Pane předsedo, PSNV-CZ spojuje dobrovolná práce. Proto je na místě otázka, jaká je vaše civilní profese.
Vystudoval jsem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci kybernetiku. Během studia jsem proto přičichl především k matematice v mnoha jejích podobách. Od té doby se profesně zabývám vývojem medicínského softwaru.
Ani mimo pracovní povinnosti mě nepřestaly zajímat přírodní vědy, především ty více či méně propojené s matematikou, mně celkem milou. Jde o některá zákoutí fyziky, ale i biologie má oblasti, o nichž si rád něco přečtu. Mnohdy totiž přímo souvisí s matematikou, jako například genetika.
Jaká byla vaše cesta ke včelám?
Rozhodně nebyla přímá. Nebyl jsem kluk z vesnice, nýbrž městské panelákové dítě. Dědeček sice včelařil, ale tehdy jsem byl příliš malý na to, aby mě mohl do včelaření zasvětit, a jinou rodinnou včelařskou tradici jsme neměli. Místo živých vzpomínek mi tak zůstalo jen pár fotek s ním a jeho včelínem.
Ačkoliv jsem vyrůstal bez rodinných vazeb na včely, přece jen mi dětstvím proletovaly při pravidelných návštěvách u našeho známého, který žil na venkově. V jeho hospodářstvích se pořád něco dělo, já se na tom rád podílel, a přitom jsem sbíral první drobné zkušenosti. Maringotka v rozlehlém sadu hučela včelami i otravnými vosami, na dvorku dupali králíci a strejček malému pomocníkovi ochotně odpovídal na všetečné otázky.
Až o mnoho let později se po vzoru svého dědečka pustil do včelaření můj dobrý kamarád. Brali jsme od něj pravidelně med a vyptávali se na vše okolo včel. Proč nemá každý rok lesní med, co je to ta medovice, jak získává vosk, proč nerad používá sluneční tavidlo, jak vytáčí med uprostřed sadu v dřevěné boudě bez elektriky, co je to za pavučiny na pohozených rámcích, kvůli čemu mu chodí veterinář kontrolovat včelstva a tak dál. Párkrát jsem u něj zkusil otevřít úl, a protože jsem už s rodinou nebydlel v paneláku, začal jsem pozvolna uvažovat o včelaření.
Takže jste si pořídil první včelstva…
Ještě ne. Rozhodl jsem se nejdřív si o chovu včel něco přečíst. Prostudoval jsem první knížku, ale moc jsem obsah nechápal. Zkusil jsem jinou, ale zde zase byly kromě dalších nejasností protichůdné rady. Nicméně jsem se nevzdal a četl prostě vše, co bylo dostupné. No, nebyl to úplně nejlepší nápad.
Až později jsem pochopil, že každý autor popisuje jiný úlový systém či zkušenosti z jiného typu stanoviště. Naštěstí mě počáteční rozčarování neodradilo. Z knih jsem si vybral jednu dvě, u nichž jsem zůstal. Zároveň jsem prošel několika praktickými i teoretickými kurzy, objednal jsem si první oddělky a na zahradě u svého domu jsem začal včelařit.
Předpokládáme, že s úspěchem, jak jinak, nemůže na úrodné Hané, kde žijete, být.
Aby můj rozjezd nebyl fádní, po prvním týdnu včelaření jsem spadl do morového ochranného pásma. Musel jsem se naučit s touto situací vypořádat, například umět namnožit včelstva bez jakýchkoliv přesunů. Kolem mě se neustále motala nová ohniska, takže jsem včelaření mimo ochranné pásmo zakusil až o několik let později.
Stále se považuji za včelařského začátečníka a počtem do patnácti včelstev za průměrného malovčelaře. Sem tam si vychovávám své matky, což je taková poezie včelaření. Jenže se mi nedaří ze své chudé základny dobře volit vhodný materiál k rozchování, proto množím včelstva spíše nakoupenými zralými matečníky od zkušeného chovatele.
Ale na Hané už prý nevčelaříte.
Když už jsem si myslel, že nějak zvládám včelařit v hanácké úrodné nížině, kde jsou na jaře v doletu včel jakýmkoliv směrem mnohahektarové lány kvetoucí řepky, přestěhoval jsem se do bývalých Sudet, do Nízkého Jeseníku. Vždycky jsem chtěl mít chalupu na horách, a když jsem si ji po letech pořídil, netrvalo dlouho, neodolal jsem tamní přírodě a zabydlel jsem se tam natrvalo.
Přesunul jsem se i se svými včelstvy a po pár sezonách jsem pochopil, že je to drsný kamenitý kraj jak pro jeho obyvatele, tak pro opylovatele. Včelaření zde ostře kontrastuje s nížinou Hané. Jaro přichází o několik týdnů později a chladný podzim i zima přichází mnohem dříve, takže se nevyplatí se včelařskými zásahy příliš otálet. Hlavně zde citelně chybí v nížině všudypřítomná, spolehlivá snůška z řepky.
Snažím se proto přesouvat svá včelstva ke včelařsky zajímavým plodinám. Tady na horách je to například jetel nachový, svazenka, ale hlavně pohanka, pro jejíž charakteristický med mám okruh zájemců.
Zastavme se nyní u vašeho členství v PSNV-CZ.
Do Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, z. s., jsem vstoupil před deseti lety. Jak jsem říkal, v začátcích jsem byl lačný jakýchkoliv informací, které jsem nehledal jen v knihách, ale také na internetu. Rychle jsem však zjistil, že se tady člověk ve včelařských tématech orientuje ještě hůře než v knížkách. Ale narazil jsem na web, pro mě tehdy zcela neznámého Jiřího Danihlíka, který doporučoval členství v této organizaci kvůli kurzům, které pořádá, a také kvůli jejímu časopisu Moderní včelař. Líbila se mi teze, že PSNV-CZ jde cestou moderního včelaření za využití co možná nejefektivnějších a nejjednodušších metod, ale s maximálním ohledem na včely.
Je to stále to, čeho si na PSNV-CZ považujete?
Za snahami spolku pozvednout české včelařství je nutné vidět především aktivitu jednotlivých členů, většinou dobrovolníků. Jejich individuální práce si cením a stavím ji na první místo. PSNV-CZ jejich prostřednictvím organizuje výuku v kurzech nebo ve školách a vydává kvalitní literaturu.
V této souvislosti klade důraz na několik priorit, které oceňuji a uplatňuji je ve svém přístupu ke včelaření. Vyjmenuji je chronologicky tak, jak mě postupně oslovily. Nejdříve jsem se setkal s výukou chovu vlastních matek. Tento um dává včelařům včetně začátečníků sebejistotu a nezávislost při množení včelstev. Je až zarážející setkávat se se staršími zkušenějšími včelaři, kteří jím nevládnou, nicméně často projevují upřímný zájem se chovu matek přiučit.
Také mě oslovil spolkem prosazovaný alternativní pohled na včelaření s moderními postupy. Jde například o důraz na opatrnost při používání syntetických akaricidů, což vede k možnému hromadění jejich reziduí a metabolitů v úlovém prostředí či přímo ve včelích produktech. I díky PSNV-CZ se pro ošetřování včelstev proti parazitu Varroa destructor postupně prosazuje užívání organických kyselin jako plnohodnotná alternativa k užívání zmíněných akaricidů. To považuji za důležité zejména v naší době, kdy vzrůstá podezření, že rigidní přístup ke zvládání nákaz včel tvrdou chemií, která sice dříve fungovala, nyní přestává dostačovat.
Kvůli zvyšující se rezistenci kleštíka včelího nedává chemická válka příliš dobré vyhlídky na celkové vítězství. Proto se významná část členů PSNV-CZ snaží nákazu zvládat spíše zootechnickými postupy a šlechtěním odolnějších včel. Především jde o hledání včel s vysokou úrovní čistícího pudu a se znaky varroarezistence či alespoň varroatolerance. Někteří členové zkouší také chov včel na menších buňkách.
Další prioritou, předávanou spolkem včelařské veřejnosti, je podpora a důraz na vlastní odpovědnost včelařů za jejich chov. Ochota se vzdělávat a svědomitý přístup ke zdravotnímu stavu svých včelstev vede včelaře k větší svéprávnosti a emancipovanosti jak ve vlastním chovu, tak směrem ke kontrolním a správním orgánům.
S uvedenými prioritami zřejmě souvisí směry, které chcete z pozice předsedy prosazovat.
Dvacet pět let historie spolku mě zavazuje ke kontinuitě navazující na vše úspěšné a užitečné, co spolek PSNV-CZ s individuálním nasazením svých členů dokázal. Osobně cítím jako dluh nedostatečný horizontální kontakt členů mezi sebou. Jeho zlepšení považuji za aktuální výzvu. Z mého pohledu je proto třeba maximálně podpořit aktivity jednotlivých členů a přispět ke spolkovému životu za přispění intenzivnějších kontaktů mezi členy navzájem.
PSNV-CZ však má vedle úspěšného řešení spolkových záležitostí ambice podílet se jako druhý největší včelařský spolek České republiky na státní včelařské politice.
Očekávám, že se zasadíme o vyjednání rozumných podmínek Strategického plánu společné zemědělské politiky EU na období 2028–2034. Chtěl bych, aby evropské dotace daleko více akcentovaly šlechtění odolnějších včel místo možná už prohrané chemické války. Současně je třeba zjednodušit administrativu spojenou s dotacemi, například ve vzdělávání.
Strategický plán se týká celého zemědělství. Včelaři by proto měli kromě dotování svého sektoru cílit na podporu větší mozaikovitosti zemědělské krajiny, čímž by se zlepšila nabídka včelí pastvy. Navíc, jak potvrzují vědecké studie, by rozdělení erozí ohrožených nekonečných lánů pomohlo snížit množství aplikovaných pesticidů, což by včelám také prospělo.
České včelařství je zapotřebí posunout jinam, než je plýtvání zdroji na vědecky nepodložené počítání kleštíka včelího v zimní měli nebo na vyplácení náhrad za zbytečně utracená zdravá odolná včelstva, objeví-li se někde opodál jiná s příznaky moru či hniloby včelího plodu.
Celkový přístup ke zdraví včelstev by měl spočívat na vlastní odpovědnosti každého včelaře a k tomu by mělo více přispět jeho vzdělávání. Proto bych byl rád, aby se dále rozšiřovalo kvalitní včelařské vzdělávání, které doposud náš spolek úspěšně organizuje, včetně vydávání kvalitní literatury a rozvoje tištěného i elektronického měsíčníku Moderní včelař.
