Co se všechno změnilo?
Nejmarkantnější je možnost volby léčivého přípravku samotným včelařem. Veterinární správa tak nastolila logický stav, který známe i z humánní medicíny: nemocný si ze škály léků vybírá sám či po dohodě s lékařem. Je s podivem, proč tomu tak nebylo u včel už dávno, když u lidí bez problému možnost volby například mezi Paralenem a Panadolem funguje a nikdo se nad ní nepozastaví. S podivem ale je také výpadek jakékoliv indikace pro ošetření. Léčí se paušálně podle našeho lidského kalendáře. Bez ohledu na cokoliv – ať třeba na délku období pro množení kleštíků v daném roce, anebo aktuální napadení včelstev varroózou. Povinné plošné paušální ošetření přitom znemožňuje jakoukoliv možnost selekce včelstev na varroatoleranci. To je stejné, jako kdyby bylo všem občanům ČR nařízeno brát Paralen či Panadol vždy v prosinci. Je to přece chřipkové období…
Světlou výjimku v tomto ohledu představuje Moravskoslezský kraj, kde letní léčení pro nekočující včelaře povinné nebylo, resp. bylo plně v kompetenci včelařů. Proč je to v jednom kraji možné a v ostatních nikoli? S ohledem na melecitózní snůšku byl navíc 31. červenec jako nejzazší termín povinného letního ošetření (a tím i medobraní) velmi problematický. Včely nosily melecitózu i v srpnu, ale podle MVO již mělo být po posledním medobraní. Pokud by včelaři tento med nevytočili, dočkali by se veterináři na jaře asi velkého překvapení.
Jak ke změnám došlo?
Ještě v lednu tohoto roku přišlo i některým osvíceným úředním veterinárním lékařům normální, že když chce konvenční včelař ošetřovat svoje včelstva pouze přípravky schválenými pro ekovčelaření, musí požádat o výjimku, kterou ale dostat nemusí. Jakoby varroóza na našem území byla dvojího druhu – jedna napadající formální „ekovčelstva“ a druhá pro ta ostatní. Leckdo tak raději MVO tiše nedodržoval, jiní žádali o výjimky a studie, někteří platili za certifikaci, aby měli ekoprovoz.
Když v dubnu 2012 vyšel v časopisu Náš chov článek se souhlasným názorem ředitele odboru ochrany zdraví a pohody zvířat SVS MVDr. Zbyňka Semeráda na narovnání tohoto stavu, zdálo se, že vše spěje k normálu.
Byť činy dostály slovům o narovnání s jistým zpožděním, bylo třeba na nich soustavně trvat a SVS je připomínat, problém je (doufejme) trvale vyřešen. Varroózu už máme zase jen jednu. A jsme bohatší o zkušenost, že o svoje práva se dá nejen prosit, ale i bojovat. Leckdy s větším úspěchem.
Jaké změny jsou ještě potřeba?
Varroóza je nebezpečná nákaza podle veterinárního zákona, její výskyt byl potvrzen a nebyla úspěšně zdolána. U nás už přes třicet let. Zasluhuje si tento stav pořád ještě mimořádná veterinární opatření? Vždyť včelaři, kteří zažili včelaření bez kleštíka, budou brzy v menšině.
Odstraněním indikace pro ošetření úřední veterináři zcela rezignovali na jakékoliv zjišťování toho, zda má smysl včely obtěžovat chemickou léčbou. Zde je na místě otázka, zda Státní veterinární správa (SVS) nemá na svých internetových stránkách chybu, když píše, že jejím úkolem je především „… monitorování a udržování příznivé nákazové situace zvířat, … ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním“. Jak tedy SVS monitoruje aktuální napadení včelstev kleštíkem včelím? A jak se tento monitoring projevuje při tlumení nákazy? Ze stejných důvodů by se dalo diskutovat i o ochraně pohody zvířat. Praktické znemožnění selekce varroóze odolných včelstev je pak téma na samostatný článek.
Dalším námětem k úvaze je povolení některých látek jako biocidů. Nabízí se organické kyseliny (mravenčí, šťavelová, mléčná), které jsou snadno dostupné, levné a ošetřování by tak zlevnily i bez dotací. V okolních zemích je jejich používání běžné a výrobci tomu přizpůsobují své produkty – například opakovaně použitelné odpařovače, i u nás už léta dostupné. Včelař tak v sezoně nemusí s nejistotou čekat, zda bude léčiv dostatek a zda se k němu v pravou chvíli dostanou – má odpařovač a do něj si jen dokoupí běžně dostupnou kyselinu. Tento stav je výhodný i pro výrobce – od léčivých přípravků s omezenou expirací se mohou přesunout k produkci mnohem lépe skladovatelných nosičů a plnění nechají na včelaři. Odpadnutím schvalování a registrace přípravku se zlevní výroba. Není moudré moci používat stále jeden a ten samý odpařovač kyseliny mravenčí jen proto, že jiné nejsou schválené jako léčivý přípravek. A nahlédnutím do včelařských obchodů snadno zjistíte, že nabídka se přizpůsobila poptávce a trh si žije svým životem bez ohledu na názory vrchnosti. Ač se to totiž nezdá, včelaři nejsou hlupáci a snadno poznají, že některé věci jejich včelám pomáhají, ačkoli na sobě nemají „razítko“. Ponechávat účinnou a snadno dostupnou péči o včely bez povšimnutí zkrátka není na místě.
Jakub Dolínek
www.vcelky.cz