Košilky včelích kukel v historických voskových pečetích

Pečeti ze včelího vosku zastávaly v historii nejčastěji funkci ověřovací, tzn. vyjadřovaly souhlas pečetitele s obsahem listiny, ale i funkci pověřovací nebo uzavírací. Jenže od jejich výroby často uplynula staletí a jejich stav dnes dělá vrásky na čele konzervátorům. Otázka zní „Proč křehnou?“ Svou roli hrají jistě pigmenty, marginálně další přídavné látky, které se k pečetnímu vosku přimíchávaly. Čerstvě publikovaná studie, realizovaná vedoucím oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu ČR Ing. Benjaminem Bartlem, Ph.D., dále Ing. Lenkou Bílkovou, Ph.D., z téhož pracoviště a Ing. Martinem Veselým, Ph.D., z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, upozorňuje na vliv včelích košilek¹.

Hledání příčin křehnutí

Degradace voskových pečetí, tzv. přesychání, se projevuje mimo jiné bělavým zabarvením, pórovitostí a křehkostí, což často vede k jejich zlomení. Hledáním příčin se konzervátoři spolu s archiváři zabývali napříč různými zeměmi již sedmdesát let. Rentgenová mikrotomografie s prostorovým rozlišením 5 μm prokázala v tzv. bílých voscích mnoho paralelních štěrbinových pórů a větších kulovitých s průměrem až 500 μm. Vysvětlením bylo, že v případě štěrbinových pórů je souvislost s hnětením pečetního vosku před použitím, tedy podobnému efektu, jaký známe ze zpracování listového těsta, a u  kulovitých pórů se jedná o vyschlé vodní bublinky, které v materiálu vznikaly během jeho zpracovávání, kdy se vosk nahříval ve vodní lázni. Oba uvedené vlivy jsou platné, nemohou však pozorovanou strukturu vysvětlit bezezbytku. Následovaly tedy experimenty, které měly celou situaci lépe objasnit. Vodítkem se staly studie o struktuře včelích plástů.

Pražské pokusy

Odborníci z Národního archivu za spolupráce kolegů z Vysoké školy chemicko-technologické srovnali 14 dvojic silně degradovaných a dobře dochovaných vzorků ze stejných pečetí ze 12.–17. století a souší od včelařů z oblasti Dobřichovic, Statenic, Capartic a Zdislavy pod Ještědem. Plásty byly předtím v úlech jeden až tři roky.

A hle: „bílé“ historické vosky tvoří souvrství včelího vosku a košilky včelích kukel. Právě ty mají podíl na nežádoucí pórovitosti, která ve svých důsledcích vede k postupné degradaci pečetí a jejich lámání. Cena vosku byla vždy vysoká, takže výrobci pečetí často sáhli po levnějším materiálu, který nebyl dokonale přečištěn, a naopak obsahoval včelí košilky. Patrné to bývá u zvláště ochranných voskových misek na pečeti, které byly proti samotné pečeti robustnější. Mimochodem obsah košilek a výměšků larev s kuklami podle předložené teorie také vysvětluje charakteristický zápach při spojování fragmentů pečetí historickou technikou svařování v rámci restaurování historických „bílých“ vosků, který při tavení vysoce kvalitního vosku není cítit.

Konzervátoři neřekli ještě poslední slovo, protože publikovaná studie je jen jedním z výstupů rozsáhlého projektu Metody konsolidace křehkých pórovitých voskových pečetí Projekt DH23P03OVV038 z programu NAKI III na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje v oblasti národní a kulturní identity končí totiž až v roce 2030². Kromě Národního archivu v Praze se na něm podílí Ústav technické a experimentální fyziky Českého vysokého učení technického a Fakulta chemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Cílí na podporu památkových technologií, restaurování a řemesel s ohledem na uchování historického dědictví včetně muzejních, galerijních, knihovních a archivních sbírek.

 Poznámky:

1. Bartl B., Bílková K., Veselý M. Košilky včelích larev v historických voskových pečetích. Fórum pro konzervátory-restaurátory, roč. XV, 2025, č. 1, s. 11–14.https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2025/06/FRK-Bartl-FIN.pdf
2. https://www.nacr.cz/vyzkum-publikace-akce/vyzkum/projekty/metody-konsolidace-krehkych-porovitych-voskovych-peceti