Jeho dny se sice už před dvěma roky naplnily, avšak díky včelařské sbírce Národního zemědělského muzea v Praze se s ním stále potkáváme.
Vyučený ovocnář a posléze zemědělský inženýr profesně spojil s tímto muzeem téměř čtyřicet let svého života, z toho sedm roků jako jeho ředitel. Rozsah jeho odborného zájmu byl obdivuhodný. Sahal od paleobotaniky přes vývoj oradel a traktorů až po ovocnářství, chmelařství a také chov včel. Pro muzejní sbírky získal v terénu řadu starobylých včelařských potřeb, pořídil fotodokumentaci dnes už zaniklých včelařských reálií, věnoval se tvorbě replik významných úlových typů a o svých poznatcích referoval v odborných článcích i prostřednictvím expozic a výstav. Mimo to stál v roce 1966 na počátku dnes celosvětové sítě zemědělských muzeí, která se mimo jiné věnuje také včelařství (www.agriculturalmuseums.org).
Byl to právě pan inženýr Tempír, který s velkou laskavostí poskytl našemu časopisu před jedenácti lety z pozice nestora včelařské historie rozhovor o sbírce Národního zemědělského muzea, která je v oboru nejvýznamnější v České republice (https://www.modernivcelar.eu/2589-vcelarska-sbirka-narodniho-zemedelskeho-muzea). Byla to tehdy pro nás čest a také potěšení z vlídného přijetí a přání všeho dobrého při loučení. Jak rádi bychom teď přišli s gratulací ke stým narozeninám…
Literatura:
1. Šotolová M. Včelařská sbírka Národního zemědělského muzea. Moderní včelař 2015, č. 3, s. 42–43.
2. Tempír Z. Hesla z oboru agrární etnografie v díle Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 2, 3. Praha: Mladá fronta, 2007 (hesla z oboru agrární etnografie).
3. Tempír Z. Včelařské sbírky a vývoj včelařství v Zemědělském muzeu. Praha, Vědecké práce Zemědělského muzea, 23, 1983.
