Usedlost koupil před necelými deseti lety restaurátor Zdeněk Kopáč. Původně hospodářskou část proměnil na svůj byt. Samotné sídlo školy v domě s barokním štítem (obr. 1) rekonstruuje, což si vyžádá ještě několik roků usilovné práce.
Pusto, prázdno
„Když jsem to tady koupil, čtyřicet pět let tu už nikdo nebydlel. Co se dalo odnést, nenechavci odnesli. Naopak sem směřovaly odpadky z širokého okolí. Jen skleněných střepů smíchaných s hlínou ve čtyřiceticentimetrové jednolité vrstvě jsme ručně vyhrabali a odvezli na čtyři metráky, a ještě nejsme na dně skládky. Z baráku vyrůstaly stromy, stropy propadlé, okna, dveře rozbité. Začal jsem s opravou střechy, to je základ, ale všechno jde pomalu.
Chtěl bych totiž domu vrátit podobu z doby konce 18. století, kdy tu vznikla škola, takže sháním po jednom dobové dveře s originálním kováním pasujících do zárubní a další segmenty. Zkrátka vrátit sem dobovou atmosféru, protože sama budova včelařské školy je ve své podstatě zachovaná v původní dispozici,“ říká majitel (obr. 2).
Usedlost s pamětí
Stavba si péči, jakkoli je náročná na čas a peníze, zaslouží. Památkáři ji datují do poslední třetiny 17. století, ale monumentální klenuté sklepy jsou mnohem starší, snad dokonce s románskými základy. Místu se říká Na salaši, dá se proto předpokládat, že je spojeno s prvopočátkem Knína, kdy stálo na odlehlém pozemku od budoucího města. Možná, že sklepení už tenkrát existovalo a sloužilo jako hospodářské zázemí, kolem něhož se později začaly přistavovat obytné prostory a chlévy.
„Mohlo to tak být,“ pokračuje Zdeněk Kopáč. „S jistotou víme, že po rozhodnutí plynoucím z tereziánského příkazu, došlo ke vztyčení reprezentativního barokního štítu a dalším stavebním investicím. Byly natolik velkorysé, že je lidé kritizovali s tím, že by zlatky měly směřovat na jiné, z jejich hlediska potřebnější účely.“
Proč byla první včelařská škola v Čechách situována právě sem, úplně přesně nevíme, nicméně zdejší krajina byla a je pro včelstva příznivá.
Krátký život včelařské výuky
Co víme, je důvod, proč se panovnice rozhodla podpořit vzdělání včelařů a přispět tak k prosperitě chovu včel v celé své říši. Byla to jednak neuspokojivá výkonnost zemědělství v porovnání s jinými evropskými zeměmi, jednak bída vesničanů, což ji přimělo k úvahám, jak lidem reálně umožnit další výdělek. Tyto premisy vedly k podpoře včelařství opřené o využitelnost tehdy objevovaných zákonitostí biologie včel. Zatímco Rakousko včetně Moravy získalo svůj včelařský patent přesně před 250 lety, tzn. v roce 1775, Čechy si na něj musely rok počkat. A v Kníně se začaly dít věci.
„Začaly, ale brzy skončily,“ konstatuje náš hostitel. „Škola fungovala krátce, a přestože byla zadarmo, měla jediného žáka, cukráře Procházku. Osobně si myslím, že ke včelařství jsou přece jen zapotřebí nějaké investice, které si venkovský člověk nemohl dovolit, navíc s odloženou návratností, avšak výdělek byl třeba hned, a ne až poté, kdy ho přinesou včely v medu. Překážkou mohlo být také to, že na hospodářstvích byla potřebná každá ruka a uvolnit dospělého muže, aby chodil do školy, nebylo reálné.“
Peníze až na prvním místě
S financemi je potíž, co je člověk vynalezl. „Samozřejmě zvažuji, co se koupí a objedná za stavební práce i za kolik. V mém případě nejsou řešením dotace. Pokud bych je vůbec získal, je většinou třeba finanční spoluúčast. Vzhledem k výši prostředků, které si ještě realizace mého záměru vyžádá, bych si musel vzít úvěr, což nechci. Raději postupuji krok po kroku, za své.
Teď se trochu blýská na časy. My jsme totiž předloni založili na podporu rekreační a zájmové činnosti Spolek první včelařské školy Marie Terezie v Čechách, z. s., takže se otevřela možnost jednat s městem o případném příspěvku na plánovanou expozici a využití objektu."
Co tu bude, až to bude
„S manželkou, která pracuje v sociální sféře, máme ideu komunitního centra. Pro seniory a děti by tu byly různé edukativní programy, ve sklepení galerie a prostor pro komorní koncerty. Patro by podél stěn patřilo včelařské expozici a střed by vyplnily stoly se židlemi pro přednášky nebo třeba slavnostní včelařské schůze a podobně.
V muzejní části by neměly chybět různé interaktivní prvky a projekce, například digitalizovaných historických knížek, které se mi podařilo sehnat, a různých archiválií (obr. 3). Prostě, aby to tu bylo „barevné“.
V Kníně zatím podobné centrum není, i když něco v malém nabízí knihovna. Proto se nám tato myšlenka jeví jako životaschopná. Většina malých muzeí nebývá neustále vytížená, takže jen ukazovat exponáty bývá ekonomicky neudržitelné,“ uvádí nás Zdeněk Kopáč do svých úvah.
Sběratelství je náročná disciplína
Realizaci svých plánů si Zdeněk Kopáč spíše ztížil, než zjednodušil, protože jede po dvou liniích: zároveň staví a shání muzejní exponáty. „Však také slýchávám: Ty sbíráš věci, ale nemáš hotový barák. Jenže až budu hotov, tak co bych do muzea dal? Už teď mám docela hodně unikátů ze včelařské historie (obr. 4). Často si to vyžádalo tři čtyři hodiny na inzertních serverech a shánět věci nejen od nás, ale i z okolních zemí.
Mým kritériem je, když si odmyslím cenu, abych si typově rozšířil sbírku (obr. 5) a aby byl uvažovaný předmět co nejblíž českému prostředí a roku 1776 (obr. 6). Vzhledem k obchodním vazbám s Rakouskem a Německem, kdy se tam od nás ledacos vyváželo a zase dováželo sem, nevidím nákupy v těchto státech jako překážku.
Horší je, že historických včelařských předmětů na trhu už moc není. Pokud se objeví, tak za vysoké ceny. Je to i tím, že je dnes chov včel až zprofanovaný a jestliže na trh přijde něco, co jen zavání včelařinou, derou se aukční ceny vzhůru. To se týká mimo jiné včelařských knížek z 19. a začátku 20. století, kdy nejsou výjimkou dva až tři tisíce za jednu a horentních sum dosahují i včelařské medaile (obr. 7). Levně se nakupovalo ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století, kdy včelařské věci pořizovalo do svých sbírek Národní zemědělské muzeum v Kačině. Ta doba je však tatam. Dnes už i věci vyrobené po druhé světové válce získávají punc starožitnosti (obr. 8, 9).
Mým rajonem, kde je zatím dochováno poměrně hodně včelařského zařízení, jsou proslulá lüneburská vřesoviště v Dolním Sasku s tradičním včelařstvím,“ zasvěcuje nás do obchodu se starožitnostmi. Hned dodává: „Dává mi zabrat promýšlení celé koncepce, věnuji tomu spoustu času i peněz. Z muzea ani komunitního centra nezbohatneme, ale budeme za něj se ženou bojovat.“
Velké výročí na dohled
První zátěžovou zkouškou budou prázdniny 2026, na něž připadá 250. výročí slavného včelařského patentu pro Čechy, vydaného Marií Terezií. Jak to bude v Kníně vypadat? „Celý objekt opravit nestihneme. Už by měla by být hotová fasáda a okna (obr. 10). Do štítu namaluji svatého Ambrože jako včelařského patrona. A chtěl bych udělat na dvoře výstavu vybraných včelařských exponátů (obr. 11).“
Držíme palce a slibujeme, že vás o knínských jubilejních oslavách včas zpravíme, abyste si tam mohli naplánovat výlet.
