Editorial

Marie Šotolová

12/2025, strana 4

Přátelé, prosinec je dobou bilancí, co bylo letos fajn a co ne. Mezi velké potíže patřily úhyny. Nevčelař mávne rukou, vždyť jde jen o hmyz… 

Nanejvýš se zeptá, o kolik peněz jsme přišli. Jenže nás trápí smrt všech těch včel víc než ztracený výnos. A tak jsme za exoty, kteří – podobni vyznavačům jisté indické sekty – před sebou snad i zametají cestu, jen aby nezašlápli nějakou žoužel.

Ale copak si hmyz, přestože je malý a má žihadlo, nezaslouží stejně slušné zacházení jako velká stvoření? Zákony, usnesení a doporučení v jinak ekologicky uvědomělé moderní civilizaci welfare hmyzu neřeší. Přestože se v případě včel jedná také o hospodářská zvířata, na které ovšem legislativa myslí.

Včelaře však včelí mrtvolky chytají za srdce. Proto třeba řeší, jak narkotizovat včely při smyvu, aby je nezabili anebo, že stříhat matkám křídla není zrovna fér. Ale svítá na časy a objevují se už také nevčelaři odmítající utrpení hmyzu způsobené člověkem.

Jedním z nich je Američan Craig D. Perl z Výzkumné společnosti pro welfare hmyzu (Insect Welfare Research Society) s kolegy. V časopise PlosOne totiž před několika málo měsíci identifikovali trendy v etickém zacházení s hmyzem ve výzkumu. Zatím jen sledováním metodik publikovaných studií. Zajímalo je, zda jejich autoři uvádí způsob práce s hmyzem během svého bádání, jako například používání anestezie před pitvami v laboratoři. Viz https://doi.org/10.1371/journal.pone.0328931. Otevírají tím diskusi, zda je na Zemi mezi námi a hmyzem, co se morálky týče, vše v pořádku.

Rešeršovali 15 špičkových entomologických časopisů vycházejících více než dvacet let. Z 1 359 článků se nikdo z vědců etikou při vlastním zkoumání hmyzu nezabýval. Celých 84 % prací neuvádělo použití žádných anestetik, která by zmírnila bolest zkoumaného organismu. Přesto malý vzrůst etických prohlášení, která se týkala konkrétních ošetření hmyzu během výzkumů, Craigův tým zaznamenal, a to z nuly na osm procent. Téměř jedinou zásluhu na tom zatím má časopis Animal Behaviour (Chování hmyzu), který se pocity hmyzu zabývá takříkajíc povinně.

Nemám iluze o tom, že se všichni chytí za nos a ze dne na den změní svůj přístup pánů tvorstva. První krok k nápravě věcí lidských a hmyzích byl nicméně učiněn. My včelaři víme, že tomu tak má být, protože cítíme s každou včelou, která hyne.

V Moderním včelaři se o welfare včel snažíme, a ani toto vydání není výjimkou. Tak pěkné počtení.