A protože navíc se v tomto měsíci už bezmála půlstoletí odehrává Světový den laboratorních zvířat, který se sice věnuje hlavně obratlovcům, dovolte mi jako vědci-entomologovi a zároveň autorovi článků psaných pro Moderního včelaře nabídnout místo klasického editorialu souhrn pohledů na hmyz, respektive včelu medonosnou, v laboratorním zkoumání.
Historie práce s pokusnými zvířaty je dlouhá a plná často diskutabilních momentů, které se týkají především krutosti a jejich zbytečného utrpení. Základním faktem je, že ani dnešní věda se bez zvířat stále neobejde. Na rozdíl od minulosti však současný výzkum podléhá striktní kontrole a nejpřísnějším etickým normám. Dochází k výraznému posunu v uplatňování principů welfare, tzn. zajištění dobrých životních podmínek zkoumaných organismů a konceptu 3R (Replacement – nahrazení nevhodných metod, Reduction – omezení počtu pokusných jedinců, Refinement – zjemnění práce, tedy co nejšetrnější zacházení) napříč biologickým výzkumem.
Zatímco u obratlovců, a nyní i hlavonožců, se tyto přístupy staly standardem, u bezobratlých, včetně hmyzu, se prosazují postupně a jsou taženy spíše odbornou komunitou než legislativou. Přesto se stále častěji uplatňují šetrnější postupy, jako je kvalitní experimentální design, standardizace chovu, šetrnější manipulace, omezení invazivních zásahů a využívání neinvazivních metod včetně pokročilých metod zobrazovacích.
To přispívá nejen ke zlepšení etických standardů, ale i ke zvýšení reprodukovatelnosti a kvality výzkumu. Do budoucna lze očekávat hlubší integraci těchto principů v laboratorní i terénní entomologii. Stejně tak předpokládám zahrnutí těchto principů do přijímání vědeckých prací redakcemi časopisů.
Je však třeba říct, že u hmyzu existují experimentální postupy, které ani při zpřísňování etických standardů nelze plnohodnotně nahradit alternativními metodami. Typickým příkladem je odběr hemolymfy. Získat dostatečný objem této tělní tekutiny je v praxi možné jen odběrem ze živého jedince, nejčastěji po amputaci končetiny, což umožňuje výron hemolymfy. Šetrnější postupy, jako je předchozí usmrcení jedince například oddělením hlavy, vedou k rychlému poklesu hemolymfatického tlaku a výrazně snižují dostupný objem, čímž se stávají pro řadu analýz prakticky nepoužitelnými. Je tu určitá možnost, tedy pokusného jedince usmrtit ihned po odběru a tím se zkrátí jeho stres. Není to nic příjemného, a je na zodpovědnosti každého vědce, jak se s tím vyrovná.
Jak lze uplatnit výše zmíněná pravidla u včel, či celého rodu Apis? V současnosti roste důraz na minimalizaci zásahů do včelstev a zachování jejich přirozené struktury. Prosazují se šetrnější metody práce s jedinci i celými společenstvy, omezují se destruktivní zásahy do hnízda a více se využívají behaviorální a automatizované monitorovací metody. Zároveň se zlepšuje experimentální design a standardizace metodik, což umožňuje redukci počtu zkoumaných včel a zvyšuje srovnatelnost výsledků.
Sami včelaři se snaží o co nejcitlivější přístup ke včelám například narkotizací kysličníkem uhličitým při smyvu, anebo v případě nezbytného usmrcení rychlým zmrazením.
Přesto všechno máme my lidé vůči laboratorním zvířatům, kam započítáváme i hmyz, určitý dluh. K jeho splacení může posloužit stále lepší poznání komplexity hmyzího, v našem případě včelího, chování. To totiž podporuje opatrnější a eticky citlivější přístup. Je pak na odborných časopisech, jako je právě tento, aby nové vědecké poznatky šířily dál nejen pro větší medný výnos včelaře, ale také pro welfare včel.