouzské studie ukazují, že strava sršní se liší v závislosti na prostředí: ve městech tvoří 66 % jejich potravy včely, zatímco v lesích tento podíl klesá na 33 % ve prospěch jiných hmyzích druhů, jako jsou dvoukřídlí. Tento zvýšený tlak na včelařství v zemědělské krajině lze tedy považovat za nepřímý důsledek celkového úbytku hmyzu.
Ukazatel globálního ekologického úpadku
Sršeň asijská není jen hrozbou pro včelařství, vinařství a ovocnářství, ale také ekologickým ukazatelem. Její přítomnost, pohyb a strava odrážejí nerovnováhu v našich ekosystémech.
Studie Společného výzkumného střediska Evropské komise zdůraznila, že v některých zemědělských oblastech loví až 65 % dostupných opylovatelů, což má vážný dopad na opylování ovocných plodin3. Navíc, jak je dobře zdokumentováno, způsobuje opakovaná přítomnost sršní přímo před úly včelám stres. Ten vede ke snížení sběru pylu a nektaru, změně obranného chování a celkovému oslabení včelstva.
Směrem k individuálnímu i kolektivnímu uvědomění
Sršeň asijskou lze vnímat nejen jako škůdce, kterého je třeba kontrolovat a u nás ještě i vyhubit, ale také jako ukazatele environmentálního napětí, které je celosvětově zjevné a prokázané. Chování sršně asijské poukazuje na výrazný kontrast mezi městem a venkovem, mezi zachovanou biodiverzitou a ochuzeným prostředím.
Pro včelaře přináší terénní pozorování jasné poselství: dokud se zemědělské postupy nezmění tak, aby více respektovaly životní cykly, sršně se soustředí na lov zbývajících zdrojů vzácného hmyzu včetně včel medonosných.
Přehodnoťme venkovské prostředí
Management zásahů proti invazní sršni asijské nemůže být účinný bez komplexního přístupu. Tím je obnova celé krajiny, omezení chemických ošetření, podpora kvetoucích porostů a přirozených prvků v zemědělské oblasti. Zde leží skutečné mechanismy k obnově rovnováhy sil v životním prostředí.
Sršeň asijská člověku nastavuje zrcadlo. Ona se jen přizpůsobuje podmínkám, které vytváříme. Je na nás, abychom se rozhodli, zda jí chceme nabídnout hostinu nebo obnovit krajinu, v níž se na své místo vrátí biologická rozmanitost.
Literatura:
1. Xie Z. et al. Green land in a landscape bolsters the dietary diversity of reared yellow-legged hornet Vespa velutina Lepeletier (Hymenoptera: Vespidae). Bulletin of Entomological Research. 2025;115(4):452–462. doi:10.1017/S0007485325000276.
2. Monceau, Thiéry. 2016. In: Sršeň asijská – její biologie, monitoring, prevencie a kontrola.
3. Fedele E. et al. Invasive Alien Species impact on Ecosystem Services – Asian hornet (Vespa velutina nigrithorax) case study, EUR 29827 ΕΝ. Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2019. doi:10.2760/134398, JRC 111718.
