Je med pouhým sladidlem, nebo je i něčím víc?

Jaroslav Lstibůrek

3/2011, strana 68

Spotřeba cukru v Čechách dosahuje 44 kg na osobu a rok. Podobně je tomu i v ostat­ních státech Evropské unie. Dopad této skutečnosti na zdravotní stav naší populace je natolik závažný, že se EU již rozhodla pro kroky vedoucí ke snížení této enormní spotřeby. Cílem je snížit její hodnotu na polovinu.

Tím nastala zcela výjimečná situace, kterou by se včelaři měli zabývat a patřičně na ni reagovat. Pokud totiž bude med vnímán jako sladidlo, dotkne se i jej tento nový trend velice citelně. Přitom je paradoxní, že výroba cukru má v rámci EU výsadní postavení. Spadá totiž pod komodity, které se vyrábějí na základě určených kvót, výkupní ceny garan­tuje intervenční fond a platí prakticky úplný zákaz importu cukru. Za to jsou výrobci cukru povinni garantovat výkupní ceny cukrové řepy zemědělcům a na druhé straně cukr vel­koobchodu také za ceny dohodnuté. To vše proto, aby naši zemědělci mohli v klidu dál pěstovat cukrovou řepu. Je třeba ještě podotknout, že světové ceny cukru jsou na úrovni cca 8 Kč/kg a například Brazílie deklaruje, že je schopna prodávat svůj cukr za 5 Kč/kg a stále ještě generovat zisk. Z toho tedy plyne, že dosavadní prodejní cena cukru je uměle držena na mnohem vyšší úrovni, než by tomu bylo v případě trhu volného.

Jak mohou vypadat další kroky EU vedoucí k vytyčenému cíli? Takto dramatického snížení spotřeby cukru může být dosaženo buď pře­svědčovací kampaní zaměřenou na změnu spotřebitelského chování, jeho zdražením, nebo přímými restrikcemi v jeho používání. Prvním náznakem reálných kroků pro nás může být připravovaná revize směrnice Rady 2001/112/ES o ovocných šťávách a podobných produk­tech určených k lidské spotřebě. Konkrétně se jedná o zákaz přidávání cukrů nebo medu do ovocných šťáv. To je pro včelaře samozřejmě velice nebezpečný precedens. Dnes již totiž existuje celá řada vědeckých prací, které jasně ukazují, že vliv medu a cukru na zdravotní stav lidského organismu nelze ztotožňovat. Máme tak dostatek důkazů k tomu, abychom jak spotřebitele, tak i tvůrce zákonů přesvědčili o tom, že med sice lékem není, ale léčivé účinky má, a proto by měl být první náhradou za zdravotně problematický cukr. V žádném případě by pak neměl být s cukrem ztotožňován! Tuto nově nastalou situaci musíme jednoznačně vnímat jako naši velikou příležitost. Vždyť spotřeba medu u nás dosahuje cca 0,7 kg na osobu a rok. Její zvýšení na dvojnásobek je ve světle nových skutečností zcela reálné a ve svém dopadu by to znamenalo zklidnění trhu s medem a možnost docílení vyšších prodejních cen pro medy kvalitní.

Co pro to musíme udělat? Domnívám se, že dosavadní reklamní kampaň „Bez medu to nejde“ k cíli nevede. Nejlepším důkazem toho jsou letošní výkupní ceny medu, které jasně ukazují, že poptávka se nijak výrazně nezměnila. Přitom lékaři doporučovaná polévková lžíce medu denně by měla vést až k desetinásobku dnešní spotřeby! Bylo by proto velice prospěšné tuto kampaň přepracovat, jinak totiž hrozí, že se alokované finanční prostředky minou svým účelem. Horší ale je, že by se tím propásla i jedinečná příležitost, před kterou naše včelařství stojí pouhé dva roky před vyschnutím proudu dotací, které jsme si již zvykli považovat za samozřejmost. Souběžně s tím by bylo záhodné razantně vstoupit do legislativního procesu a snažit se eliminovat skutečnost, že naši včelaři nemají žádnou oporu ve svém „včelařském“ zákoně.

Ing. Jaroslav Lstibůrek