Pyl je u každého jednotlivého druhu kvetoucí rostliny jedinečný, takže je jejím „otiskem prstu“. Pylová zrna entomofilních/hmyzosnubných rostlin, tzn. opylovaných hmyzem, jsou drsná a lepkavá, vytvářející drobné shluky. Stejně tak jako květy těchto rostlin mají různé tvary, liší se množství pylu, které tvoří. Zásadní roli tu hrají včely, jež se podílí na opylování přibližně 40 000 druhů rostlin. Včely jsou proto nezbytné pro udržení biologické rozmanitosti.
Historické názvosloví
Staří Egypťané popisovali pyl jako životodárný prášek. Avšak Aristotelés ve slavné knize Historia animalium – Dějiny zvířat – o pylu psal, že je „svou tvrdostí podobný vosku, ale ve skutečnosti je to včelí chléb“. O jeho léčivých vlastnostech byl přesvědčen rovněž otec lékařství Hippokratés. Označení „včelí chléb” se udrželo po dlouhá staletí. Název „pyl” (z latinského pollinis = jemný prášek) poprvé použil v roce 1686 John Ray ve své knize Historia plantarum – Dějiny rostlin.
Pravidelněji se však pyl ve výživě lidí začal používat až po druhé světové válce, kdy se rozšířily pylochyty, které umožňovaly těžbu rouskovaného pylu ve větším množství.
Zpracování pylu včelou medonosnou
Usedne-li včela medonosná na květ, zachytí se na její obrvené tělo pyl. Včela pylová zrna slepí pomocí slin, nektaru nebo medu z medového volátka a obohatí ho svými enzymy. Během letu se od nánosu pylu čistí a ukládá ho do pylových košíčků na zadních nohách. Po každém letu přináší létavka do úlu 16–24 mg pylu, což je cca 3 až 4 miliony zrn. Toto množství odpovídá desetině její hmotnosti.
Vzdálenosti, kterou včely medonosné mohou uletět kvůli sběru pylu, jsou delší než ty, jež uletí, aby nasbíraly nektar. Pro sběr pylu na jedné rostlině totiž potřebují méně času než na získání nektaru, a navíc je náklad pylu lehčí než nektar.
Nezastupitelnost pylu
Pyl je pro včelstvo hlavním zdrojem bílkovin, tuků, vitamínů, minerálů a dalších složek, které jsou pro jeho přežití nezbytné. Roční spotřeba činí 30–50 kg/včelstvo. Pyl je nutný pro výživu plodu a rozvoj včelstva.
Včely v úlu ukládají pyl do buněk plástů, které jím naplní ze dvou třetin a zbývající třetinu zaplní medem, čímž zabrání znehodnocení pylu. Takto uložený pyl nepřichází do styku s kyslíkem a vede k rozvoji bakterií, které vylučují kyselinu mléčnou, což je typická složka úlového pylu, zvaného „včelí chléb“.
Charakteristika pylu
Protože je pyl většinou směsí pylových zrn z různých květů, obsah jeho výživných složek kolísá a liší se. Pyl sesbíraný z jediného druhu rostlin, tzv. monoflorální, obsahuje konstantní směs biologicky aktivních složek. Avšak většinu produkce představuje smíšený pyl, tzv. polyflorální, protože pochází z více druhů rostlin, takže je jeho složení variabilní.
Barva pylu se pohybuje od bílé po černou, obvykle však bývá žlutý, oranžový nebo žlutohnědý. Rousky mají různou velikost. Také chuť a vůně pylu může být sladká, kyselá, hořká až ostrá, podle botanického původu.
Konzumace pylu člověkem
Pyl slouží jako doplněk stravy. Rouskovaný lze konzumovat čerstvý nebo sušený. Čerstvý se rychle kazí, proto se uchovává v ledničce nebo mrazničce. Tak si zachovává svou původní kvalitu a ve srovnání se sušeným je stravitelnější. Sušení snižuje v pylu obsah vody, takže vydrží déle.
Ke konzumaci je vhodný také plástový pyl, tzv. včelí chléb. Jeho nutriční hodnotu zvyšuje přítomnost mikroorganismů z rodů Lactobacillus a Bifidobacterium, podílející se na fermentaci, a dále pak vitamín K.
Při konzumaci čistého rouskovaného pylu se doporučuje dobře ho rozžvýkat a smíchat se slinami, než ho člověk spolkne. Anebo ještě lépe ho nejprve namočit do sklenice vody, džusu, jogurtu, medového roztoku či ho jíst s ovocem. Při kontaktu s tekutinou se totiž pylová zrna naruší a jsou tak stravitelnější. Dojde tak při trávení k lepší využitelnosti bioaktivních složek pylu. Způsob konzumace závisí na osobních preferencích.
Konzumovaný pyl by měl být co nejčerstvější, vhodně skladovaný a ze známého prostředí.
Problém alergií
Před prvním požitím pylu je vhodné vyšetření na případnou alergii. U lidí, kteří jsou obecně na pyl alergičtí, může totiž dojít k alergické reakci. Vždy je důležité začít užívat pyl v menším množství. Pokud se vyskytne alergická reakce, musí se pyl přestat jíst a poradit se na dalším postupu konzumace s lékařem.
Doporučená denní dávka je jedna polévková lžíce pylu (15 g), snězená nejméně půl hodiny před jídlem. Avšak někteří lidé berou denně dvě lžíce nebo v kúře trvající od tří týdnů po tři měsíce během přechodu léta v podzim a zimy v jaro. Dostupná literatura neuvádí, že by požívání vyšších denních dávek pylu než výše uvedených způsobovalo problémy, vyjma zmíněných alergií.
Otázka stravitelnosti pylu
Pylové zrno chrání pevný celulózový obal, exina, která se velmi těžko rozkládá. Lidské tělo proto nemůže v zrnu obsažené živiny nikdy využít na sto procent. Účinnost navíc záleží na způsobu skladování, zpracování a botanickém typu pylu. Jestliže by tělo využilo všechny živiny obsažené v pylu, naši nutriční potřebu by uspokojilo 35 gramů pylu denně. Ale i přes tato omezení je pro lidské zdraví pyl přínosný. Mimo jiné pro vegetariány, kterým zabezpečí potřebný denní příjem esenciálních aminokyselin, jež se vyskytují především v potravinách živočišného původu.
Možné léčebné účinky
Odborníci zkoumají vliv pylu na tlumení zdravotních potíží. Mezi biologicky aktivními složkami pylu jsou flavonoidy a fytosteroly, kterým se přisuzují antioxidační, protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti. Podle některých studií opírajících se o výzkum konzumace pylu laboratorními zvířaty má pyl zmírňovat anémii, arteriosklerózu, osteoporózu a při splnění určitých podmínek dokonce i alergie. Pyl v každém případě obsahuje řadu složek, prospěšných pro fungování lidského organismu. Pyl může být rovněž doplňkem krmiva kuřat, vepřů, ptáků, netopýrů atd.
V kosmetickém průmyslu se používá ve výživných krémech a pleťových maskách.Poznámka redakce:
Originál článku vyšel v anglickém znění Lilek N. The Use od Pollen, Royal Jelly and Wax v časopise Žádné včely, žádný život (No Bees No Life)14 /2025, s.43–50.
Časopis vydává Evropská včelařská asociace (European Beekeeping Association – EBA), součást Apimondie – Mezinárodní federace včelařských asociací (International Federation of Beekeepers’ Associations). Moderní včelař vydávaný Pracovní společností nástavkových včelařů CZ, z. s., která je členkou EBA, děkuje za možnost převzetí uvedeného článku.
